Ekonom nám vysvětlil, o kolik miliard může Česká republika přijít kvůli Řecku a co se stane při bankrotu. Přehledně, kdo je v krizi eura namočen

Kdybychom to stručně shrnuli do lidštiny, na čem se dohodl Brusel a Řecko?

S mírnou nadsázkou, obě strany se dohodly, že se vážně chtějí dohodnout. Připravili půdorys pro další, detailnější a techničtější jednání. Půdorys ovšem nejprve musí schválit řecký parlament. Tak by se mělo stát ve středu. Premiér Tsipras se ale dost možná bude muset opřít také o ohlasy opozice. Radikálnější frakce jeho vlastní Syrizy totiž pro návrh půdorysu zřejmě ruku nezvednou. Není divu. Dohoda v podstatě znamená totální kapitulaci Řecka. Tato dohoda je z řeckého pohledu méně výhodná než ta, jejíž návrh byl na stole koncem června a o které Tsipras nechal – z dnešního pohledu nepochopitelně – hlasovat lid v referendu. Lid ji odmítl. A „za odměnu“ se mu dostává dohody ještě striktnější, ještě přísnější.

Hovoří se, že má zapojit i fond ESM. Hrozí nám, že budeme muset něco platit na pomoc Řecku? Nebo až v případě, že přijememe euro? Kolik? Jak se o tom bude rozhodovat, můžeme tomu nějak zabránit?

Ano, třetí sanační program na záchranu řecké ekonomiky, pokud jej obě strany přijmou, bude v režii Evropského stabilizačního mechanismu, tedy ESM. Za půjčky poskytnuté v jeho rámci se zaručují pouze členské státy eurozóny, nikoli státy Evropské unie. Česká republika tedy dodatečně v případě řeckého bankrotu nic platit nebude. Platila by pouze, pokud by byla členem eurozóny. Má to však háček.

Povídejte…

Je možné, že Řecko bude potřebovat peníze ještě před finální dohodou o novém programu ESM. Pomoci by v této věci mohla, kromě dalších variant, také krátkodobá půjčka ze staršího evropského nástroje známého jako Evropský finanční stabilizační mechanismus (EFSM). Za půjčky z EFSM už ručí všechny státy evropské osmadvacítky v poměru, který odpovídá jejich příspěvku do evropského rozpočtu. Česko by tak ručilo za 1,13 procenta výše případné půjčky.

O kolik peněz by šlo?

Zatím jsou ve hře dva výplatní termíny, které zřejmě nastanou ještě před tím, než do Řecka budou moci plynout prostředky z ESM. Už nejpozději za týden, 20. července, by Řecko mělo čerpat ze sedmiliardového překlenovacího úvěru. Z těchto prostředků vyrovná pohledávku Evropské centrální banky, která je právě ten den splatná. Také uhradí svůj závazek vůči Mezinárodnímu měnovému fondu, a to zpětně jak ten celkový červnový, tak řádně i červencový. Do poloviny srpna by pak Řecko mělo získat další překlenovací úvěr, pět miliard eur. Pokud by tedy tyto prostředky byly čerpány z EFSM, bude ČR ručit za 1,13 procenta z celkem dvanácti miliard eur. To je necelých 136 milionů eur, neboli téměř 3,7 miliardy korun. Pokud by Řecko vyhlásilo bankrot, jde o maximální výši prostředků, kterou by byla ČR nucena „zatáhnout“ ze svého rozpočtu.

Kdy se o použití prostředků z EFSM rozhodne?

Nejspíše na schůzce ministrů financí zemí Evropské unie.

ESM, EFSF, EFSM... čert aby se v tom vyznal... Co to je za mechanismy a které z nich platí? A v kterých jsme či budeme členy?

Vezměme to popořadě. Řecký vládní dluh činil ke konci roku 2014 celkem 320 miliard eur. Existují tři základní skupiny držitelů tohoto dluhu. První skupinou jsou soukromí věřitelé Řecka. Tato první skupina držela ke konci loňského roku 63 miliard eur řeckého dluhu. Druhou skupinou jsou institucionální investoři, zejména Mezinárodní měnový fond a Evropská centrální banka. Ti drželi 62 miliard řeckého dluhu.

Třetí skupinu, objemově největší, ke konci roku 2014 čítající 195 miliard eur, pak představují země účastnící se vlastní sanace Řecka. Ty jednak Řecku poskytly – z oněch 195 miliard – celkem 53 miliard v rámci dvoustranných půjček („první záchranný sanační program Řecka“). Také, a především, ovšem participují na takzvaném eurovalu EFSF (European Financial Stability Facility). Ke konci roku 2014 dlužilo Řecko celkem 142 miliard eur získaných v letech 2012 až 2014 ve více než dvaceti splátkách (tranších) prostřednictvím eurovalu EFSF („druhý záchranný sanační program Řecka“).

Počkejte, jaký je rozdíl mezi výše zmíněným valem EFSM a tímto EFSF?

Za prostředky ve valu EFSM se prostřednictvím svého příspěvku do rozpočtu EU zaručují všechny státy Unie. Za půjčky poskytnuté valem EFSF pak už jen státy eurozóny. To je klíčový rozdíl mezi oběma valy.

Kolik bylo vlastně zatím Řecku poskytnuto peněz z jednotlivých valů?

