Václav Havel udělal mnoho politických chyb, v jeho životě je mnoho osobních selhání a nedostatků. Jako konečně u každého z nás, jen na něj bylo jaksi více vidět. Až opadne prvotní emoce z jeho odchodu, je třeba se kriticky podívat na celou jeho osobnost a dílo. Hlavně z něj nedělejme svatého. Od Václava Havla jsem to nikdy neslyšel, ale Josef Lux sám před svojí smrtí nabádal k tomu, aby nebyl brán za nějakou ikonu, ke které se budeme v KDU-ČSL po jeho odchodu klanět. Tušil, že se to stát může a částečně se tak i stalo. Važme si Havlových skvělých vlastností a činů, ale nezapomínejme ani na ty, které nám vzorem být nemohou.

Smrtí končí pozemský život, ale my křesťané věříme, že šel pouze „napřed“. Že smrtí existence člověka nekončí. Domnívám se, ačkoli jsem se s panem prezidentem nikdy nesetkal, že by měl radost z květin a poklon stejně velkou, jako z trochu jiného přístupu, o který se pokusím.

Osobně si při zmínce o Václavu Havlovi vždy vybavím dramatika. Chci se s vámi podělit o několik citací z mojí oblíbené Zahradní slavnosti. Obzvláště pikantní konotace mají Havlovy krátké kalhoty (havlovky), na které si mnozí vzpomenou, ve slovech postavy  Plůdka: „Milý synu! Kdo ví, kde má čmelák žihadlo, tomu nejsou kalhoty nikdy krátké!...“. Pan prezident asi o čmelácích moc nevěděl J.