Kdybychom to stručně shrnuli do lidštiny, na čem se dohodl Brusel a Řecko?

S mírnou nadsázkou, obě strany se dohodly, že se vážně chtějí dohodnout. Připravili půdorys pro další, detailnější a techničtější jednání. Půdorys ovšem nejprve musí schválit řecký parlament. Tak by se mělo stát ve středu. Premiér Tsipras se ale dost možná bude muset opřít také o ohlasy opozice. Radikálnější frakce jeho vlastní Syrizy totiž pro návrh půdorysu zřejmě ruku nezvednou. Není divu. Dohoda v podstatě znamená totální kapitulaci Řecka. Tato dohoda je z řeckého pohledu méně výhodná než ta, jejíž návrh byl na stole koncem června a o které Tsipras nechal – z dnešního pohledu nepochopitelně – hlasovat lid v referendu. Lid ji odmítl. A „za odměnu“ se mu dostává dohody ještě striktnější, ještě přísnější.

Hovoří se, že má zapojit i fond ESM. Hrozí nám, že budeme muset něco platit na pomoc Řecku? Nebo až v případě, že přijememe euro? Kolik? Jak se o tom bude rozhodovat, můžeme tomu nějak zabránit?

Ano, třetí sanační program na záchranu řecké ekonomiky, pokud jej obě strany přijmou, bude v režii Evropského stabilizačního mechanismu, tedy ESM. Za půjčky poskytnuté v jeho rámci se zaručují pouze členské státy eurozóny, nikoli státy Evropské unie. Česká republika tedy dodatečně v případě řeckého bankrotu nic platit nebude. Platila by pouze, pokud by byla členem eurozóny. Má to však háček.

Povídejte…