Analytička Spencerová: Tak dlouho štvali Putina, až se naštval on. Tohle už musí otevřít oči lidem v EU. Tajné mučírny USA? Ano, lidská práva...

11. 12. 2014 8:35

OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ Tak dlouho Evropská unie rozvracela projekt plynovodu South Stream, až se Putin naštval, skrečoval ho a jihovýchod EU se ocitl v energetické nejistotě, komentuje nejnovější vývoj v oblasti energetické bezpečnosti v rámci pravidelného týdenního shrnutí světových událostí na ParlamentníchListech.cz novinářka Literárních novin a analytička zpravodajských zdrojů Tereza Spencerová.

Analytička Spencerová: Tak dlouho štvali Putina, až se naštval on. Tohle už musí otevřít oči lidem v EU. Tajné mučírny USA? Ano, lidská práva...
Foto: repro kremlin.ru, tan
Popisek: Prezidenti Vladimir Putin a Recep Tayyip Erdogan

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Miroslava Kalouska (+ z 2.10.), Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jefima FištejnaGrigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra HofhanzlaKarla Schwarzenberga (z 3.10.) + (ze 14.8.)  Petra Pitharta, Ivana Gabala, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava BartuškyMartina Bursíka (+ z 6. 8. a z 23. 6.), , Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9. + 8.12.) Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla SobotkyJohna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava ŠebkaHynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše ZdechovskéhoFrantiška Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), Džamily Stehlíkové (21.11.) či Jana Vituly

Anketa

Myslíte, že budou do konce roku pokračovat masové protesty proti Zemanovi?

hlasovalo: 28390 lidí

Dnes a zítra by měly probíhat v Minsku rozhovory, které mají za cíl vyřešit situaci na Donbasu. Světový tisk spekuluje nad tím, zda Putin nezbytně potřebuje mír, neb tíha sankcí je závažná. Ukrajinský generál Ruban tvrdí, že největší válečná řež přijde na řadu až příští rok. Chystá se tedy ,,zimní mír", nebo trvalý mír?

Fakt netuším, co se chystá, ale na slova ukrajinského generála bych moc nesázela, protože „jeho“ armáda se zatím nijak nepředvedla – pokud vynecháme zločinné dělostřelecké ostřelování měst a jejich civilních čtvrtí – a není důvod předpokládat, že by se v tomto směru něco zásadního přes zimu změnilo. Západ ví, že vyzbrojení Kyjeva by vedlo k válce s Ruskem. Nejvíc válku přitom dnes asi potřebuje Kyjev, protože se mu domácí problémy neustále jen hromadí, a takový konflikt by odvedl pozornost, vina za neřešenou krizi by se dala alespoň slovně svalit na „agresivní Rusko“, a k tomu navíc nezapomínejme, že války obecně nabízejí nebývalé možnosti ke zbohatnutí.

Hrozilo by přitom ale, že bude do konfliktu zataženo i NATO, z čehož by zcela jistě nevyšlo bez šrámů. Některé analýzy naznačují, že by NATO beztak nemělo velké šance na vítězství, i kdyby do války s Ruskem jít chtělo (jako že zcela realisticky nechce). Je ironií, že v posledních dnech slovně „zbraněmi řinčí“ hlavně pobaltští politici, jejichž armády jsou ovšem – z hlediska skutečného konfliktu s Ruskem – spíš jen operetní záležitost.

Zkrátka, myslím, že je na obzoru spíš „zamrzlý konflikt“ s nevelkými, ale zato pravidelnými počty obětí. Na druhou stranu ale v týdnu Francoise Hollande v Moskvě mluvil s Vladimirem Putinem o autonomii pro Donbas, „doněčtí“ s tím souhlasí, Porošenko je prý připraven zahájit přísnou decentralizaci… Třeba je tak na obzoru záblesk rozumu. Ale třeba je to jen mé zbožné přání, protože rozumu všude vůkol kvapně ubývá. Důležitější než slova, ale budou samozřejmě činy. A ty se zatím jaksi nedostavují.

Dle kyjevského sociologického centra Rating čím dál více obyvatel Ukrajiny chce, aby Kyjev nechal Donbas ,,plavat" a nebojoval o něj, byť jde stále o významnou menšinu. Začala pracovat nová vláda, která se potýká prakticky s totální závislostí na penězích ze Západu. Jaké posuny v názorech zatím ,,bojechtivého" obyvatelstva Ukrajiny můžeme pozorovat a které faktory na ně budou mít vliv? A je možné, že zmrzlé a ztrápené obyvatelstvo Donbasu, měsíce nocující ve sklepích, by nakonec rádo přijalo znovusjednocení s Ukrajinou, aby byl klid? Je taková možnost realistická?

