Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý prohlásil, že odboráři jen hulákají, jsou čím dál agresivnější a měli by si uvědomit, kde je jejich místo. Reagoval tak na mítink odborové komory, kterým se podle něj odboráři nepokrytě zapojili do předvolební kampaně a během kterého se zároveň označili za vítěze voleb. Souhlasíte s panem Dlouhým?

V zásadě ano. Je třeba to brát možná s určitým nadhledem. Ekonomice se daří a odboráři mají pocit, že je jejich zásluhou to, že rostou mzdy. To samozřejmě není zásluhou odborářů, je to zásluhou především trhu, že se v současné době firmám poměrně daří, takže mohou vyplácet vyšší mzdy. Už minulý rok rostly mzdy o víc než čtyři procenta. A za prvních osm měsíců letošního roku je to dokonce už téměř sedm procent, což odpovídá růstu ekonomiky. Odboráři v tuto chvíli tlačí na pilu, což je možná pochopitelné, ale jen se tím snaží zviditelnit. Trh si to vyrovnává sám. Nechci hovořit za všechny firmy, mluvím jen za malé a střední firmy, ty žádné odboráře nemají, ani je nepotřebují. A mzdy tam rostou tak jako tak. 

Odbory a levice poukazují na to, že české mzdy jsou oproti německým velmi nízké. Proto spustily kampaň „Konec levné práce“ a chtějí tlačit podnikatele, aby mzdy navýšili. Lídr ČSSD Lubomír Zaorálek dokonce prohlásil, že podnikatel, který platí nízké mzdy, je darebák, a má přestat s podnikáním. Co na takové obvinění a tlak na zvyšování mezd jako zástupce podnikatelů a sám podnikatel říkáte?

To, co prohlásil pan Zaorálek, je nekonečný populismus; a řekl bych i drzost. V době, kdy v České republice je nejnižší míra nezaměstnanosti, kdy zaměstnavatelé zajišťují poměrně vysokou míru stability práce, a kdy tedy mají zaměstnanci poměrně vysokou jistotu práce, čímž jsme vzorem pro značnou část Evropy, prohlásit, že ti, kteří tuto jistotu a stabilitu vytvářejí, jsou darebáci jenom proto, že nezvedli mzdy o to, o kolik by si on možná přál, je neskutečná drzost. Je třeba to vidět z několika úhlů pohledu. Pokud bych připustil, že u nás jsou nižší mzdy, což nikdo nerozporuje, než třeba jinde v Evropě, je to samozřejmě něčím vykoupené. Třeba mimořádnou mírou stability práce, nejnižší mírou nezaměstnanosti, poměrně rozvinutým venkovem, u nás venkov funguje, a hlavně nejnižší mírou chudoby z celé sestavy zemí OECD. Nemůžeme chtít úplně všechno. Nemůžeme chtít, abychom současně měli nejnižší míru nezaměstnanosti a vyšší než průměrné mzdy. Nemůžeme se stále srovnávat s tím, co se nám hodí do krámu. Když se bavíme o Francii, kde shodou okolností právě jsem, tak tady je přibližně tři a půl násobně vyšší míra nezaměstnanosti. A mzdy u nás rostou čtyřnásobně víc než ve Francii. Je třeba vidět věci ze všech úhlů pohledu. Kdybychom se srovnávali s Francií, musíme si uvědomit, že by u nás bylo 1,2 milionu nezaměstnaných. A kdybych to srovnal se Španělskem, tak by u nás bylo 1,8 milionu nezaměstnaných. V České republice mají zaměstnanci mimořádnou míru stability.