Podle Centra pro výzkum veřejného mínění v lednu Václavu Klausovi věřilo pouhých 26 procent obyvatel. Jedná se o suverénně nejnižší číslo, jehož Václav Klaus dosáhl za celých deset let své prezidentury. Ještě v prosinci prezidentovi důvěřovalo 53 procent obyvatel, důvěra se tedy propadla na necelou polovinu.
Statistiky CVVM ukazují, že popularita prezidenta Klause se v posledním roce setrvale držela kolem padesáti procent. Ještě v listopadu dosáhl 55 procent a v prosinci 53. Z průzkumů vycházel vedle obecních zastupitelstev jako nejdůvěryhodnější veřejná instituce. Podle lednových čísel se propadl na úroveň senátorů.
I přesto, že hodnocení prezidenta ze strany veřejnosti výrazně ovlivnila amnestie, stále platí, že do jeho hodnocení se výrazně promítá sociální situace a politické preference dotazovaných. Podle CVVM prezidentovi stále důvěřují především lidé s dobrou životní úrovní a potenciální voliči ODS, u sympatizantů ČSSD a KSČM je podpora mnohem vlažnější.
Propad prezidenta je jedinou převratnou změnou oproti minulým průzkumům. Ostatní instituce se udržují přibližně na stejné úrovni. Na nejvyšší příčce se osamostatnila obecní zastupitelstva a starostové s 58 procenty, nejméně důvěry pak má Poslanecké sněmovna, která si z deseti procent „polepšila“ na jedenáct.
Lidé mu chtěli přišít dokonce vlastizradu
Novoroční amnestie vyvolala rozhořčenou reakci veřejnosti, která naznačovala, že lednový výzkum popularity pro prezidenta nedopadne nejlépe. Bylo možné sledovat například masové sundávání prezidentských portrétů ze zdí školních učeben, proti amnestii se objevila řada petic, občané dokonce podepisovali požadavek obvinit prezidenta kvůli amnestii z vlastizrady. Do prezidenta se rovněž významně pustila lidová tvořivost.
Amnestii prezident Václav Klaus vyhlásil nečekaně ve své novoročním projevu. Vysvětlil jí jako „akt milosrdenství“ a „druhou šanci“ pro pachatele bagatelních trestných činů. Přesto je za vyhlášení amnestie prakticky od počátku kritizován, a to ze všech stran. Terčem kritiky je zejména druhý bod amnestie, který zastavil veškeré kauzy, táhnoucí se více než osm let, pokud se nejednalo o zvlášť závažné zločiny, za které by bylo možno udělit více jak desetileté vězení.
Tento bod amnestie zastavil řadu velkých kauz hospodářské kriminality. Trestu se tak nedočkali například manažeři společnosti H Systém, která připravila své klienty o miliardy, nebo konkursní mafie soudce Jiřího Berky. Nedošlo ani na potrestání účastníků několika bankovních skandálů, či bývalého předsedy fotbalového svazu Františka Chvalovského.
Na obhajobu vznikla kniha
Prezident své rozhodnutí zarputile obhajoval. Věnoval mu dokonce speciální televizní projev, ve kterém obvinil všechny kritiky amnestie, že si chtějí pouze vyřídit účty s ním jako s odcházejícím prezidentem. Institut Václava Klause, který má být po odchodu z Hradu jeho hlavním působištěm, dokonce vydal za tímto účelem knihu, ve které je právo prezidenta vyhlásit amnestii obhajováno.
Spekulace posílily i nejasnosti o vzniku amnestie. Prezident jí podle svých vlastních slov sepsal sám, v kruhu svých nejbližších spolupracovníků. Proto bylo kritizováno, že nevyužil služeb právníků z prezidentské kanceláře, nebo ministerstva spravedlnosti. Rozladění veřejnosti ještě posílila zjištění, že soudci nejspíš omylem propustili i několik vězňů, na které se amnestie nevztahovala.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