Je asi vcelku jasné, že jiný pohled na budoucnost budou mít třeba manželky a rodiny mobilizovaných vojáků, jiný lidé z Pravého sektoru nebo žoldnéřských oddílů a mezi těmito protipóly se pohybuje většina obyvatelstva, která mezitím přežívá pravidelné vypínání elektřiny, výpadky topení, zdražování jídla a léků, nezaměstnanost… Pokud si mají ti lidé představit, že bude vláda kvůli Donbasu dál většinu peněz vydávat na zbraně a boj o jakýsi vzdálený, a navíc „ruský“ region, a mizérie ve zbytku Ukrajiny se kvůli tomu bude prodlužovat, tak je jejich uvažování vcelku pochopitelné. Před rokem vše začalo na náměstí s ideou „cesty do Evropy“ a skončilo to válkou a rozvalem celého státu, v jehož vedení jen jedni oligarchové vystřídali ty druhé a korupce dál určuje politické kroky politického vedení. Nový „legionářský“ ministr ekonomického rozvoje Aivaras Abromavičius ve středu otevřeně prohlásil, že Ukrajina je fakticky v bankrotu. Většina lidí toho všeho musí mít plné zuby. Není divu, že dvě třetiny Ukrajinců nejsou spokojené s tímto způsobem „demokratizace“.

Únava z konfliktu a strádání v zásadě platí i pro „zmrzlé“ obyvatele Donbasu, ti mají ale navíc zkušenost s tím, že po nich jejich „krajané z Kyjeva“ stříleli z děl, bombardovali a zabíjeli je. Návrat do jejich područí ve jménu jakéhosi znovusjednocení země je tedy vcelku logicky nerealistický. Průzkum v Doněcké lidové republice minulý týden zjistil, že se 43 procent tamních mladých lidí považuje za občany DLR, 38 procent za Novorusy, pět procent za Ukrajince a jedno procento za Rusy. Už jen z toho lze usuzovat, že vidí svou budoucnost spíš někde mezi Kyjevem a Moskvou.

Analytici se přou o to, zda ,,turecký" úspěch Vladimira Putina byl úspěch, nebo spíše nesmysl. Máme na mysli naznačený záměr nejen vybudovat do Turecka plynovod, ale též učinit z Turecka přístupový uzel, přes který poteče do Evropy ruský plyn. Poté, co Gazprom ,,odpískal" plynovod South Stream, se EU paradoxně snaží věřit tomu, že Rusko původně plánované jižní potrubí postaví. Jak celou situaci chápat? Získal Putin na svou orbitu Turecko a přinutí Evropu, aby akceptovala, že začátek ,,trubek" bude v Turecku?

Pokud bych to vzala v kostce, tak EU házela South Streamu a Gazpromu tak dlouho klacky pod nohy, až se Putin naštval. Původní propočet v Bruselu byl asi takový, že EU bude s to donutit Rusko akceptovat unijní vůli. Jenže unijní pravidla pro provoz South Streamu by ve finále vedla k rozpadu Gazpromu a jeho monopolu a k nekontrolovanému vstupu západních firem do ruské surovinové sféry. Kreml přitom už v kauze Chodorkovskij jasně ukázal, že si hodlá kontrolu nad surovinami ponechat, a víra Bruselu, že dokáže něco změnit, byla opravdu slepá. Jak jsem ale říkala, rozumu a racionálního uvažování už je kolem málo. Unie dosáhla vlastně jen toho, že se od ní Rusko – pokolikáté už v době ukrajinské krize? – odvrátilo, jihovýchod EU zůstává v energetické nejistotě a Moskva nově bude chtít energie do Evropy posílat přes Turecko.

Ankara je sice hodně složitý a svéhlavý partner, ale prezident Erdogan si je zároveň v mnoha směrech s Putinem podobný – oba staví národní zájmy na první místo, oba pojí averze k americké dominanci, a navíc se v jejich vztazích otevírá obrovský prostor pro obchodní spolupráci, která v době, kdy se EU sama vyautovala z ruských trhů a dál upadá do krize a recese, může Turecku i Rusku jen pomoci posílit ekonomiky i v geopolitickém postavení. Koneckonců, pokud si představíme Turecko coby „strážce energetické brány“ do Evropy, můžeme si směle představit i to, jak složité to budou mít (zatím jen hypotetické) tankery se zkapalněným plynem mířící třeba na Ukrajinu při průjezdu Bosporem.

