Takovým argumentačním pověrečným škvárem je, že nepřizpůsobivost Romů je geneticky podmíněná. V podstatě šovinisickým způsobem (podle Nicolase Chauvina, vojáka naolenonských válek, proslulého nepřátelským štvaním) takto negativně přispívají do debaty o etnických a lidských právech Romů. Nenápadně ospravedlňují rostoucí xenofobii a rasismus majority a snaží se jí odvodit dokonce z biologicky zakódovaného odporu k jinakosti a pudu sebezáchovy.

Připomenu, že věda identifikuje Romy v dávné předárijské mohendžo-harappské kultuře v povodí Indu  z přelomu 3. tisíciletí př. n. l. K  této kultuře patřila výstavná města s pravidelnými ulicemi, domy s  kanalizací a zatím nerozluštěné písmo. Kulturně primitivnější Arijci tuto civilizaci napadli, jejich zvyky převzali a původní obyvatele, pokud je nevyvraždili tak je odsoudili k živoření na okraji společnosti.

Nové rozdělení společnosti pak imigrovaní Arijci zafixovali kastovním systémem, který neprivilegovaným kastám ponechal činnosti velmi podřadné a méně hodnocené. Tak žili i dnešní Domové, příbuzní našich Romů v Indii. Příslušnost k nižší kastě nebyla rozhodně dána genetickou méněcenností, ale  společensko-mocenským a náboženským ovlivněním.

Laici dnes na internetu oživují znovu rasové teorie, které byly jednohlasně odmítnuty vědeckou obcí. Když známý genetik prof. James Dewey Watson v rozhovoru pro Sunday Times uvedl, že inteligence je u různých ras podmíněna odlišně kvalitními geny a že černá rasa je méně inteligentní než bílá, byl po právu svými vlastními kolegy profesně exkomunikován (byla mu m.j. odepřena Nobelova cena).