Někteří namítají, že tento projekt je již překonán, někteří tvrdí, že odvody by se daly řešit i elektronicky (!) a nazvaly by je pouze "kurzy krizové přípravy". Argumenty, že dnes "mladí neumí vzít do ruky krumpáč" jsou sice pravda, ale na druhou stranu si je potřeba uvědomit, že by to znamenalo zásadní koncepční změny, které by stály spoustu finančních prostředků a výstavbu kapacit pro zvládnutí základní přípravy deseti tisíců odvedenců ročně. Uvedený záměr tedy znamená implikace do oblastí běžného života spousty lidí a zaslouží si širokou politickou a odbornou diskusi. Tento problém také nelze jednoduše popsat na několika řádcích. O co tedy jde?

AČR se od roku 1993 potýká s neucelenou koncepcí, která se vždy rozpracovávala a diskutovala tak dlouho až nakonec vlivem nedostatku finančních zdrojů a rozpočtových škrtů nebo změnou politické reprezentace skončila více méně nezdarem. Charakteristiky bezpečnostního prostředí, z kterých doktrinální a koncepční obranné dokumenty vycházejí, nejsou aktuální vzhledem k délce doby jejich zpracování a nebraly v úvahu současné aktuální skutečnosti jako je neřízená masová migrace milionů obyvatel z Blízkého východu a Afriky, nástup radikálního islámu anebo ukrajinskou krizi. Všechny tyto skutečnosti mají a budou mít za důsledek zásadní změny bezpečnostní situace v Evropě. Další významem narůstajícím je hrozba terorismu, kybernetických útoků a ochrana kritické infrastruktury.

Výdaje na obranu od roku 2002 dlouhodobě klesají až na loňskou úroveň 1,04% HDP. Větší výdaje na obranu v poměru k výši HDP mají i takové státy jako Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko a Albánie. V počtu vojáků na sto ekonomicky aktivních obyvatel v zemích NATO jsme dokonce předposlední (0,5). Armáda se má třeba dlouhodobě dočkat přezbrojení pásových obrněných vozidel, které se opět posunulo z roku 2019 na rok 2020. Přitom pásová obrněná vozidla BVP2 jsou od roku 2015 za prahem životnosti. Podíl mandatorních, investičních a ostatních běžných výdajů MO není dlouhodobě optimální, za což nese politickou odpovědnost ministr Stropnický a nárůst rozpočtu o 5 mld. Kč ročně je v současné době nedostatečný.

NKÚ nedávno kontroloval 17 projektů z let 2011 až 2015, které měly dohromady téměř za 3,3 miliardy korun pomoci zvýšit akceschopnost armády. Při kontrole mj. zjistil, že nákup techniky pro armádu v minulých pěti letech brzdily nedostatky v koncepci a plánování, průtahy i málo peněz. Podle kontrolorů se už řadu let nedaří dokončit reorganizaci a transformaci armády a zabezpečit pro resort obrany dostatečný rozpočet. Populace slábne a snižují se i zdravotní požadavky na uchazeče o vojenské povolání. AČR je tedy dlouhodobě podfinancována a nemá dostatek vhodných lidských zdrojů.

Od roku 2005 je AČR plně profesionální. Bylo k tomu několik důvodů. Charakteristika tehdejšího bezpečnostního prostředí, neustále složitější zbraňové systémy, snižující se počty schopné branné populace, naše členství v NATO a EU a zejména příslib vlád ODS a ČSSD, že budou výdaje na obranu stabilně ve výši 2% HDP a bude tedy dost prostředků na její modernizaci a akvizice. K tomu však ve skutečnosti nikdy nedošlo. Byl to důsledek všech dosavadních vlád, které upřednostňovaly výdaje státu na provozní výdaje ministerstev, stále vzrůstající počty státních úředníků, neadresné sociální dávky atp. a to vše na úkor bezpečnosti našeho státu. Aby vlády mohly splnit své předvolební sliby, vydaly se tou nejjednodušší cestou, vzali to vojákům, kteří neprotestovali. Od doby profesionalizace naší armády se ale změnila další spousta věcí. USA přestaly mít geopolitický zájem ve střední Evropě, což daly jasně najevo např. upuštěním od výstavby stacionárního radaru v Brdech, EU je slabá a nemá v podstatě žádné vojenské schopnosti (ty mají jednotlivé státy) a dále oslabuje (např. v důsledku brexitu). Vystoupení dalších států z EU nelze vyloučit a je čím dále více pravděpodobnější. Vyjádření prezidenta USA Donalda Trumpa a jeho kritika NATO je věcná. Členské státy NATO prostě vydávají na společnou obranu málo. Změřeno bojovými schopnostmi, armády států EU dosahují jedné desetiny úrovně armády USA. Z těchto důvodů vyplývá, že ČR a ostatní státy odmítají možnosti vytvoření systému kolektivní obrany uvnitř EU. Výstavba společné armády EU pro absenci některých zásadních prvků architektury velení, řízení, komunikace, zpracování dat, vojskového zpravodajství, průzkumu atd. není možná.