V podstatě na každém významnějším místě se v Paříži prvního máje konaly masivní demonstrace. Odboráři, anarchisté, feministky a další skupiny. Francie se navíc nachází uprostřed prezidentských voleb, takže další shromáždění přímo podporovala jednoho z prezidentských kandidátů. Do druhého kola voleb se probojovali současný prezident a kandidát pravicového Svazu pro lidové hnutí Nicolas Sarkozy a bývalý vůdce Socialistické strany Francois Hollande. Právě levičáka Hollanda podporují dvě ze tří nejsilnějších odborových organizací ve Francii a dávají to tvrdě najevo. Vzkaz Česku je jasný. Odbory by se měly vyjadřovat k politice země!
Rupnikovi pivo s Kalouskem nevadí
Už ráno se pařížským metrem projížděly skupinky demonstrantů. První máj, tedy svátek práce, je zde prostě hlavně datem lidových demonstrací. Na náměstí Nation, v jehož blízkosti bydlí známý politolog Jacques Rupnik, byl ale klid. „Skoro dvacet let nebylo v Česku odbory slyšet. Teď v krizi se probouzejí, což je normální a nepřekvapuje mě to. Oni se mohou vyjádřit k opatřením vlády, protože se jich týkají. To je v demokracii normální. Ve Francii například dvě hlavní odborové organizace podporují Hollanda proti Sarkozymu. V Německu mají blíž k sociální demokracii, v Anglii je známá jejich tradiční vazba na Labouristickou stranu. Prostě odbory se k politice vyjadřují všude,“ sděluje.
A co na to, že si po nedávné největší demonstraci odborů v Česku zašel šéf Českomoravské odborové organizace Jaroslav Zavadil na pivo s tolik kritizovaným ministrem financí Miroslavem Kalouskem? „Je to dobrá lekce. Je důležité, aby tito lidé byli schopni jednat. Neříkám, že zrovna u piva. Znamená to však, že jsou schopni spolu mluvit. Pokud nejde o setkání, při němž ti dva spolu něco kují za zády ostatních, nevidím v tom problém,“ míní politolog Jacques Rupnik s tím, že i ve Francii se podobná setkání konají.
Fotogalerie: - 1. máj v Paříži
Psali jsme:
Odboráři a Sarkozysti
U Montparnassu, přesně na náměstí Denfert Rocherau, začaly svůj pochod odbory. Ostatně na náměstí stojí socha Belfortského lva, staršího bratříčka lva ve znaku Česka. Kousek odtud totiž kdysi bydlel malíř Alfons Mucha a nechal se touto sochou inspirovat, byť českého krále zvířat povýšil tím, že z něj udělal dvouocasou šelmu. Tak alespoň zní vysvětlení zesnulého novináře Jiřího Slavíčka.
Všude vyhrávala muzika, vlajkám vévodila pěticípá hvězda. Na transparentech byly vidět hlavně ikony komunismu jako Bedřich Engels, Karel Marx a další. Mezi davy prodávali párky pouliční prodavači. Nejhlučnější byli turečtí odboráři. Řada černochů nesla jasný transparent: Větší práva imigrantům. Desetitisícové davy následně pochodovaly policií vyznačenou trasou až na Náměstí Bastilly.
Na pravém břehu Seiny, přímo na náměstí Trocadéro, zase pořádali setkání příznivci současného prezidenta Nicolase Sarkozyho. Z náměstí je vidět na Eiffelovu věž, kterou ale při každém potlesku zakryly francouzské vlajky. Davy zde byly naopak velmi uniformní. Každý v košili, saku a demonstrantů jiné barvy pleti než bílé hrstka. Ostatně francouzský prezident, který by měl být zvolen příští neděli, bude skrz Evropskou unii ovlivňovat dění na starém kontinentě, takže to pocítí i Česko. Pravicový Sarkozy či levicový Hollande? Zatím nic není rozhodnuto!
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
