Žena byla omezena ve svéprávnosti úkonům v listopadu 2007. Opatrovník jí byl ustanoven až v červenci roku 2010. Po převzetí výkonu opatrovnictví se opatrovník dozvěděl o uzavření kupní smlouvy, kterou žena převedla svou polovinu nemovitosti na svého bratrance. V květnu 2011 podal opatrovník návrh na prohlášení neplatnosti této smlouvy. U soudu uspěl a žena se tak opět stala spolumajitelkou svého domu.

Dům mezitím pronajímal druhý spolumajitel různým nájemcům včetně obchodní společnosti, ve které měl sám podíl. Žena z tohoto pronájmu neměla žádný užitek. V rozmezí více než dvou a půl let oslovil opatrovník spoluvlastníka nemovitosti pouze dvěma písemnými výzvami, jež žádaly doložení nájemních smluv.