„Akt, který mohl mezi dalajlámou a exprezidentem Václavem Havlem proběhnout, bych spíše přirovnal k požehnání a prosbě o záchranu. To, že zde byl před několika dny samotný dalajláma, bych však považoval hlavně za přátelskou návštěvu, jakých dalajláma absolvuje celou řadu. Nutno dodat, že jeho návštěva na některém místě nese s sebou většinou vždy požehnání a prosvětlení dané oblasti,“ sdělil ParlamentnímListům.cz bývalý manažer pražského buddhistického centra, v kterém se schází společenství lidí praktikující tibetský buddhismus.
I tak však může svědčit o tom, že mezi exprezidentem Havlem a dalajlámou bylo při posledním setkání navázáno i jisté duchovní pouto. Zda mu k tomu dopomohly dary v podobě tibetského bílého šálu a zlatého kola, symbolu duchovní změny, ochrany a schopnosti překonávat překážky, si musí každý stanovit sám. To, že i tento druh životní víry z východu skrývá různá tajemství a jinotaje, je však nadmíru jasné.
„Buddhismus nezná poslední pomazání ani nic podobného,“ zdůraznil pro ParlamentníListy.cz i poslanec VV Tomáš Jarolím. Ten východní životní filosofii vyznává, a proto byl ochotný o ní mnohé prozradit.
„Je nutné podotknout, že ale ani „poslední pomazání“ v křesťanské tradici není myšleno jako rozlučkový akt. Ale zjednodušeně řečeno jako prosba o uzdravení. Nutno však konstatovat, že buddhistické duchovní i niterné praxe a rituály se nicméně detailně a aktivně zaobírají až samotným procesem smrti. Zejména pak stavy, kterými prochází lidské vědomí po ukončení tělesného života. Těmto stavům se říká bardo - mezistav. V tomto případě stav mezi životy, tedy bardoThodol. I pro nezasvěcené je v těchto souvislostech dostatečně známá určitě hlavně interpretace v Tibetské knize mrtvých. Tam se jednotlivé stavy tohoto barda popisují, včetně souvisejících rituálů i stavů umírajícího, či zemřelého,“ vysvětluje poslanec Jarolím.
V indické Dharamsale probíhají za Havla 42 dní dlouhé obřady
A připouští, že v případě Jeho Svátosti Dalajlamy a Václava Havla je přece jen možné předpokládat, že tématem jejich posledních hovorů byla i smrt a umírání.
„Je možné také usuzovat na to, že Václav Havel dostal požehnání od Jeho Svátosti a dost možná také poučení vycházející právě z tibetské tradice o smrti a umírání. Dokonce je velice pravděpodobné, že v indické Dharamsale, kde je exilové sídlo Dalajlamy, právě pobíhají 42 dny dlouhé obřady spojené s vyprovázením vědomí, chcete-li duše zemřelého a za zemřelého. Pokud byl vztah jeho svátosti Dalajlamy a pana Havla i duchovně aktivní, v pojetí mistra a žáka, není nepravděpodobné, že Dalajlama provázel vědomí pana Havla i přímo v době smrti. Tomu by napovídal způsob zesnutí ve spánku,“ uvedl dále pro redakci Jarolím.
A dodal pro nevěřící a ateisticky uvažující čtenáře podotknutí, že na všech jím uvedených aktivitách není nic mimořádného, ani nepatřičného. Nejsou prý spojené jen s vírou, ale i s niternou praxí.
„Václav Havel, ač asi nebyl buddhista, byl to, čemu se dá říkat neformální praktikující. Tedy člověk, který se věnoval niterným duchovním praxím a sebepoznávání. Pokud odmyslíme veškeré rituály a formy víry, můžeme charakterizovat buddhismus slovy samotného Buddhy v tom nejprostším pojetí. Nedělej zlé skutky, dělej dobré a ovládni svou mysl. V tomto pojetí je možné chápat i neformálnost praxí, které nás formují do podoby lepší bytosti. Bytosti, jež svůj potenciál a schopnosti odevzdává nikoliv do sobeckého pojetí vlastního já, ale do služby pro jiné. V tom lze spatřit i život Václava Havla. Pokud Václav Havel nebyl buddhista, pak život dokonalého buddhisty aktivně žil svým přístupem. Službou ostatním, svou laskavostí a pevným vnitřním postojem k Pravdě a Lásce,“ uzavřel svůj komentář pro ParlamentníListy.cz Tomáš Jarolím.
Vše k tématu skon Václava Havla
Rituály se mohou odlišovat, mohou nabalovat i rituály z jiných náboženství
Závěrem je na místě dodat, že pochopitelně i pohřební a posmrtné rituály v rámci budhismu mohou mít a mají velmi široké spektrum. Liší se v různých oblastech. Mohou v průběhu staletí místy i nabalovat či v sobě promítat rituály křesťanské, hinduistické, přesto by právě v tibetských chrámech měly být v co nejryzejší podobě - tedy tak, jak ji popsal pro ParlamentníListy.cz Jarolím.
Víra ve znovuzrozování patří mezi základní kameny budhistického pohledu na svět. Budhismus nepřináší žádné teorie o původu nebo zániku univerza, mluví ale o zánicích a vznicích četných vesmírů. Budhisté také věří v to, že veškeré činy, které člověk koná myslí, řečí i tělem, přinesou následky. I proto životní podmínky jednotlivce nejsou dány náhodně, ale odpovídají etické kvalitě konaných činů. Špatné činy přinášejí nepříjemné podmínky a dobré činy ústí v podmínky příjemné. Rozdělují přitom to, že ne vždy je určující vykonání činu, ale někdy již pouhý jeho záměr. Například prý neúmyslné zabití proto nemusí znamenat špatný karmický následek, zatímco cílený, ale nedokončený pokus o zabití s sebou může přinést následky, jako by byl čin dokonaný.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