„První záchranný sanační program Řecka“, zahájený v roce 2010 a koordinovaný Evropskou komisí, původně počítal s 80 miliardami eur, které měly být do června 2013 v několika splátkách (tranších) Řecku postupně poskytnuty. Poté, co se programu odmítlo účastnit Slovensko, se celkový objem programu snížil na 77 miliard eur. Z programu také postupně, v letech 2010, respektive 2011, vypadlo Irsko a Portugalsko, poté, co samy musely o záchrannou pomoc zažádat. Země eurozóny poskytovaly v rámci programu Řecku půjčky podle svého podílu na základním kapitálu Evropské centrální banky. Nejvíce, 15 miliard eur, tedy poskytlo Německo. V rámci programu bylo nakonec v letech 2010 až 2011 poskytnuto zmíněných 53 miliard eur. Suma zbývající do 77 miliard eur byla už poskytnuta v rámci „druhého záchranného sanačního programu Řecka“, z eurovalu EFSF, který začal fungovat v roce 2012.

Jak tento euroval vlastně funguje?

Euroval EFSF, založený v roce 2010, je vlastně takovou zvláštní bankou, která až do konce června 2015 poskytovala půjčky těm zemím eurozóny, které se ocitly v ekonomických problémech. Sídlí v Lucembursku, má svého generálního ředitele a představenstvo. Euroval EFSF vydával dluhopisy, které prostřednictvím jistých specifických bank prodával komukoli, kdo o ně projevil zájem, obvykle velkým institucionálním investorům. Peníze získané vydáváním těchto dluhopisů sloužily jako záchranné půjčky problémovým zemím. Za tyto půjčky ručily a ručí ostatní země eurozóny. Pokud problémová země, která záchrannou půjčku získala, je nakonec nucena vyhlásit platební neschopnost, o peníze poskytnuté v rámci oné půjčky přicházejí ručitelé. Největším ručitelem v eurovalu EFSF je Německo. Ke konci roku 2014 ručilo za 57 miliard eur určených v rámci eurovalu Řecku. Francie podobně ručila za 43 miliard, Itálie za 38 miliard, Španělsko za 25 miliard a další země eurozóny celkem za 32 miliard eur (Opět: podle podílu na základním kapitálu Evropské centrální banky).

Euroval EFSF tedy již další půjčky neposkytuje?

Ne. Po 30. červnu 2015 už euroval EFSF neposkytuje žádné další záchranné půjčky (ve své již uzavřené historii finančně asistoval celkem třem zemím, a to kromě Řecka také Irsku a Portugalsku). Nadále však přijímá splátky dluhu a vyplácí úrok a jistinu držitelům dluhopisů, které vydal.

Takže teď už zbývá jen ESM?

Ano. Jediným záchranným finančním mechanismem pro problémové země eurozóny v současnosti zůstává ESM, který svoji činnost zahájil v roce 2012 a který sdílí kanceláře i personál s eurovalem EFSF. ESM dosud finančně asistoval Španělsku a Kypru, nikoli Řecku.

Co by stalo, pokud by Řecko opravdu zbankrotovalo? Kromě toho, co už jsme si řekli?

Pokud by Řecko vyhlásilo platební neschopnost, odstartují tím vyjednávání s věřiteli, která se mohou táhnout léta (pravidla nejsou v případě státních platebních neschopností stanovena zdaleka tak jasně jako v případě osobních či podnikových platebních neschopností). Během těchto jednání se dosáhne shody ohledně toho, jak velké části dluhu se bude neschopnost týkat, tedy jak velká část dluhu, případně kterým věřitelům, nebude splacena. Potenciální řecká platební neschopnost tak neznamená, že kupříkladu Německo přijde o všechny své prostředky, které buď poskytlo přímo, nebo za které ručí, nebo kterými přispělo do Mezinárodního měnového fondu a tak dále. Pravděpodobně by přišlo jenom o nějakou jejich část, stejně jako jiné země. Nelze tedy předem říci, o jako velkou sumu by Německo – lépe řečeno německý daňový poplatník – přišlo. Lze říci jen to, že by přišlo zřejmě o největší sumu z věřitelských zemí Řecka, které se účastní eurovalu EFSF.

Laureát Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman předpověděl konec eura. Co si o tom myslíte?

Celá situace kolem Řecka jasně ukazuje, že některé země prostě na členství v eurozóně nemají. Potvrzuje se to, co kritici evropské měnové unie říkají už nějakých minimálně patnáct let. Euro spoutává ekonomiky, které jsou vzájemně strukturálně značně odlišné. Jedna velikost košile prostě nemůže padnout všem. Neřekl bych však, že se blíží konec eura. V Bruselu řecká krize poslouží jako záminka k vytvoření fiskální unie, možná i k vytvoření „evropského ministerstva financí“. Už dnes v tomto duchu promlouval vlivný europoslanec, bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt.

Považujete euro za úspěšný projekt?

Měnová unie může být úspěšná, pokud jsou splněny podmínky optimální měnové zóny, jak je kdysi definoval jiný nobelista, Robert Mundell, a další. Tyto podmínky v eurozóně nikdy splněny nebyly. Mělo se však za to, že vytvoření měnové unie její jednotlivé členské ekonomiky hospodářsky sblíží natolik, že se eurozóna optimální měnovou zónou stane. Tento optimistický předpoklad se však nenaplnil. Nezapomeňme však, že euro není projekt primárně ekonomický, ale politický. Takže i navzdory tomu, že se nyní jasně ukazují jeho ekonomické nedostatky, politicky stále zůstává enormně silný zájem na zachování eurozóny v současné podobě. To však není dlouhodobě udržitelné. Řecká krize nekončí, končí maximálně tak její další dějství. Jedno z mnoha dějství.