Generál Randák je od roku 2011 v Nadačním fondu proti korupci. Ten se věnuje veřejným zakázkám a podle slov bývalého šéfa civilní rozvědky „…se pokouší udělat nějakou metodiku, jakým způsobem je obcházen zákon, analyzovat činnost zadavatelů, administrátorů, právních kanceláří, státních úřadů. Nadační fond se nezabývá privátním, ale čistě státním hazardem. Nově jsme se začali pokoušet o vzdělávací činnost. Nazvali jsme to protikorupční akademie, která je určena zejména studentům středních a vysokých škol v regionech. Máme v plánu s tímto objíždět celou republiku,“ pochlubil se a zároveň seznámil studenty s novinkami a plány do blízké budoucnosti.
Jak byste coby poslanci hlasovali ve věci vydání Babiše a Faltýnka v kauze Čapí hnízdo?Anketa
Kam míříme?
Pak se věnoval zahraniční orientaci naší republiky: „Bohužel musím říci, že z mého pohledu si nejsem úplně jistý, jestli je jednotná zahraničně-bezpečnostní politika. Tím nechci říci, že nejsou příslušné materiály. Obecné směřování ČR nepochybně existuje, právě jako existuje Bílá kniha ministerstva obrany, akční plán boje proti terorismu, a to jsou skutečně papírové záležitosti a já si nejsem vědom, že by se z nich něco realizovalo. Možná, že se něco realizuje, ale určitě ne v tom znění, jak jsou ty materiály vypracovány. Druhá věc je, že si nejsem jist, kdo vlastně českou zahraniční politiku navenek realizuje a představuje,“ uvedl Randák. Podle něj jsou zde natolik odlišné tendence a trendy, které se dají srovnat jenom s rozhádanou společností. „Nějak reprezentuje republiku prezident Zeman, nějak jinak ji prezentoval ministr zahraničních věcí Zaorálek, nějak jinak pak premiér Sobotka a tak dále. V ČR poznat, kdo je vlastně tím reprezentantem, který říká závazné stanovisko směrem k zahraničním partnerům – nechtěl bych jím být,“ podotkl dále.
Tajné služby makají…
Další bodem diskuse se studenty byla zvýšená aktivita zahraničních zpravodajských služeb na našem území. „Najdete to ve výročních zprávách ať již vojenského zpravodajství, nebo BIS. Tam se dočtete varování, že zahraniční zpravodajské služby, a tam jsou jmenovitě uvedeny ruské a čínské, na našem území zvyšují svoji aktivitu,“ uvedl Randák a pokračoval: „Bez konkrétních údajů, které by měly být v utajovaných částech zprávy, které dostávají pouze vybraní adresáti. Ale těch je tolik, že kdyby tam byly skutečně zájmové informace nebo informace, které zavání nějakými tvrdými důkazy, co se tady v republice děje, tak už by se s těmi důkazy někdo z těch oprávněných adresátů pochlubil, protože taková je u nás politická kultura. V každém případě tyto zprávy vyvolávají dojem, že se v minulosti nic nedělo, respektive dělo, ale ne v takové míře, že to nedosahovalo intenzity v takové míře. Něco takového je úplný nesmysl.“ Služby podle generálmajora pracují stále tak, jak mohou a jak je jim dovoleno. „Takže tu intenzitu nárazově zvyšují v otázce nějakých priorit, dejme tomu, pokud se ruské služby pokoušely nějakou dezinformační nebo jinou kampaní překazit instalaci radaru tady na Brdech, tak v tom okamžiku se možná pozornost ruských zpravodajských služeb soustředila poněkud víc. Jinak práce zahraničních služeb je v podstatě v takovém setrvalém módu.“ Nelze se tomu prý divit, ostatně Česká republika nedělá nic jiného. „Nepochybně se zvyšuje aktivita zpravodajských služeb v takzvaném kyberprostoru a na sociálních sítích. To ty služby v zásadě nic nestojí. To je nástroj, který se zdarma nabízí a má velmi široký dopad. Ale intenzita té práce se určitě nemění. Zdůrazňuje-li tedy výroční zpráva BIS za rok 2016 větší snahu ruských služeb ovlivňovat rozhodovací procesy u nás, tak to není proto, že by k tomu v minulosti nedocházelo. Důvodem tohoto varování je, že tyto snahy jsou nyní úspěšnější, než byly v minulosti, a BIS to pochopitelně vnímá. BIS každoročně zařazuje toto varování do otevřené části, nicméně loni i letos klade větší důraz na to, že dochází ke zvyšování intenzity, ale ta intenzita je podle mne stále stejná – a ta je stoprocentní. Nemůžeme si myslet, že by Rusové najednou pracovali na 80 nebo 60 procent. Ti to dělají pořád stejně. Jenom se jim nyní, možná, na některých místech dostává většího sluchu.