Proto nezbývá, než reagovat tímto způsobem. Paní redaktorka ve svém článku „Začala záchrana VZP“ už v páté větě prokázala neznalost, když uvádí na adresu Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), že „…firma, která by měla prosperovat, a přesto prodělává - se možná stane minulostí.“ VZP není soukromá firma ani zaměstnanecká pojišťovna. Ze zákona nesmí podnikat, a je-li výše vybraného pojistného (rozumějme zdravotní daně) nižší, než výdaje, dostane se do mínusu. Tak to je.

Tvrzení, že „… některým nemocnicím platí (rozumějme VZP) víc, než musí, a víc než menší pojišťovny,“ přispěchal podle autorky na pomoc pan ministr svým: „…někteří politici ve správní radě … se k pokladně pojišťovny chovají stejně, jako když ve sněmovně porcují rozpočtového “medvěda“. Každý je odněkud, jednou je třeba posílit nemocnici tam, jindy poslat víc nemocnici onde.“ Nemůžu uvěřit, že to pan ministr řekl, ale jestli ano, byl by to důkaz toho, že neví, že VZP platí zdravotnickým zařízením přesně podle úhradové vyhlášky, kterou vydává jeho ministerstvo. To by bylo velmi smutné zjištění. 

Ke konstatování, že „…evergreenem posledních let a teď také tím, co může stát místo ředitele pojišťovny Horáka a předsedu správní rady Šnajdra, je spolupráce s firmou IZIP,“ je výstižné vyjádření náměstka ministra Petra Noska. Jeho věta „…moji rodiče mají elektronickou knížku deset let…a kromě první registrace tam nepřibyl ani jediný údaj lékaře,“ přesně popisuje, o co šlo. O nechuť lékařů zapisovat do elektronických zdravotních knížek, když je k tomu nic a  nikdo nenutí (úspora peněz v systému je evidentně malá „páka“). Přitom např. rakouská vláda schválila návrh zákona, jímž se zavede jednotný informační systém propojující pacienty, lékaře, nemocnice, lékárny i ošetřovatelské ústavy, přičemž pro lékaře, nemocnice a další poskytovatele péče a služeb bude systém povinný. Pacienti do něj budou moci vstoupit na přelomu let 2013 a 2014. V této souvislosti je nasnadě otázka, proč ani po deseti letech od zahájení prací na elektronické zdravotní knížce nemají čeští lékaři tuto povinnost danou zákonem, a to bez ohledu na to, kdo bude takovou službu zajišťovat.

A protože paní redaktorka nepopřála VZP sluchu, je mojí povinností poskytnout následující informace k hospodaření VZP. Pojistné za státní pojištěnce bylo zvýšeno naposledy v roce 2009 na 723 Kč měsíčně, tedy 8 676 Kč ročně. Průměrné náklady na jednoho pojištěnce u VZP představují ročně okolo 23 000 Kč, u osob nad 65 let víc než dvakrát tolik, když náklady na zdravotní péči za posledních pět let obecně stouply o víc než 15 %!