Týká se to nejčastěji rizikových prací, činností vyžadující zvláštní zdravotní způsobilost (např. práce s alergeny, práce ve výškách, svářečské činnosti a podobně) a dalších speciálních profesí, včetně profesionálního řízení motorových vozidel. Lidé jsou totiž mnohdy ochotni pracovat i za cenu dalšího poškozování vlastního zdraví, přestože to legislativa neumožňuje. Příčinou zmíněných konfliktů jsou podle lékařů především obavy z budoucnosti a sociální nejistota, někdy ovšem i účelové jednání.

„Vinu za to, že dále nemohou svoji práci vykonávat, často přenášejí směrem k nám. Někdy i velmi nevybíravým a agresivním způsobem. Na jedné straně je to pochopitelné, protože taková situace přivádí tyto lidi do složitých krizových životních situací. Osobních, sociálních a podobně. Na druhé straně je to pro nás velmi zatěžující a stresující, zvláště v různých správních a soudních dohrách,“ uvedl primář Oddělení pracovního lékařství Nemocnice České Budějovice, a. s., MUDr. Aleš Hejlek.

Ztrátou práce nebo jejím podmínečným omezením kvůli neodpovídajícímu zdravotnímu stavu jsou nejvíce ohroženi zaměstnanci starší 50 let. Nezřídka se však tento problém týká i mladších lidí, zejména pokud pracují v pracovním zařazení s rizikovými faktory, včetně fyzicky náročných provozů a ve speciálních profesích.
„Tito lidé pak po nás chtějí, abychom posunuli hranice benevolence posuzování zdravotního stavu tak, aby mohli ve své práci pokračovat. My ovšem nejenže nemůžeme překračovat v této oblasti platné zákonné normy, ale rozhodně už vůbec nesmíme připustit, aby došlo k dalšímu zhoršování zdravotního stavu kteréhokoli člověka vlivem práce, pracovních podmínek a prostředí. V tomto směru máme daná jasná zákonná i medicínská etická pravidla, navíc by to bylo zcela proti smyslu a účelu pracovnělékařských služeb,“ konstatoval prim. MUDr. Hejlek.

Od 1. dubna 2012 s nabytím účinnosti zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách má každý zaměstnavatel bez ohledu na počet zaměstnanců, byť zaměstnává třeba jednoho, povinnost mít svého smluvního lékaře pracovnělékařských služeb (dříve závodního lékaře). Zaměstnavatel současně musí zaměstnancům sdělit, které takovéto smluvní zařízení tyto služby poskytuje a jakým preventivním prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit. Zaměstnanci mimo jiné musí být zaměstnavatelem informováni o specifických nárocích své práce, rizicích a možné ochraně svého zdraví, včetně ochranných pomůcek. Celá řada dalších povinností zaměstnavatelů a zaměstnanců v oblasti pracovnělékařských služeb je popsána v platném zákoníku práce. Veškeré smluvní pracovně lékařské služby jsou v plném rozsahu hrazeny zaměstnavatelem a dle zákona je smí smluvně vykonávat pouze pracovní lékaři a praktičtí lékaři. Nikdo jiný.

„Základní filozofie pracovnělékařské péče, která má preventivní charakter, spočívá v tom, že zaměstnanec má vzhledem ke svému současnému i dlouhodobému zdravotnímu stavu vykonávat takový druh práce, u níž je pravděpodobnost, že ho nebude zdravotně poškozovat a zároveň bude všechny aspekty pracovního zařazení zdravotně zvládat. Ať už v tom smyslu, že by na daném pracovišti poškození vzniklo, tak i v tom smyslu, že posuzovaný člověk je již nějakým způsobem nemocný a při konkrétní práci by se jeho zdravotní obtíže dále zhoršily,“ poznamenal prim. MUDr. Hejlek.