“ Totéž se podle Randáka týká čínských služeb. „To je stejné varování. Netýká se ani tak politického, jako spíše ekonomického vlivu. Vnímáme to, když se dozvíme, že Číňané mají zájem koupit některé komunikační systémy v ČR, a nejen Slavii. Pronikají do bankovního systému. To jsou samozřejmě kroky, které z hlediska strategické bezpečnosti ČR nejsou příliš žádoucí.“
Strategie, nestrategie, jen když je bussines!
Podle Randáka „…totiž v současné době pro Českou republiku je kladen důraz spíše na to ekonomické hledisko a větší slovo v rozhodování, co komu bude umožněno, privatizováno, prodáno, hrají větší roli ekonomické zájmy než ty strategicko-bezpečnostní. Podle mého názoru je to chyba. To se dostáváme do strategického významu příchodu východního kapitálu do tuzemských firem. Každá země, ČR nevyjímaje, má nějakou kritickou infrastrukturu, která by měla být jakýmsi nedotknutelným rodinným stříbrem, které by si každý stát měl v co největší dostupné míře obhospodařovat sám.“
Narušení těchto prvků má totiž závažný dopad na bezpečnost a nakonec i ekonomiku státu, zdraví osob, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva. „Do pojmu kritické infrastruktury se zahrnují integrovaný záchranný systém, výkon státní správy v době krizových situací, zásobování pitnou vodou, zdravotnictví, poskytování služeb v bankovnictví a pojišťovnictví – tady jsme u Číňanů – silniční a železniční doprava. A také, a to především, informační a komunikační technologie, systémy a přenosová a distribuční soustava elektrické energie a plynu,“ vypočítával studentům Randák. „Nevím, jestli existuje stát na světě, který by si všechny tyto součásti kritické infrastruktury obhospodařovával sám – nejspíš Spojené státy, velmi se o to snaží Francie.“
Francouzi sobě
Podle Karla Randáka, když přijdete ve Francii na jakýkoliv státní úřad, tak tam nenajdete počítač HP ani operační systémy od Microsoftu. „Nic podobného. Vše je francouzské provenience. Francouzi nepoužívají zahraniční zbrojní systémy – všechno si vyrábějí sami. Od ponorek přes letadlové lodě až po letadla Mirage. Francouzi jsou v tomto krásným příkladem, kde tu strategickou bezpečnost země vnímá velmi citlivě. Na druhou stranu jsou jiné země, jako je Velká Británie, které mají tak privilegované vztahy s USA, že s tím nemají vůbec žádný problém. A on to není problém do té doby, dokud části té kritické infrastruktury neprodáváte, nepronajímáte někomu, kdo není v tu danou chvíli, a ani perspektivně, vnímán jako potencionální protivník.“
„Není asi žádným zásadním problémem pronajmout dostavbu elektrárny Temelín a přidělit to v rámci výběrového řízení francouzské, americké nebo podobné firmě,“ věnoval se dalšímu ožehavému problému Randák. „Velmi diskutabilní z pohledu strategické bezpečnosti je, aby Temelín dostavovali Rusové, protože nikdy nevíme, jak ten vývoj bude do budoucna. Jednou jsme pevně zakotveni v EU, ve strukturách NATO; a podle toho bychom se měli chovat bez ohledu na to, že nám to momentálně třeba nepřináší ty nejlepší ekonomické výhody. Rozumím tomu, že Rusové nebo Číňané jsou schopni nabídnout cenu, která bude daleko výhodnější, ale já bych Číňanům komunikace ani firmu 02 neprodával, ani její část, protože tam je neuvěřitelné množství dat, ke kterým není důvod, aby k nim měli Číňané přístup. Bohužel, v dnešní době rozhoduje čistě ekonomické hledisko,“ konstatoval varovně bývalý generál civilní tajné služby.
Příliš horko v CIA
Na dotaz z auditoria, do jaké míry poškodil Snowden USA, uvedl Randák následující: „Když se StB potýkala s dezercí svých lidí, když utekl jediný člověk do zahraničí, tak celá první správa StB úplně zcepeněla a zastavila veškerou činnost a prováděla se dalekosáhlá a po mnoho týdnů a měsíců trvající analýza, jaký ten člověk měl přístup, jaké informace si s sebou odnesl a jaké škody to pro službu a stát představuje. V té době přišel do styku s jedním dvěma pěti svazky, které si mohl opsat, pokud ta jeho činnost netrvala déle a nezabýval se s tím systematicky. V dnešní době, pokud si můžete zkopírovat databáze, ať již jsou jakkoliv chráněny, tak pokud ten systém vyvíjíte, tak také víte, jak všechna ta ochranná opatření obejít. Takže stáhnete v podstatě produkci celé služby nebo informační databázi celé služby. Pokud ji Edward Snowden odnesl do Moskvy, tak si vůbec nedovedu představit, jaká ta škoda je a jak se americká služba dokáže vypořádat s takovouto ztrátou informací a informačních zdrojů, protože tam nepochybně byly údaje o lidech, kteří s tou službou spolupracují. V podstatě americká služba minimálně po nějakou dobu musela být naprosto paralyzována,“ konstatoval nepříliš známou souvislost Karel Randák.
Nedráždit aneb Velký bratr v akci: Vše je monitorováno!
Dotaz jednoho ze studentů byl poněkud obsáhlejší: „Mluvil jste o metodách a v souvislosti s teroristickými hrozbami se občas objeví, že tajná služba déle sledovala aktivitu určitých lidí. Kdybych například já teď na svém počítači začal vyhledávat údaje o Islámském státu, že bych byl natolik hloupý, že bych lajkoval nějaké příspěvky na Facebooku, že bych si začal hledat plány nějakého obchodního centra nebo náměstí, seznam akcí, začal na internetu hledat nějaké chemikálie a rady, jak sestrojit bombu, tak zapípá na nějakém úřadě nějaká kontrolka? Ne třeba jen u nás, ale v takové Francii, kde Big brother funguje?“
„Mělo by k tomu dojít. Když už ne u nás, tak by k tomu pravděpodobně došlo v NSA, což je největší zpravodajská služba na světě, americká, která disponuje rozpočtem desetkrát větším než CIA a také desetkrát větším množstvím pracovníků, možná, že ještě víc, a která disponuje zařízením, které je schopno monitorovat v zásadě celý svět,“ vyrazil mnohým přítomným studentům dech generál Randák. „Dost pravděpodobně by to Američané dali vědět našim službám a pravděpodobně byste se dostal do nějakého hledáčku. Pokud byste v tom pokračoval, tak byste si koledoval o to, že vás budou monitorovat čím dál podrobněji, že se stanete jedním z cílů. Takže nakonec to nebude jen sledování vaší e-mailové korespondence, komunikace, ale že vás začnou skutečně fyzicky sledovat. Začnou vás odposlouchávat, alespoň po nějakou dobu, než se prověří, že jen tak provokujete, nebo si to děláte jen tak ze zájmu, že chcete sestrojit nějakou bombičku a vyhodit nějaký kurník nebo něco takového doma,“ zažertoval za smíchu přítomných Randák. „Anebo byste došel na nějakou hranu, kdy byste si to dal do batohu a šel do nějakého obchodního centra. Pak teoreticky by měli nějak zasáhnout, pokud by to dokázali včas rozpoznat. Pokud budete si tam zadávat hesla jako Al-Káida, měl byste se dostat do hledáčku. To je systém klíčových slov a existují celosvětové systémy, které toto dokáží odfiltrovat.“
Izraelské jedničky
Další dotaz zkoumal, kolik takových útoků jsou služby schopny zastavit. „Na to se nedá odpovědět, a to vy sám určitě dobře víte nebo cítíte,“ reagoval Karel Randák. „To jsou věci, které se neříkají. Například britská služba je schopna odhalit násobky toho, co se skutečně povede. Za nějaké období bylo v Evropě dejme tomu 250 hrozeb teroristického útoku, z čehož desítky – dvacet třicet – se podařilo uskutečnit. Takže dejme tomu desetina. V Izraeli za stejné období bylo asi 5000 hrozeb a podařilo se uskutečnit asi 15 útoků. To je dáno společností, která je daleko ostražitější, a technickými možnostmi.“
Nejzkorumpovanější ze zkorumpovaných
Poté se dotazy zaměřily na domácí politickou scénu. Mladý muž položil přímo výbušnou otázku: „Co říkáte na kandidaturu pana Topolánka na post prezidenta?“ Následoval smích přítomných i úsměv Randáka. „Jak to říci slušně? Já to vnímám jako neuvěřitelnou drzost,“ odpověděl generálmajor a rozohnil se. „Pamatuji si a byl jsem osobně svědkem jednání s lidmi kolem Mirka Topolánka v době, kdy nastupoval k moci. Teď mám na mysli Marka Dalíka, Ivana Langera. Já jsem odcházel v den, kdy vláda Mirka Topolánka získala důvěru tím, že přetáhli pány Pohanku a Melčáka. V tento den jsem dával rezignaci ze služby, protože jsem si říkal, že s těmito lidmi nemůžu. Tedy, nejsem nestranný. Na druhou stranu si nedovedu představit, že by lidé měli tak krátkou paměť a nepamatovali si, co se tady za vlády Mirka Topolánka dělo. Já ji vnímám jako skutečně nejzkorumpovanější vládu, která tady kdy byla. A to je skutečně co říci. Protože doba opoziční smlouvy mezi pány Zemanem a Klausem umožňovala neuvěřitelné kotrmelce. Ale Mirek Topolánek se svojí vládou – Sašou Vondrou, panem Řebíčkem, Vítem Bártou, panem Julínkem coby ministrem zdravotnictví... Všechny ty věci, které se děly a objevily, a doufám, že ještě objeví na veřejnosti, tak já si nedovedu představit, že by se tento člověk mohl stát prezidentem České republiky,“ neustával s varovnými slovy Randák. „Jestli se to stane, tak to je úplná ztráta soudnosti ze strany některých lidí; a je to na hluboké zamyšlení, jak vlastně v tomto státě uvažují a jsou schopni uvažovat,“ zazoufal si host. „Je mi jasné rozdílné nahlížení na prezidentský post na venkově a ve velkých městech. Ale že by se na Mirka Topolánka někdo dokázal dívat jako na spasitele, který do této země vnese nějaký pořádek, to si představit nedovedu.“
Osekaný registr aneb spokojení lobbisté
„Jak se jako protikorupční nadační fond díváte na registr smluv?“ zazněl další dotaz z pléna. „Registr smluv by byl úžasný nástroj. Pan Farský, který byl autorem návrhu, tak ten si vedl obdivuhodně už jako starosta Semil, kde s tímto principem začal. Registr smluv se dostal se všemi přílepky a změnami do podobné situace, jako byl zákon o prokazování majetku. Nebo zákon o kontrole zpravodajských služeb, který se postupným obrušováním zvrhl v úplný paskvil,“ vypočítával Randák. „Což registr smluv úplný paskvil není, ale určitě to není to, co by se z toho dalo vybudovat a co si od toho člověk mohl slibovat. A zase je to zásluha lobbistických tlaků a skupin, protože jim registr smluv pochopitelně nevyhovuje.“
