Dobré ráno, pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, pane ministře,
já si dovolím tady vystoupit předtím, než se vrhneme do jednoho klíčového bodu dnešního jednání, na kterém jsme dohodnutí a to je projednávání návrhu EET ve třetím čtení. já jsem tady byl u dvou klíčových situací, jednak u zavádění EET, pak u jeho rušení a teď jsem tady znovu u jeho zavádění. Vysvětlím k tomu ten příběh, který musím říct, že byl bych rád, abychom vlastně už neopakovali a abychom se vyvarovali některých chyb. Když se zavádělo EET, tak jsme byli součástí vládní koalice a tenkrát jsme říkali, pojďme to zavést pro takzvanou první a druhou vlnu. To znamená pro veškerý maloobchod, pro veškeré služby, kde především ještě navíc v tu dobu před zhruba více jak deseti lety byla naprostá většina transakcí bezhotovostních, ale nebyli jsme nikdy proti tomu, abychom to zaváděli pro třetí a čtvrtou vlnu. Říkali jsme, že tam to nedává logiku. Už tenkrát to byly sektory, kdy více těch transakcí bylo bezhotovostně.
Dneska tady jsme v roce 2026 zavádíme systém pro rok 2027. Situace v české ekonomice se výrazně změnila a většina transakcí, která dnes probíhá, jsou bezhotovostní transakce. Češi jsou opravdu lidé, kteří mají rádi technologie, a ve srovnání s mnoha jinými zeměmi i na západ od nás je u nás poměr výrazný. Je vysoký podíl využívání už nejenom platebních karet, ale především plateb přes mobily, chytré hodinky a podobně. A tady je trošku škoda, že ten návrh, uvidíme ještě, jak budou přijaty konkrétní pozměňovací návrhy, už ve svém konkrétním vládním návrhu v té původní podobě více nereflektoval to, že máme opravdu odlišit, když podnikatel má eshop, má naprostou většinu přijímaných plateb bezhotovostně tak, aby nemusel některé prvky, které mu tady tento systém ukládá jako za povinnost ve svém byznysu realizovat.
Je sice fajn, že tady je navrhovaná plošná sleva pro podnikatele, ale říkám, že kdybychom se na to dívali opravdu tím, kam se posunul svět technologicky, tak některé věci v tom původním vládním návrhu nemusely takto být. Notabene nemuseli jsme je opravovat pozměňovacími návrhy, o kterých budeme zhruba tak za dvě až tři hodiny tady jednat a hlasovat. Tolik říkám na úvod k nějakému základnímu principu a byl bych zároveň rád, aby tady byla určitá politická shoda, že ten systém nebudeme zase za 2, 3, 4 roky úplně rušit, ale že tady bude nějaká předvídatelnost právního prostředí, protože i ti podnikatelé sami říkají, nám to potom ta politika ode zdi ke zdi nedává logiku. Říkám to tedy jako někdo, kdo to bere i jako svoji spoluúčast na tom celém příběhu, o kterém jsem tady mluvil v úvodu svého vystoupení.
My jsme se snažili za nás za lidovecký klub také dát některé pozměňovací konkrétní návrhy. Zase k nim jenom řeknu něco obecně a pak kolegové k nim budou vystupovat ještě těsně před konkrétním hlasováním. Já si myslím, že by ten stát měl více vyvažovat ty konkrétní povinnosti, které ukládá na ty provozovatele EET a podnikatele. Za mě ta principiální věc je, že když ze strany státu nefunguje systém, není to chyba toho podnikatele. Je to chyba na straně státu, tak bychom se na to měli dívat nějakým velkorysejším způsobem a ten stát by měl být schopen říci: ano, v takových situacích ta práva, povinnosti nemůžeme stoprocentně přenášet na ten podnikatelský subjekt, protože ta chyba byla na straně státu. To je jedna z věcí, na které bychom se měli podívat v rámci třetího čtení a snažit se ji opravit. Jeden z mých pozměňovacích návrhů míří i tímto směrem.
Pak druhá věc. Chybovat je lidské, stane se to každému, každému, kdo z nás někdy v životě podnikal, víme, že může selhat náš software, náš hardware, někdo, kdo je za to ve firmě zodpovědný. Někdo, kdo je za to ve firmě zodpovědný, prostě měl nějakou indispozici a podobně a říkat v návrhu zákona, že podnikatel má povinnost v případě nějakého výpadku ty informace dohlásit do 48 hodin, to znamená včetně situace, kdy může být víkend, mohou být Vánoce, mohou být víkend a státní svátek, nepovažuju to za korektní lhůtu, korektní termín. Chtěl bych poprosit – zase zvažme to, já nevolám po nějakém vychýlení, aby nějaká povinnost či právo nebylo naplňováno, ale myslím si, že říci si tam – férově dejme na to pět dnů a to ať to ten subjekt může v klidu dohlásit. Mně přijde nějaké vyvážení těch práv a povinností a zároveň respekt k tomu, že mohou být různé situace během toho podnikatelského roku a podnikatelského života.
Chcete, aby Andrej Babiš pravidelně jednal s Petrem Pavlem?Anketa
Ale teď se chci dostat k jedné věci, na které nám opravdu hodně záleží, a měl jsem pocit, že na tom záleží nám jako stranám napříč touto Sněmovnou, to znamená na podpoře rodin, rodičů v České republice. Hodně se to téma skloňuje poslední dva roky v souvislosti s nižší plodností. Vidíme, kolik se nám rodí dětí za poslední dva roky. Slyšeli jsme tady různé ambiciózní prohlášení o tom, že za této vlády je tady odhodlání to změnit, daleko více podpořit rodiče, podpořit rodiny, aby prostě měli méně překážek, méně bariér k rozhodnutí mít děti nebo mít druhé nebo třetí dítě.
