V českých zemích byla tímto rozhodnutím zavedena systémovější docházka do škol, která však nebyla ještě povinná. Povinnou se stala až v roce 1869 s přijetím školského zákona, který povinnost docházet do školy definitivně zavedl.
Tento stav vydržel až do příchodu „osvíceného“ ministra školství Roberta Plagy, který povinnou docházku zrušil a nahradil ji docházkou dobrovolnou. Toto rozhodnutí bylo jen nedílnou součástí chaosu, beznaděje a místy až zoufalství, které od vypuknutí koronavirové krize panovalo na ministerstvu školství.
Snad nejdůraznějším atributem celého procesu rozhodování na MŠMT byl alibismus. Robert Plaga ve své podstatě jako ministr školství o ničem nerozhodl. Na jeho omluvu budiž vyřčeno, že tomu tak zřejmě není v souvislosti s vládní politikou one-man-decision u žádného ze stávajících ministrů. Veškerou odpovědnost a rozhodnutí týkající se výuky v základních a středních školách ponechal na ředitelích škol, kterým nebylo opravdu co závidět. Tragické nebyly termíny nástupů různých věkových skupin žáků do škol, či neuvěřitelná a v mnohých případech nedosažitelná hygienická opatření, která měla život ve školách provázet - nejhorší byla především již zmíněná dobrovolnost. Do škol nastoupila přibližně polovina žáků prvního stupně a o dva týdny později přibližně stejně početná skupina žáků druhého stupně.
Dobrovolná výuka především v základním školství je nesmyslný institut, který neospravedlní žádné argumenty, a doplatili na něj vedle žáků i učitelé. Ráno nastoupili do školy a poté se až do pozdního včera věnovali domácímu vzdělávání žáků, kteří do školy z různých důvodů nedorazili.
Mgr. Jiří Vondráček, člen KV TOP 09, kandidát do zastupitelstva Libereckého kraje na kandidátce Společně pro Liberecký kraj
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV