„Patnáctistupňové mrazy se dají ještě přečkat, ale větších mrazů už bych se bál. Mám strach, že bych se už nemusel probudit, takových případů se mezi námi bezdomovci stává každou zimu několik. Proto k mé zimní výbavě patří neodlučitelně teploměr, který pečlivě sleduji,“ řekl Zdeněk. Ten si zatím nemůže stěžovat na průběh letošní zimy, která patří k těm nejteplejším.
Další autentické příběhy na ParlamentníchListech. cz ZDE
Příběh:
Letos je to dobré. Zatím
„Loni touhle dobou ležely všude v lese závěje sněhu a byl pořádný mráz, letos je to tady jako na rekreaci, ale slyšel jsem, že v lednu už má mrznout, tak na noc na sebe přihodím pár vrstev oblečení,“ uvedl Zdeněk. K dispozici má maličký lihový vařič, spacák, který nafasoval v diecézní charitě a také slušné a teplé zimní oblečení, pocházející ze stejného zdroje.
Havlovi závidí. Smrt
Zprávy sleduje Zdeněk pomocí maličkého reklamního rádia se sluchátkem na jednu tužkovou baterii. „Vím o všem co se děje. Samozřejmě jsem slyšel i o smrti prezidenta Václava Havla, poslouchal jsem i celý ten jeho funus. Havel byl fajn chlap a závidím mu jeho smrt. Umřel tam, kde to měl nejradši, ve spánku, se svými nejbližšími, neumíral v žádné nemocnici, napojený na přístroje. To by se mi taky líbilo. Současného prezidenta Klause na rozdíl od Havla rád nemám, je to křivák, který rozkradl tuhle republiku,“ má jasno bezdomovec Zdeněk.
Psali jsme:
Dvakrát za krádež ve vězení
V případě rozkrádání ovšem Zdeněk rozhodně nemá čisté svědomí. Dvakrát byl ve vězení za krádeže, po rozvodu s manželkou přišel o bydlení, chvíli se protloukal po ubytovnách a pak nemohl zavadit o práci. Skončil proto na ulici a z Třebíče, odkud původně pochází, přesídlil až do Plzně. Město znal z dřívější doby, i když jen z vnitřní strany mříží věznice Bory. „Já vlastně seděl ve stejném vězení jako Havel,“ naparuje se Zdeněk.
A k dalšímu pobytu za katrem má našlápnuto poměrně blízko. „Několikrát za mnou přišli nějací chlápci, podepsal jsem jim nějaké papíry, pokaždé mi za to něco zaplatili. Bylo mi to tehdy fuk. Teď ale vím, že jsem udělal chybu. Jsem bílý kůň, tuším, že dlužím statisíce a možná i miliony korun, přesně to nevím a v podstatě už nemám šanci vrátit se do normálního života. Přišel jsem i o doklady a to je největší průšvih. Bez nich člověk vlastně ani neexistuje, nemá na nic nárok,“ říká Zdeněk. Z případného trestního stíhání však strach nemá. „Nemají mi kam doručit obsílky,“ usmívá se Zdeněk.
Fotogalerie: - Svobodova rybí polévka
Žiju z toho, co vysomruju
„Žiju z toho, co si tady vysomruju, občas se mi podaří sehnat nějakou příležitostnou práci ve zdejší chatové oblasti, sekám a štípu dříví, skládám uhlí. Nejsem v žádné skupině, která somruje u supermarketů, jsem raději sám, mezi ty agresivní zmetky se radši moc nemíchám. I když jsou dost úspěšní. Co jsem slyšel, tak některá skupina dokáže za den vysomrovat i více jak 2000 korun. Většinu toho ale utratí za fet. Mně stačí k životu pivo a rum. Některé dny chodím do města, někdy zůstávám tady v lese, mám tady svůj klid a nikdo tady moc neotravuje. Sem nahoru nechodí většinou ani městská policie. A jak oslavím příchod Nového roku? Nijak, bude to den jako každý jiný, stejně jako to bylo o Vánocích, svátky mě vůbec nezajímají, nemám co slavit, naděje na lepší život jsem pohřbil už dávno,“ dodal bezdomovec Zdeněk.
Jeho hlavní starostí je, aby sehnal tužkové baterie do maličkého rádia, které je pro něho vlastně jediným zdrojem zábavy a pojítkem s okolním světem. "Zprávy poslouchám, ale jde mi to jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. Co se děje u nás, mě přestalo zajímat už před léty. Výjimkou byl ten pohřeb Havla. Politice jsem nikdy nerozuměl a ani se nesnažím ji sledovat. Vím, kdo je prezident a kdo je premiér. Ministry neznám, nerozlišuji je. Slyšel jsem jen, že se tam teď nějak často mění. Nejradši v rádiu poslouchám hry a pohádky,“ uzavírá své vyprávění bezdomovec Zdeněk.
Podle českého právního řádu je bezdomovec osoba bez státního občanství. V obvyklém užití jde o osobu, která nemá vlastní domov, nebo si jej nenajímá, případně nežije v takovém obydlí u osoby důvěrně blízké, či tento domov nemůže, nebo z vážných důvodů nechce užívat anebo takový domov užívá protiprávně. Podle zákona jde o osoby ohrožené sociálním vyloučením.
Počet lidí bez domova v ČR není přesně znám. Odhady se pohybují mezi 35 a 75 tisíci lidí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Dvořák
