Za dobu své služby získal řadu ocenění, mimo jiné i medaili za statečnost a gratulace od bývalého ministra vnitra Stanislava Grosse. Úspěchy se ale příliš chlubit nechce. Od policie odešel v roce 2017. Důvodů bylo několik. Od vyhoření až po ztrátu pocitu opory a týmové spolupráce: „Říkal jsem si, tak už máš nárok. Vydržel jsi takovou dobu a přijít o rentu jen proto, že – dám příklad – tě šestnáctiletý feťák vyprovokuje, ty ho zaklekneš víc, než bys měl, on zemře a nikdo se za tebe nepostaví, i kdybys byl v právu,“ vysvětlil Bartók, proč policii opustil.
Postupovat takhle vůči lidem v roce 2021 je neuvěřitelné
Nyní se živí správcováním nemovitostí. To, co jeho bývalí kolegové musejí nyní dělat, jim rozhodně nezávidí. „Nemohu a nechci ty kluky špinit, sám jsem jejich práci dělal. Jednoduše plní rozkazy a musejí plnit rozkazy psychopata, který se chová, jak se chová. Pro mě jsou Jan Hamáček (ministr vnitra, pozn. red.) a lidé, kteří řídí tuto zemi, normální psychopati a blázni. Takhle postupovat vůči lidem v roce 2021 této země je neuvěřitelné. Jak se dají během jednoho roku lidé zpacifikovat a jak se vzdají svých svobod! U pohádky Šíleně smutná princezna jsme se ševci, který chodil zpívat za hranice, smáli. A teď se nesmí zpívat,“ řekl bývalý policista.
Pozici bývalých kolegů v současné situaci, kdy sledují pohyb Čechů mezi okresy a zasahují, když někdo nemá nasazený respirátor, označil jako místo mezi mlýnskými kameny. „Kdybych byl dnes ve službě, všechny bych nechával projet bez výjimek. Policisté jsou nasazovaní proti obyčejným lidem, šéfové je nutí k restrikcím, nechápu, kam se to dostalo,“ diví se Bartók a velkou část viny přičítá právě ministru vnitra Hamáčkovi. Zároveň však podotýká, že pro mnoho strážců pořádku jde o obživu a existenční otázku, a pokud nebudou respektovat rozkazy, mohou o práci přijít.
Psali jsme:
Bartók: Česká země už není svobodná
Vše podle Bartóka souvisí s tím, že Česká republika už dávno není svobodným státem. V roce 1991 však ten pocit svobody cítil: „Člověk si tak připadal, bylo to čerstvě po převratu, při kterém mi bylo šestnáct. V devatenácti jsem prošel zkrácenou vojenskou službou a pak nastoupil mezi strážce zákona,“ uvedl a podotkl, že rozdíl mezi policií tehdy a nyní je obrovský.
Mimo jiné si sám nedovede představit, že by zasáhl podobně, jako se to stalo v Českých Budějovicích. Proti muži, který si odmítl zakrýt ústa a nos podle vládního nařízení, tvrdě zasáhli policisté před jeho malým synem. Případ už prošetřují a oba strážníci byli postaveni mimo službu. „Dříve zkušení policisté vedli mladé kluky a postupně se všechno naučili na ulici. Když se podíváte na Četnické humoresky, je tam určitý náboj soudržnosti, který dnes zmizel. Když vidím dnešní zákroky, to přece zkušený policista nemůže udělat. Není možné takhle zakročit, a ještě před dítětem,“ podotkl.
Podobné zákroky sám zažil, ale situace byla úplně jiná, například při demonstracím proti politice Mezinárodního měnového fondu, kdy v ulicích Prahy létaly zápalné láhve a dlažební kostky. Pár kostek má dodnes schovaných: „My jsme zasahovali proti profesionálním demonstrantům, kteří přijeli do Prahy, byli vybavení a někým financovaní. To byla organizovanost jako blázen. Házeli chemikálie, zápalné láhve, stříleli po nás matice. V Lumírovce, kde jsem skončil mezi zraněnými, jsme přišli o osmdesát štítů, byly úplně rozsekané. Šedesát raněných během půl hodiny. Mě odvezli, ale v té době byl policejní tým soudržný. Když jsem na chodbě poté, co jsem se otřepal, viděl v televizi, jak kluci bojují dál, vařilo se to ve mně. Čekal jsem na doktora, podepsal jsem reverz a vrátil se za nimi zpátky. Sice jsem nebyl moc použitelný, neměl jsem část vybavení, ale pomohl jsem. Tehdy Miloš Zeman hospitalizovaným policistům sliboval 50 tisíc korun. Kluci se mi smějí doteď, že jsem se o ně podepsáním reverzu připravil,“ zavzpomínal Bartók.
Židé také nevěřili, že je vezou na smrt
Tehdy zažíval pocit, že se z akce vraceli jako hrdinové. Cítil i podporu vedení, která dnes prý chybí. Jednoznačně má pocit, že odešel od policie včas. „Já jsem šťastný, že jsem se dočkal výsluhy a zaslouženého odpočinku, protože ta služba byla opravdu drsná. Prošel jsem vším, byl jsem na ulici, střílel jsem, tahali na mě nože. Obyčejný řadový policista je vždycky první. Když zemře polda, zemře většinou řaďák na ulici, ne kluk ze zásahovky,“ řekl.
Bartók také varuje před plíživostí totality, o které jsme se nepoučili ani při druhé světové válce. „Podívejte se na Adolfa Hitlera a nikdo tomu nejdříve nevěřil. Podívejme se na židy, které odváželi kamsi, oni si mysleli, že jim pomáhá, a nikdo nevěřil varováním. Přitom jeli do plynových komor. Kvanta židů, kteří by pár esesáků se samopaly ukopali, kdyby chtěli. Nepoučíme se. V souladu s přírodou nežijeme, co svět světem stojí, jde jen o obchod, obchod, obchod. Připomeňme devastaci indiánů, když jsme chtěli železnici… a pořád to děláme stejně,“ dodal.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
