Jsme skvělá země. Pro mafiány. Aspoň je dodaňte, radí Okamura

Podle ekonomky Markéty Šichtařové je zamyšlení nad "údajným" způsobem potírání praní špinavých peněz v Česku skutečně na místě.

"V naší zemi je v bankách a finančních službách přeregulace u drobných střadatelů, naopak u těch velkých a firem tyto kontrolní mechanismy vůbec nejsou nebo jsou velmi chabé. Nejjasnějším důkazem toho jsou anonymní akcie na doručitele. Pokud se nezruší, s praním špinavých peněz se v Česku nic dál nepohne," řekla Šichtařová pro ParlamentníListy.cz.

Čtěte také:
Nemáme státníky, jen politiky, říká Okamura. Vstoupit mezi ně nechce
Okamura se zlobí: Koaliční kabinet nemůže fungovat. Je to boj o moc

Analytička dále upozorňuje na to, že praní špinavých peněz existuje všude, na celém světě. A to dokonce napříč známému prohlášení prezidenta Václava Klause v minulosti, že pojem "špinavé peníze" vlastně nezná.

"Špinavé peníze jsou problémem ve všech státech - jde však o to, jak velkým a rozšířeným. Víc se objevuje v mladých demokratických zemích se složitou a komplikovanou legislativou. Naopak výrazně méně se pak vyskytuje například ve Velké Británii. Ta jako monarchie má v určitých směrech legislativu zásadně neměnnou už po staletí, proto se tam s praním špinavých peněz daleko lépe bojuje. Ve střední Evropě je to výrazně horší. Nejhorší situace však vždy v tomto směru je v zemích zmítaných válečnými konflikty nebo tam, kde válka skončila," vysvětlila dále pro ParlamentníListy.cz Šichtařová.

Copak v Česku někdo potřebuje špinavé peníze prát? Ptá se Okamura v blogu

Tomio Okamura tvrdí, že v Česku není ani potřeba nějak peníze prát. "Když si koupím fotbalový klub nebo dám stamiliony za nemovitosti, ptá se někdo, kde jsem na to vzal?"

Okamura připomíná, že, sice v případě hejtmana Palase se veřejnost ptala, ale to bylo všechno, co zmohla.

"V případě některých zákonodárců jsme se dozvěděli, že buď nejedli a úporně spořili poslanecké náhrady, nebo výhodně prodali akcie jako Gross, nebo výhodně prodali podíl předlužené firmy jako Topolánek, nebo dostali miliony za podíl v bezcenné firmě jako Kalouskovi," uvádí Tomio Okamura, viceprezident Asociace cestovních kanceláří, podnikatel a známý bloger.

Podotýká, že zmíněné historky si ovšem vymýšlí jen politici, poněvadž před voliči potřebují majetek alespoň formálně legalizovat.

Čtěte také:
Okamura si špital s Gazdíkem. Vstup do TOP 09 ale prý neplánovali
Okamuro, Fejku, pojďte k nám. Předvolební vyjednávání už běží

"Běžný, anonymní mafián tuhle potřebu nemá. Neexistuje zákon, který by mu nakradený majetek vzal, pokud se nedoloží konkrétní zločin. Samo vlastnictví nedoloženého majetku je u nás svaté a nedotknutelné. Co s tím dělá exekutiva, vláda, stát? Policie, finanční orgány? Přinejmenším finanční úřady by mohly majetky alespoň dodatečně dodanit. Nasolit mastné penále a pokuty. Kolik asi dodanil pan hejtman, když víme, že z platu svého ani manželky si na své megavily a auťáky nevydělal? A stovky dalších zázračně zbohatlých...Odpověď známe. Nic," konstatuje Okamura.

A doplňuje, že na celém světě je přitom samozřejmostí, když si někdo pořídí jen trochu dražší auto, že máte na krku "berňák", a ten zkoumá, kde na to ten dotyčný vzal. Odhalí-li se nezdaněný majetek, je přinejmenším zdaněn dodatečně.

Daňová přiznání nejsou samospasitelná

Okamura však připouští, že daňová přiznání majetku nejsou samospasitelná. Velkou část českých miliardářů totiž nepostihnou. Mnoho z nich nabylo majetek sice nefér cestou, okradli stát či jiné firmy, ale v podstatě legálně. I tady bohužel chybí pravidla. A uvádí příklad ze světa.

"Jednoho ze šéfů Enronu v USA stíhali za to, že si koupil akcie za peníze firmy, jejíž akcie kupoval. U nás takhle kšeftovali desítky, snad stovky manažerů dokonce i při privatizaci státních či polostátních firem. Původ majetku některých dnešních miliardářů je právě ve schopnosti nakoupit výhodně za cizí peníze. Není v tom žádný podnikatelský um, talent, ale jen bylo třeba mít kámoše na správném místě ve správnou chvíli," shrnuje Tomio Okamura dále ve svém blogu pro server idnes.cz. A popisuje jak to v praxi zjednodušeně vypadá.