Jinými slovy, fakt, že nyní EU v čele s šéfem Evropské komise Junckerem „doufá“, že se South Stream do Evropy jednou přece jen vrátí, je vlastně jen přiznáním chyby, omylu v propočtu. Možná jsou tyto a podobné omyly v rámci ukrajinské krize způsobené hlavně tím, že se „bruselští“ stále vidí jako jakýsi pupek světa, před nímž se kdokoli skloní, ale ve skutečnosti jím očividně už nejsou. Ve finále tak Bruselu nezbývá než slibovat, že do roku 2019 vyřeší energetický problém svého jihovýchodu – jenže, to je za pět let, tou dobou už nikdo z těch, co dnes podobnými sliby kohosi chlácholí, nebude ve funkci, takže se jim to „mluví“ fakt snadno. Je z toho ale cítit beznaděj. Co se bude dít po dobu oněch pěti let? Nicméně, i na to existují odpovědi.

Anketa

Koho byste volili v 1. kole prezidentské volby? (anketa je čistě orientační, žádný kandidát ještě nepotvrdil účast ve volebním klání; hlasování probíhá od 9.12.2014)

hlasovalo: 67223 lidí

Třeba litevská prezidentka Dalia Gribauskaiteová má za to, že politika Unie, která přiměla Rusko ukončit projekt South Stream, je správná, i když to znamená, že jihovýchodní členové EU zůstanou bez plynu. Jako by po vzoru Victorie Nulandové říkala „Fuck You, Bulharsko (Rumunsko atd)". Nevím, jestli se to smí překládat. A názor nového unijního prezidenta, Poláka Donalda Tuska, že v ukrajinské krizi „musí EU mluvit jednotně“, pak rovnou nejenže umlčuje oprávněný a přirozený nesouhlas, ale evokuje vzpomínky na jiné spolky, jichž Česko či Československo bývalo kdysi členem. Zkrátka, poslední dny toho o EU prozrazují mnohem víc, než by člověk chtěl vlastně slyšet. Na druhou stranu to možná otevře další oči.
 

Ve Spojených státech dochází k oficiálním a velmi nepříjemným odhalením stran mučení vězňů, kterého se měla dopustit CIA. Vedle výčtu odpudivých praktik je též pozoruhodná reakce lidí typu exprezidenta George W. Bushe, že zveřejněním zprávy o mučení dochází k ohrožení práce CIA jako takové. Rovněž se objevují spekulace, že USA platily Polsku za to, aby tajně převzalo muslimské válečné zajatce na své území. Co k tomu všemu říci, když už to teď tedy všechno víme, řečeno s nadsázkou?

I bez nadsázky platí, že se už dlouho ví, že CIA a další americké agentury využívají rozsáhlou škálu mučicích postupů, že systematicky mučily a mučí vězně v amerických oficiálních věznicích typu Guantánama, Abú Ghrajbu nebo afghánského Bagrámu (a to i za Obamovy vlády) nebo v tajných mučírnách po celém světě a že ušetřeni nebyli ani američtí občané na americkém území. Podle loňské analýzy Sorosovy Nadace Open Society se amerického programu mučení tak či onak účastnilo celkem 54 zemí světa, včetně České republiky, což ovšem české vlády opakovaně popírají a mlčí i ta současná. Evropský parlament přitom už v roce 2007 konstatoval, že CIA v letech 2001 až 2005 podnikla v evropském vzdušném prostoru nejméně 1 245 letů se zastávkami na evropských letištích. Americká tajná služba tak rozvážela své podezřelé k mučení po světě a nejméně 12 evropských zemí na tomto „programu“ se CIA do různé míry spolupracovala. Polsko i Rumunsko existenci tajných mučíren CIA na svém území tehdy rozhodně popřely, nicméně z nově zveřejněné zprávy vyplývá, že si přinejmenším Varšava za zpřístupnění vojenské základny pro účely mučení opravdu nechala od CIA zaplatit 15 milionů dolarů.

EU, ten neochvějný strážce demokratických hodnot a lidských práv, teď trapně mlčí. Americký Senát už oznamuje, že žádné další kroky ve vyšetřování nebudou a Barack Obama už před lety zaručil všem viníkům beztrestnost. Takže požadavky Amnesty International, Human Rights Watch nebo OSN na potrestání pachatelů, vyznívají neuvěřitelně naivně. Jako z jiného světa. Co tedy k tomu všemu říci? Možná není od věci citovat Howarda Zinna: Naším problémem není občanská neposlušnost, ale občanská poslušnost. A vzpomenout si na CIA a mučení, až zase budou USA a EU někoho peskovat kvůli lidským právům a uvalovat na něj sankce nebo rovnou chystat válku…

Otázkou ovšem je, jestli má koncept lidských práv ještě vůbec smysl, když ho nelze prosadit ani tam, kde by lidská práva měla být samozřejmostí?

