Svatý Florián, Sanctus Florianus, vlastním jménem Florian von Lorch, jehož latinské jméno lze volně přeložit jako „kvetoucí či rozkošný", patří v Čechách mezi nejpopulárnější světce. Svatý Florián se pravděpodobně narodil roku 250 n. l. v obci Cetia, později Zeiselmauer-Wolfpassing, na okraji provincie Noricum, dnes spolková země Dolní Rakousy ležící v Rakousku. Působil jako plukovník římského vojska v Cetii , poté jako správce římské provincie Noricum se sídlem v městě Lauriacum (neboli Lorch, odtud jeho jméno), které je dnes částí obce Enns v Rakousku. Byl horlivým křesťanem a tak za vlády císaře Diokleciána tajně pomáhal pronásledovaným křesťanům. V roce 304 našeho letopočtu byla jeho křesťanská víra odhalena a byl sesazen z funkce správce římské provincie. Císařský náměstek Aquilinus ho dal podle legendy opakovaně zbičovat a stahovat z kůže, ale Florián se i přesto odmítnul vzdát své křesťanské víry. Aquilinus ho tedy odsoudil k smrti.

Svatý Florián zemřel dne 4. května roku 304 našeho letopočtu poté, co byl svržen z mostu do řeky Enže s mlýnským kolem připevněným na krku. Byl provizorně pohřben křesťankou Valérií na jejím statku. Později byly jeho ostatky přeneseny a pohřbeny poblíž dnešního Lince kde byl nad jeho hrobem v 6. století postaven klášter sv. Floriána. První písemná zmínka o tomto klášteru pochází z roku 819. Floriánovi ostatky zde ale nezůstaly na dlouho, neboť byly v 11. století převezeny dvěma jáhny (jáhen - duchovní, který přijal nižší svěcení) do Říma. V roce 1183 požádal polský kníže Kazimír II. Spravedlivý (1138 – 1194, vládl 1177-1194) spolu s krakovským biskupem Gedeonem, papeže Lucia III. (1110 – 1185, jako papež 1181-1185), aby jim vydal ostatky svatého Floriána jako záštitu proti Rusům. Papež jejich žádosti vyhověl, a tak byly Floriánovy ostatky uloženy v nově vystavěném chrámě v Krakově a svatý Florián byl přijat za patrona Polska. Z Polska byla za Karla IV. malá část jeho relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Další část relikvií je umístěna v katedrále sv. Václava v Olomouci, a v kostelích na Kladně, v Jaroměři, v Havlíčkově Brodě a jinde. Tyto maličké kousky Floriánových ostatků měly ve středověku chránit města před požáry, poněvadž Florián, umučený ve vodě, se stal patronem hasičů.

Svatý Florián bývá nejčastěji zobrazován jako římský voják s přilbou, mečem a korouhví, vylévající z vědra vodu na hořící dům a někdy i na hořící chrám.

Památka sv. Floriána je oslavována 4. května, letos to bude již 1715 let od jeho smrti. Sv. Florián se stal patronem všech hasičů, kominíků, hrnčířů, pekařů a zedníků. Je patronem proti požárům a vodě, a proto představoval v dřívějších dobách běžný a hojně užívaný námět pro výklenkové plastiky venkovských usedlostí, které měly ochraňovat dům. Dokonce o jeho svátku bylo zakázáno rozdělávat oheň a nosit vodu, aby se v usedlosti nestalo neštěstí. Floriánovo „hasičství" je však třeba chápat v symbolickém slova smyslu jako hašení požáru lidské zloby a nenávisti. Svatý Florián má proto v rukou nádobu vody života, která má hasit vyprahlost a zlo. Všechny ostatní výklady jeho „hasičství" jsou výsledkem pozdějších legend.