"Pan Koláček si půjčí od OKD na zvýhodněný nákup OKD, kterou pod cenou kupoval od Špidlovy vlády, a vzápětí lacino nabytou firmu prodá panu Bakalovi. Taky bych uměl koupit pod cenou banku nebo Prazdroj, když by mi na to navíc dala výhodně peníze firma, kterou kupuji. A pak, jako majitel, si už dluh můžu rovnou odpustit. Jo, to jsou kšefty. Inu Česko," povzdychuje si Okamura.

Sledujeme téma OKD
Sledujeme téma Korupce

Stačilo převzít evropskou legislativu a problém by nebyl

Ekonom Pavel Kohout kdysi v souvislosti s tunelováním napsal, že v devadesátých letech stačilo převzít evropskou legislativu a problém s rozkrádáním fondů by neexistoval.
Ani dnes není třeba vymýšlet nové věci - stačilo by převzít právo civilizované země - Rakouska nebo v případě ekonomických pravidel Japonska nebo USA. Pravdou je, že po svém vstupu na půdu Poslanecké sněmovny o řešení ve formě zrušení akcií na anonymní doručitele, začaly mluvit Věci veřejné, které si tento cíl daly i do svého programu strany. Zatím v něm však nebyl udělán žádný zásadní krok.

Čtěte také:

Liška (SZ): Praní špinavých peněz přes politické strany je v Česku realitou

"Krade se všude, ale jen u nás v podstatě beztrestně. To je smutný fakt - v demokraciích přichází tuneláři a korupčníci o majetky, dostávají až stovky let vězení, v diktaturách je často rovnou střílí. V Čechách tací lidé vlastní sportovní kluby, noviny, staví okázalé haciendy z rozkradeného státního majetku. Jen v Česku neplatí účinná lítost a beztrestnost pro ohlašovatele korupce, ruší se pojistky proti tunelování a legalizují zákonem výnosy z trestné činnosti. A je fajn, že když přijde řeč na státní dluh, pak víme, komu sáhnout do kapsy. Obyčejným lidem. Jsme skvělá země, ale čím dál víc si kladu otázku pro koho," uzavírá své zamyšlení Okamura. Doplňuje ještě, že konkrétní návrhy změn zákonů nebo náměty k diskuzi zasílá i poslancům. Domnívá se, že tím, že řešení přesouvá na už zvolené zastupitele, se snaží úspěšně zlikvidovat jediný důvod, proč by měl vstupovat do politiky, jak je mu předkládáno.

Zelení dokončili zákon proti špinavému financování politiky

Možnou první vlaštovkou v praní špinavých peněz může být ta z května letošního roku, kdy Strana zelených oznámila, že splnila svůj slib a dokončila návrh radikální novelizace několika zákonů, které řeší financování politických stran. Zákon zohledňuje také doporučení skupiny GRECO a neziskových organizací. Na rozdíl od návrhů jiných politických stran řeší většinu nešvarů při financování stran a volebních kampaní.

Čtěte také:

„Pokud naši politici opravdu chtějí rozetnout klientelistický kartel dusící českou společnost, nemohou tento zákon odmítnout. Kauzy posledních měsíců ukazují, že praní špinavých peněz i přes politické strany je v Česku realitou. Veřejnost tak uvidí, která členka a člen parlamentu chce s korupcí opravdu zatočit," řekl ParlamentnímListům.cz předseda Strany zelených Ondřej Liška.

Dodal, že neprůhledné financování české politiky je jedním ze zásadních zdrojů politické krize, úpadku politické kultury a paralýzy českého vládnutí. Financování politických stran v Česku je totiž podle něj úzce spjato s přebujelou korupcí a klientelismem. Ani v tomto ohledu se však zatím nic zásadního nezměnilo.

Čtěte také:

Televizní profesorka: Zemi řídí mafie, je to Titanic

Jsme v horším průměru, ale neklesejme na mysli, říká další ekonom

Přesto další ekonom, kterého ParlamentníListy.cz oslovily, Vladimír Pikora, varuje před naprostýmm negativismem v tomto směru. "Ano, v Česku tento problém je, stejně jako na celém světě a domnívám se, že není moc pravděpodobné, že bychom právě tady vymysleli patent, jak s praním špinavých peněz definitivně skončit. Ovšem pokud by se zpracovával nějaký žebříček toho, jak si naše země v tomto ohledu vede, asi bychom v porovnání se světem byly pod tím horším průměrem. Což není lichotivé, ale ne úplně signálem toho, že tu je vše špatně," uzavřel Pikora.

Čtěte také: