Při vstupu do EU nám slibovali, že suverenita České republiky zůstane zachována. Nezůstala. Ujišťovali nás, že právo veta pro členské státy zajišťuje nemožnost dělat u nás něco, s čím bychom nesouhlasili. Právo veta už není, protože jsme se ho následně vzdali ratifikací Lisabonské smlouvy. Garantovali nám, že se nebudeme nikdy podílet na financování cizích dluhů. EU je prý spolkem prosperity a jedním ze základních pravidel koexistence v tomto spolku je stejný přístup ke všem, který zakazuje protežování některých a placení účtů za jiné. Aby to za nějaký čas nebylo do očí bijící, začali jsme posílat peníze na cizí dluhy skrze Mezinárodní měnový fond. Když už to bylo s ohledem na velikost hospodářského a finančního průseru v EU vlastně jedno, a když Evropská centrální banka začala tisknout nekryté peníze a kupovat za ně státní dluhopisy, čímž zcela pošlapala vlastní pravidla, vytváří si nyní EU skrze většinové hlasování, absentující již právo veta pro členy, vlastní nové instituce a fondy, jejichž jediným cílem je de facto legalizace nerovného přístupu.

Den před tím, než budou 5.6.2012 poslanci ve sněmovně hlasovat o přijetí Smlouvy dluhů, které eufemisticky říkají Evropský stabilizační mechanismus, přicházejí informace o tom, že Van Rompuy, José Manuel Barroso, Jean-Claude Juncker a prezident Evropské centrální banky Mario Draghi připravují materiál pro další summit. Jeho obsahem budou návrhy na bankovní, fiskální a politickou unii. Taková nadstavba nad rámec Lisabonské smlouvy. Té, ve které jsme se vzdali práva veta, a při jejíž ratifikaci nám naši politici slibovali, že dál už nepůjdeme.