Moji předkové za Československo bojovali v legiích, stejně jako za Československo bojovali statisíce dalších Čechů i Slováků po celou jeho existenci. Ale rozchod Čechů a Slováků do dvou samostatných států neproběhl čestně. Naopak proběhl způsobem nočního zloděje, který okrade nic netušící spící obyvatele společného domu.
Fakt první: Většina obyvatel Československa rozbití Československa nechtěla. A nedostala možnost vyjádřit svůj názor. V českých zemích často opakované tvrzení o tom, že Slováci chtěli samostatnost, je lež. Jedinou takovou slovenskou politickou silou, byla zcela okrajová Slovenská národná strana. Hlavní slovenští představitelé v čele se Vladimírem Mečiarem, chtěli pro Slovensko vyjednat co nejlepší podmínky v rámci Československa, což bylo řešitelné několika změnami ústavy. K samostatnosti byli dotlačeni Václavem Klausem. Slovenští představitelé vůbec ani netušili, jak prakticky samostatnosti dosáhnout. Celou technologii rozbití Československa zajistila česká strana. Je to smutné konstatování, ale Češi a nikoliv Slováci rozbili Československo.
Fakt druhý: Ti, kteří rozbíjeli Československo, se podle tehdejších zákonů dopouštěli vlastizrady. Hlavním viníkem rozbití Československa je Václav Klaus. Za normální situace, by za takovéto jednání byl trest doživotního vězení, v dřívějších dobách trest smrti. Václav Klaus neměl pro rozbití Československa žádný mandát. Jeho jednání nebylo nic jiného než zrada. Václav Klaus v minulosti opakovaně přísahal Československu věrnost. Jednak během vojenské služby a jednak opakovaně při skládání poslaneckého slibu. „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost České a Slovenské Federativní Republice… Poslanec V. Klaus: Slibuji.“
Fakt třetí: Drtivá většina obyvatel současné České a Slovenské republiky ani netuší, na jakém základě se vlastně Československo rozdělilo. Nejčastějším odkazem je takzvaná Deklarácia Slovenskej národnej rady o zvrchovanosti Slovenskej republiky. Ovšem takováto deklarace je jen obecným vyjádřením vůle a nemá větší sílu než deklarace o čištění zubů dvakrát denně. Deklarácia svrchovanosti nemá žádnou ústavní váhu. Československo bylo rozbito pouhým ústavním zákonem přijatým až 25.11.1992. Vzhledem k tomu, že v minulosti Ústavní soud například rozhodl, že nelze zkrátit mandát poslanců pouhým ústavním zákonem a přesně k tomu tehdy došlo, je i právní základ rozbití neplatný. Argumentů o neplatnosti tohoto ústavního zákona by se dala najíti celá řada. Jinými slovy tehdejší československá ústava je dosud v platnosti. Ústavní zákon o československé federaci z roku 1968 počítal s přijetím republikových ústav. Současná Ústava České republiky a Ústava Slovenské republiky jsou republikovými ústavami v rámci Československa a nikoliv ústavami samostatných států. Jako důkaz postačí, když připomenu, kdy byly schváleny. Česká 16.12.1992 a slovenská 1.9.1992 tedy před 1.1.1993.
Obnova Československa ať proběhne mírovou cestou, až budou podmínky pro opětovné spojení.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zdeněk Zábojník - profil