A tady se chci pozastavit, protože pokud vládní koalice přichází a říká, chceme tady vrátit školkovné, tak já bych chtěl k tomu říci OK, ale potom ho vraťme všem. Nedělejme tady rodiče druhé kategorie, kteří nebudou mít nikdy nárok na školkovné. Netvařme se potom ústy pana premiéra, který tady před 14 dny mému kolegovi v interpelacích Benjaminu Činčilovi říkal, my školkovné chceme pro všechny a my ho navrhujeme pro všechny. Tak potom pan premiér si přesně nedal do souvislostí, co znamená jeho návrh, který počítá pouze s daňovou slevou, nepočítá s daňovým bonusem.
Tudíž pan premiér vlastně říká rodičům, samoživitelkám, samoživitelům, kteří mají nízké výdělky a mají 2 – 3 děti, tak oni když odečtou daňovou slevu na sebe, na ty děti, tak už nemají co odečítat, nemohou jít do takzvaného záporu, není tam ten bonus a stát jim prostě nedá tu výši slevy, kterou dá těm, kteří mají ty příjmy nadprůměrné.
A já chci apelovat na to, že pokud teda říkáme, chceme podpořit všechny rodiče stejně, záleží nám na nich, respektujeme to, že tady jsou neoddiskutovatelné náklady na tu výchovu, péči o to dítě, náklady, které souvisí s tou předškolní dobou, investice do toho, že dítě chodí do školky, do dětské skupiny, ale zároveň ten stejný stát a stejná vláda říká, ale u nějaké části rodičů nám to je jedno. Nějakou část rodičů, která není vůbec malá, hodíme přes palubu? Na rodinách, které mají nízké příjmy, nám nezáleží.
To přece není férová politika. Pokud říkám jako politik na rodině mně záleží, záleží mně na každém rodiči, který má tu energií, tu schopnost dát kus sebe, obětovat se, vychovávat děti, porodit je, věnovat jim svůj čas, nemalé finanční prostředky, tak já moc prosím paní ministryni, vás, zástupce vládní koalice, zvažte podporu toho návrhu, který jsme tam dali jako doplnění vašeho návrhu ke školkovnému. My podporujeme návrat ke školkovnému. OK, jestliže tady je finanční prostor a je tady vůle to vrátit, pojďme to udělat. Ale potom to pojďme udělat pak pro všechny. Pojďme tu daňovou slevu doplnit o ten daňový bonus. Já jsem tam ten návrh nekoncipoval tak, že to bude úplně bezbřehé, úplně pro každého. Je to podmíněno určitou mírou ekonomické legální aktivity. To znamená, dosáhne na to každý rodič, který pracuje alespoň tři nebo šest měsíců v roce s výdělkem ve výši minimální mzdy. Je to nějaká minimální hodnota, kdy říkáme, chceme ty rodiče podpořit, chceme jim umožnit tu daňovou slevu i do bonusu, to znamená, aby ten stát to případně vrátil těm rodičům to, na co by mohli mít nárok, ale zároveň říkáme, chceme u toho alespoň nějakou míru minimální ekonomické aktivity. To znamená, nebude to pro toho, kdo měsíce, možná i roky vlastně nemá vůbec žádnou chuť a zájem se legálně ekonomicky zapojit, pokud samozřejmě může a zdravotní a jiné dispozice mu to dovolují, to znamená je zdravotně způsobilý pro to, aby v produktivním věku pracoval na pracovním trhu.
Tak ten návrh je koncipován a myslím si, že by to byla docela dobrá zpráva v situaci, kdy ještě před půlrokem, tři čtvrtě rokem tady stál pan premiér a říkal, nízká plodnost je výsledkem vaší politiky. Tak já doufám, že on nechce, aby měl ještě nižší plodnost za jeho vlády a chce s tím něco dělat. A to je jedna z možností, jak ekonomicky těm rodičům opravdu dát prostor pomoci ze strany státu s úhradou nákladů na předškolní výchovu dětí v rámci mateřských škol, dětských skupin nebo sousedských dětských skupin.
My, když jsme tenkrát řešili školkovné, tak ta dohoda byla koaličním kompromisem v situaci, kdy jsme řekli, finanční prostředky, které na slevě na manželku a na školkovném stát ušetří, tak vrátíme ještě s nějakou vyšší přidanou hodnotou do příspěvku na péči. A to jsme také učinili. My jsme příspěvek na péči zvýšili skoro o 9 miliard korun ročně, především ve čtvrtém stupni, ale potom ve dvou krocích i pro všechny ostatní stupně, dospělé, i na děti. To znamená, 9 miliard korun ročně šlo navíc pro lidi, kteří potřebují opravdu nějakou formu pomoci, podpory, ze strany svých neformálních pečujících v rodinách, v domácím prostředí, ale i sociálních pobytových službách.
Já bych chtěl poprosit ve světle těch mnoha desítek návrhů, které tady jsou, o kterých budeme jednat, kdybyste, prosím pěkně, kolegyně, kolegové, ještě zvážili přesně podporu toho návrhu, který rozšiřuje školkovné nejenom ze slevy daňové také i na daňový bonus. Děkuju moc za zvážení a děkuju moc za pozornost.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
