Musím porušit svou zásadu nekomentovat témata a vyjádření, která se nedotýkají aktuálního politického života, zejména oblasti zneužívání politické moci a korupce. Můj komentář je iniciovaný výrokem pana Jakla, tajemníka prezidenta republiky pana Václava Klause, jenž zacílil svá slova na Jeho Svátost 14. Dalajlamu.

Píši tento text, i když jsem si plně vědom toho, že osobnost, jakou 14. Dalajlama je, jeho životní postoje, laskavost a soucítění, obhajobu nepotřebují. Činím tak proto, že nezastat se těchto hodnot, pro mne znamená nezastat se zásadních principů lidského bytí a pospolitosti v jejich pozitivech tak, jak je vnímám. Nechci pana Jakla osočovat z nepochopení opravdové duchovnosti, která se projevuje nikoliv slovem a jakoukoliv frází, ale životním postojem a skutky. Duchovnost není otázkou intelektu, ale prožitku, vnímání a zejména jednání. Pseudoduchovnost a pseudospiritualita ve formě pozlátka, jakou dokáží vytvořit zejména velká církevní společenství, nemají nic společného s opravdovým niterním poznáním. Stejně tak nikoliv dokonalé a sofistikované teologické znalosti. Opravdové duchovní poznání je spojené jednoznačně s moudrostí, která povětšinou pramení z těžkých životních zkušeností a prožitků. Tím se pro mne vyznačuje život jak Jeho Svatosti, tak třeba i Václava Havla. Dovoluji si konstatovat, i když neznám detailně život pana Jakla, že nemá v tomto kontextu právo hodnotit ani jednoho z těchto lidí, neboť nedosahuje jejich kvalit.