Režisér Jiří Svoboda, kterého v roce 2001 jmenoval Václav Havel profesorem, cítil potřebu okomentovat situaci ve zpravodajství České televize. Z vyjádření, které zaslal ParlamentnímListům.cz, jednoznačně vyplývá, že akci redaktorů, kteří podali podnět k Radě ČT na prošetření objektivity a vyváženosti vysílání zpravodajského kanálu ČT24, neschvaluje.
V první řadě kritizuje Svoboda to, že až na Danielu Drtinovou a editora Adama Komerse zůstali petenti v anonymitě. "A tak si kladu otázku, zda jsou petenti, chránění odbory i svou početností, opravdu tak vystrašení, nebo jen chtěli vytvořit jakousi kouřovou clonu 'obav z odvety' a tedy panujícího strachu mezi zaměstnanci ČT," píše režisér. A - dle svých slov infantilní - výrok Drtinové, že neuhne, ani kdyby proti ní "stálo 500 Moravců", označuje za "mesianstickou pózu novinářky, která s eskalující energií vedla konfrontační rozhovory v ČT způsobem, jaký nemá obdoby v seriozních televizích západní Evropy".
Celé vyjádření prof. Jiřího Svobody ZDE
Asi neznají etické kodexy a zákony
Stížnosti uvedené v petici hodnotí jako neodůvodněné. "Vidím-li nějakou chybu vedení zpravodajství, spatřuji ji v tom, že někteří redaktoři, včetně petentů, nejsou zřejmě dostatečně poučeni o principech všemožných novinářských etických kodexů," píše Svoboda.
A uvádí příklad. "Petenti si stěžují, že pod zprávou Pražského hradu k indispozici prezidenta u příležitosti vystavení korunovačních klenotů nebyly zařazeny záběry ukazující prezidentovo vrávorání. Patří k elementární etice novináře, že část, označenou jako zpravodajství, nedoplňuje žádnými komentáři ani přídavnými obrazovými kontexty," píše filmař.
Nejsou prý zřejmě poučeni ani o zákonu, který zapovídá médiím vést v době voleb propagaci některého z kandidátů na úřad prezidenta, když ve svém výčtu uvádějí, že nebyl zveřejněn rozhovor, který dal pan Schwarzenberg v době, kdy opouštěl volební místnost.
Osobní zkušenost
Kdyby měl prý režisér napsat, kdo se koho bojí, napsal by, že se sám bojí některých redaktorů zpravodajství ČT. "Dovolil jsem si před časem v rozhovoru pro Parlamentní listy napsat svůj názor na jednání ředitelky Nových médií a na novinářské kvality paní Drtinové. Se zlou jsem se potázal, když jsem mimo jiné napsal i to, že se v ČT v době prezidentských voleb na chodbě objevily letáky 'Volím Karla' a někteří zaměstnanci se na klopách vyzdobili identickou plackou. Letáky byly odstraněné až na mé upozornění, že politická agitace ve veřejnoprávním médiu je nepřípustná," uvádí svou zkušenost Svoboda.
Vše zašlo prý dokonce ještě dál. "Jeden redaktor zpravodajství kvůli mnou vyjádřenému názoru vedle mne zastavil a křičel na mne staženým okýnkem auta, jiná redaktorka mne půl hodiny kárala zvýšeným hlasem v telefonu – zvláště ji pobouřil můj dotaz, chce-li mi názor zakázat," popisuje režisér.
Podle něj je možná celá ta "bouře ve sklenici vody" se záplavou silných slov jen pokusným balonkem, je-li veřejnost nakloněna rebelii, srovnatelné s rokem 2000, která by obnovila elitní pozici některých redaktorů zpravodajství v rámci ČT. "Opravdu za tím křikem o veřejnoprávnosti nejsou žádné elitářské ambice?" ptá se režisér.
Jako v 70. letech
Naproti tomu publicista Karel Hvížďala se s názorem 23 novinářů zpravodajství, že docházelo k ovlivňování vysílání ve prospěch Miloše Zemana, ztotožňuje a odsuzuje naopak protiakci 61 jejich kolegů, kteří podepsali petici vyjadřující loajalitu současnému vedení.
"Co je ale na té petici nejhorší, že žádá, aby se tou stížností Rada ČT nezabývala. To je nehoráznost. Mně tahle atmosféra připomíná ta sedmdesátá léta. Ale pro mě je to zase dobrá zpráva, protože 23 lidí je odvážných a 61 jich je při zdi, loajálních, a to ze sedmi set zaměstnanců není až tolik. Poměr je to rozhodně lepší, než to bylo v roce 1970, kdy protestovali jen jedinci, zatímco teď jsou to desítky. Je vidět, že společnost se emancipuje i uvnitř těch médií. Já si ta sedmdesátá léta pamatuji, mě také vyhodili, já to s tím musím srovnávat," vysvětlil pro ParlamentníListy.cz novinář Karel Hvížďala.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: adr