Na druhou stranu ale ministryně přiznává, že například smlouvu o poskytování služeb s Českou spořitelnou by v podobě, v jaké ji podepsal její předchůdce Jaromír Drábek, nikdy nepodepsala. Zásadním přešlapem byla například garance, že přes systém půjde objem peněz odpovídající 98 procentům všech poskytovaných dávek. To by prý muselo vést k tomu, že by lidé byli nuceni povinně si zřizovat účty u České spořitelny.

V novele, kterou připravila, jsou dobrovolné tzv. technické účty, to znamená, že klient se může rozhodnout, zda si chce přes kartu nechat posílat peníze. To jim přinese výhody, například na účet nebude možné uvalit exekuci a budou na něm výběry z bankomatů zdarma, ale rozhodnutí je dobrovolné.

Zachována by však měla být identifikační funkce karet. To neznamená, že by se sKarta stala průkazem totožnosti, ale že by umožnila napojení na ministerský informační systém. „Chceme, aby člověk přišel na úřad práce, sKartou se identifikoval u stojanu a systém mu rovnou přidělil úředníka. A aby mohl na úřad přijít kdekoliv,“ vysvětluje ministryně.

Existuje prý dohoda, při které s tímto využitím sKaret souhlasil i premiér Petr Nečas. Dokonce existuje písemná dohoda, kde premiér s tímto řešením vyjádřil souhlas. Ten však nyní od projektu dává ruce pryč a vyzývá k jeho ukončení.

Müllerová zároveň připouští, že by nebylo možné zamezit zneužívání dávek, jak bylo také slibováno. „Softwarově je to neřešitelné,“ uznává ministryně. Maximem je prý zamezení čerpání v některých typech obchodů, jako jsou herny nebo casina. Navíc člověk si z účtu kdykoliv může vybrat hotovost a s tou nakládat zcela dle libosti.

Rovněž připustila, že úspora 250 milionů, o které se v souvislosti se zavedením sKaret také mluvilo, je utopií. Uvažovat by se o takové částce dalo, pokud by přes technické účty bylo vedeno zmíněných 98 procent všech dávek. Reálný odhad je prý kolem dvou set milionů.