Mladý muž, jeden z organizátorů akce, se pak dotázal: „V hlavě mně utkvělo prohlášení čtyř po návštěvě jeho svatosti dalajlámy v ČR. Bylo to prohlášení pod tlakem ekonomickým, politickým, nebo kombinací?“ „Mohu říci, jak podobné akce vznikají. Uvedu jiný příklad. V době kdy byl – budiž mu země lehká – ministrem vnitra Stanislav Gross, tak ten měl svoje lidi na rozhodujících místech policie ČR. Jeho lidi byli ve vedení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, ve vedení Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality a vůbec na celostátních útvarech. Nemohu říci, že by Stanislav Gross tyto lidi nějakým způsobem úkoloval a zadával jim účelové úkoly, aby pracovali proti opozici, nebo aby si selektivně vybírali případy, na kterých budou pracovat. Takový příkaz ze strany Stanislava Grosse na 95 nebo 98 procent určitě nepřišel. Ti lidé sami dělali to, co si mysleli, že by Stanislavu Grossovi přišlo vhod,“ uvedl Randák „A mám-li to aplikovat na tento patolízalský incident, tak to přesně tak vnímám. Jestliže čtyři nejvyšší ústavní činitelé v ČR jsou schopni něco takového podepsat, tak já to nevidím jako nic jiného než snahu se někomu zavděčit. Patolízalství. Jinak bych to nenazýval,“ odpověděl rozhořčeně host diskuse.
Korupce je nezajímavá?
„Dočetl jsem se, že jste kandidoval na prezidenta v roce 2012. Proč jste se nerozhodl kandidovat nyní?“ zněl další dotaz jednoho studenta. „Právě proto, že jsem kandidoval. Ale nejdříve objasním moje pohnutky, proč jsem kandidoval v roce 2012. To bylo rok a půl po založení nadačního fondu, kdy byl mimořádně úspěšný a medializovaný. V tu dobu mi připadalo, že problém korupce v České republice je veřejností citlivě vnímaný a že to je problematika, na kterou by lidé mohli slyšet. A že mají zájem tento průšvih, se kterým se tady potýkáme, řešit. Tudíž že by možná mohli mít zájem, aby na tomto úřadě seděl někdo, kdo by měl zájem s tím něco dělat. Ta pravděpodobnost zvolení byla úplně mizivá. Jako dnes u pana Fišera nebo Hilšera nebo možná ještě menší. Ale tehdy jsem se spletl v jedné zásadní věci. Jakkoliv jsem si myslel, že korupce ty obyčejné lidi pálí, tak to tak nebylo. A není to tak bohužel ani dnes,“ posmutněl Randák a sebekriticky dodal: „Já jsem žil v jakési bublině lidí, kteří byli ochotni do toho jít a korupci odhalovat, ale neuvědomil jsem si, že lidé v jiných regionech, ku příkladu na Ostravsku, žijí úplně jinými problémy. První, na co se mne tam lidé ptali, bylo, jak zaručím, že v obchodech nebude pančovaný alkohol. Nebo když si půjdou do stánku koupit vodku, že v ní nebude metylalkohol a že neoslepnou.“ Podle Randáka známý pivovarník Stanislav Bernard, který kdysi kandidoval za ODS v senátních volbách, pak říkal – už nikdy. „A já také,“ dodal generál.
