Takzvaných včel samotářek žilo v minulosti na českém území zhruba 650 druhů. S hospodářským tlakem na využívání krajiny však začaly z přírody mizet. V současné době přežívají mnohé druhy jen na místech silně ovlivněných člověkem, jako jsou okraje kolem cest, vyjeté koleje traktorů, na stavební suti nebo v lomech a pískovnách. Tyto druhy přitom byly dříve v krajině široce rozšířeny. Dnes ale velká část veřejnosti o jejich existenci nemá téměř tušení.

V minulosti různé druhy obývaly řadu velmi rozdílných prostředí. „Včely samotářky potřebují Slunce a obnaženou zem nebo staré stromy. Jakmile krajina zaroste dřevinami nebo se luční porost zatáhne hustým drnem, zmizí i včely,“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd. Jiné druhy včel se z přírody ztratí, pokud v ní ubývá starých stromů. Důležitou podmínkou jsou také bohatě kvetoucí louky.

Parkovitá krajina, kterou vytvářejí velcí kopytníci, je přitom pro včely samotářky ideální. V pestré mozaice vzniká spousta prosluněných míst, navíc velká zvířata vytvářejí svým pohybem hustou síť stezek, na jejichž povrchu zůstává dlouhodobě obnažená zem. Další plošky odkryté hlíny vznikají například z prachových koupališť, která si velcí kopytníci dělají na různých místech, a po čase je opouštějí. Navíc pastva velkých kopytníků výrazně zvyšuje květnatost luk.   

„Díky obnově vhodných podmínek se tak do rezervace začínají včely samotářky přirozeně vracet,“ doplňuje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Vědci navíc jejich většímu rozšíření pomáhají instalací takzvaných hmyzích hotýlků. Ty byly v rezervaci umístěny na obou pastvinách, u Milovic i u Benátek nad Jizerou, v rámci projektu Akademie věd Strategie AV21 - ROZE.