Minulý týden jsme těsně nestihli okomentovat projev Vladimira Putina před oběma komorami ruského parlamentu, ve kterém předestřel některé budoucí kroky: amnestii na kapitál ,,zašantročený" v zahraničí, úlevu podnikatelům od úřední buzerace a daňové prázdniny, pokračující odhodlání bojovat s korupcí, nutnost diverzifikovat hospodářství. Též řekl, že Rusko se nikdy nevzdá, že Krym pro Rusy znamená totéž co Chrámová hora pro Židy a že Rusko čekají těžké časy. Je to jen jeden projev v řadě, nebo řekl něco důležitého? Zachrání tyto ekonomické kroky Rusko před hospodářskou katastrofou, kterou mu Západ věští díky dopadům svých sankcí?

Mám za to, že Putin v onom projevu vlastně neřekl nic převratného nebo nového, jen asi chtěl své občany s padající měnou v kapse ujistit, že je vše pod kontrolou, a světu zase po xté vzkázal, že Ruskem „nenechá orat“. Opravdu důležitá byla ale ta pasáž projevu, v níž Putin načrtl program radikální liberalizace ruské ekonomiky na principu zefektivnění vnitřního trhu, snížení daní a podobně, to vše s ambiciózním cílem přivést do ekonomiky investice, aby v roce 2018 tvořily čtvrtinu HDP. Nebýt aktuální studené války s USA, Wall Street by byl asi nadšený, za současné situace se ale dá předpokládat, že pokud ambiciózní ekonomické plány vyjdou alespoň zčásti, zmíněné masivní investice budou z Asie. Nebude náhoda, že do západních médií si našla cestu hlavně jen Putinova amnestie pro peníze ulité v zahraničí. To sice vyvolalo v Rusku pobouření, ale na druhou stranu není jasné, zda se vůbec nějaký „uprchlý“ oligarcha opravdu bude chtít vrátit, takže v tomto případě nula od nuly pošla.

A ono západní věštění ruské katastrofy přitom trvá už bůhvíkolik let a na obrátkách nabírá v posledním roce, i když mám dojem, že mnohé z těch článků, projevů a analýz vznikají hlavně proto, aby nějak obhájily oprávněnost sankcí, aby jim takříkajíc dodaly smysl. Ačkoli – on je to smysl na principu „klidně padneme, hlavně že vy padnete taky“. Na druhou stranu je jasné, že Rusko kvůli sankcím, propadu rublu i cen ropy upravuje rozpočet, půlka občanů už dopady sankcí pocítila na vlastní peněžence a ve středu se objevily zprávy o chystaném desetiprocentním zdražení chleba a třeba Kreml připustil, že už přišel o několik desítek miliard dolarů z rezerv. Jenže těch miliard má Kreml v zásobě ještě asi pět set, americké hedgeové fondy už sázejí na opětovný vzestup cen ropy a nízký kurz rublu aktuálně láká západní investory v Rusku k eskalaci stávající produkce a svých kapacit. Takže nevím, ale sázím na to, že Rusko sankční válku ještě dva tři roky vydrží bez ztráty kytičky, u EU si tak jistá nejsem. USA touto „válkou“ nijak postiženy nejsou, a tak budou „sankčnit“ očividně dál.

A co se týče těch předpovědí, někdy opravdu vypadají neuvěřitelně – třeba New York Times tuhle „předpověděl“, že Putin padne do patnácti let. Takhle chytrá bych uměla být taky.

Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?

Je toho hodně, ale velmi důležitý je třeba střet Maďarska s USA. Bílý dům uvaluje sankce na Budapešť, která se snaží spojit svou energetickou bezpečnost s Ruskem, a svůj tlak oficiálně obhajuje snahou potlačit v Maďarsku korupci. A americký chargé d´affaires v Budapešti varuje, že spoléhání se na ruské zdroje ohrožuje energetickou nezávislost země, ale USA v případě zájmu pomohou Maďarům vybudovat „skutečnou energetickou nezávislost“… Bizarní. Nicméně klacek v podobě korupce je použitelný kdekoli, protože korupce je všudypřítomná. USA se přitom tváří, jako kdyby samy korupci neznaly a neměly, a jde jim jen o blaho těch druhých. Budapešť se v rámci ukrajinské krize vymkla a je trestána. Sledujme, kde se „boj proti korupci“ namířený proti nepohodlnému politickému establishmentu vynoří příště. Na Slovensku? Nebo třeba u nás?

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Huml

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Výprask od europoslankyně Konečné: Evropská komise selhala. Není možné, aby za současnou situaci v EU nenesl nikdo odpovědnost! Juncker musí uvolnit místo, jinak...

18:05 Výprask od europoslankyně Konečné: Evropská komise selhala. Není možné, aby za současnou situaci v EU nenesl nikdo odpovědnost! Juncker musí uvolnit místo, jinak...

ROZHOVOR „Není možné, aby za současnou situaci nenesl v EU nikdo zodpovědnost. Komise selhala a odmí…