Katastrofa jménem Milan Chovanec
A přišel další „výbušný“ dotaz: „Jak se díváte na aktivity ministra Chovance na zřízení centra pro...?“ „…dezinformace, uvádění informací na pravou míru,“ nenechal domluvit přítomného. „Já vám děkuji za krásné otázky. A protože jsem v Plzni, měl bych být asi opatrný,“ uvedl za smíchu přítomných Karel Randák. „Já vidím působení pana ministra Chovance po všech stránkách jako naprosto katastrofální. Dokonce horší než působení pana ministra Langera – a to už je co říci! To centrum samozřejmě není vůbec k ničemu. Nezaznamenal jsem jedinou relevantní reakci na nějakou potencionální dezinformaci, tedy až na výjimky úplných banalit. To bylo plácnutí do vody. Respektive zviditelnění se. Stálo to peníze, námahu, a nepřineslo to žádný efekt. Bohužel, takových kroků se dá vyjmenovat u pana Chovance mnoho. Já mu nejvíce zazlívám policejní reformu. Ta dokázala vrátit práci policie o několik let zpátky, do doby v podstatě Topolánkovy vlády,“ překvapil mnohé bývalý šéf civilní rozvědky. „A má cenu se nějak snažit bojovat proti dezinformacím?“ zněla další otázka.
Zdrojovat. Nebo zprávu zahodit…
„Dezinformace je vždy líbivější než informace. Obyčejní lidé, a to nesnáším, když někdo mluví o lidech tak, že je na jedné straně plebs a na druhé elita. Ale vím, protože žiji na venkově, jak normální lidé uvažují. To máte stejné, jako když o vás někdo v novinách zveřejní, že jste pedofil. A potom se s ním soudíte a za měsíc vyjde článeček jako omluva. Ale každý o vás ‚ví‘, že jste pedofil, a každý věří tomu, že pedofil jste. A stejný problém je i s dezinformacemi. To by se musely k tomu dát konkrétní důkazy, kdo tu informaci zveřejnil, za čí peníze, jak vznikla, za jakým účelem. Ale to tam nikdo nedá, takže se nic nedohledá. Tady platí, čím by se měly řídit ku příkladu soudy nebo seriozní novináři, jako je tomu třeba v BBC, kde informace, která není ověřená, u které nevíme, jaký má zdroj, tak neexistuje.“ Tím se prý také řídí tajné služby. „Pokud se vám nepodaří vypátrat zdroj té informace, tak ji vezmete a založíte a nepoužíváte ji do doby, než ji ověříte. Stejné je to s dezinformacemi.“
Zasáhne Rusko do českých prezidentských voleb?
Poslední otázka setkání se opět týkala našich blížících se prezidentských voleb. „Jedním z kandidátů je i ruský hráč, prezident Zeman. Můžeme očekávat nějaké zásahy Ruska nebo Číny do té volební kampaně?“ nebral si servítky mladý student práv. „Pokud bývalý ředitel FBI přinese nějaké důkazy, že Rusové aktivně zasahovali do amerických voleb, tak bude samozřejmě na místě se pídit, jakým způsobem to bylo děláno a jestli takovým způsobem k něčemu dochází i v jiných státech. Tady není Německo, USA, Francie. Z jednoho pohledu by se mohlo zdát, že pro Rusy nejsme natolik zájmovou zemí. Na druhé straně – historické kořeny, jejich zastoupení tady, ať již na ambasádě, nebo kontakty na českou podnikatelskou a politickou sféru jsou tak masivní, že jen hlupáci by něco podobného nevyužili. Já si myslím, že se to očekávat dá, ale jestli se to dá rozeznat, to nevím…,“ odpověděl poněkud tajnůstkářky bývalý šéf rozvědky, generál Karel Randák.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
