Podívejme se, proč vejce nejsou – a není to jen problém v Česku. Proč může být také i hůř.

Globalizace

„Tahle globalizace je setsakramentská věc,“ říká jeden z prodejců vajec na ranních trzích v Plzni. A má pravdu. Lidé jsou za tři koruny za vejce ochotni vystát několikahodinovou čekací frontu. Na „burze“, která je primárně určená spíše oblečení, průmyslovému zboží nebo případně konzervám, se už podupalo nejedno vejce. Z nedalekého vejprnického chovu sem občas prodejci přivezou nějaké to plato. Ale musíte si přivstat – v sedm hodin ráno už může být sloveno. Nějaká omezení nejsou, a tak jedna žena si třeba bere rovnou plat šest. Ale možná, že ji křivdíme a má doma nějakou pekárničku.

Tak, jak se kdysi stanovalo před Tuzexem, dnes pomalu očekáváme stanové městečko na vejce. Inu, doba s mění…

Bída o vejce je i v Německu. Odhaduje se, že v západní Evropě je až o třetinu méně vajec, než by mělo být. Důvodem jsou jednak restriktivní opatření EU a nutnost zrušit klasické klecové chovy. A dále pak ptačí chřipka, která s divokými ptáky táhne Evropou, neznaje hranice. Vybíjejí se chovy po tisících. Nejen slepic, ale třeba i kachen nebo hus. Ale nejvíce je to právě znát u slepic.
Kupodivu, zatím je „jatečných“ kuřat a slepic ještě dost. Držíme se my i Poláci, ale jinak je to bída. Navíc ještě v rámci unie jsou některé státy, jež těm jiným příliš nedůvěřují. Třeba právě v chovu slepic, respektive vejcích. Benelux je známý problémy chemických látek, které se před nějakými pár lety náhodou našly. Nejhorší to snad bylo v Belgii. Jak to vypadá jinde, čert ví.