"Jak dlouho by měla tolerantní společnost tolerovat nesnášenlivost? To je složitá otázka, na kterou není snadné odpovědět. Britové tyto věci řeší už 300 let. Na konci 17. století bylo ve většině států kontinentální Evropy oficiální státní náboženství a jiné církve byly zakázány. Ve Velké Británii však vedle státem řízených bohoslužeb měly svůj prostor i ostatní náboženství. Včetně židovského, jehož nositele pozval Oliver Cromwell zpět do země. Britové považovali katolíky za hrozbu pro svoji svobodu. Po rozhodnutí Parlamentu bylo uzákoněno, že katolíci nemohou zastávat veřejný úřad a sloužit v britské armádě. Z pohledu Britů byli katolíci netolerantní a nedalo se jim věřit," ohlíží se Barone do historie. 

Američtí otcové zakladatelé měli dle Baroneho odlišný pohled. Americká ústava se náboženskými rozdíly nezabývala. "Ve 20. století se ovšem téma tolerance netolerantních jedinců či ideologií promítla i do události ve Spojených státech. Zejména v důsledku růstu komunistického hnutí podřízeného totalitním Sovětským svazem. Někteří komunisté se odhalili veřejně. Jiní své přesvědčení skrývali. Zejména ve třicátých letech a po druhé světové válce. Kongres v roce 1940 prohlásil souhlas s násilným svržením demokratického režimu v USA za zločin. Zastánci svobody projevu tvrdili, že se zašlo příliš daleko. Přímé pokusy o revoluci by dle jejich názorů měli být trestné, ale za vyjádření názoru by lidé být trestáni neměli," porovnává Barone.