„V České republice dlouhodobě existuje podvojná situace, kdy na jedné straně máme podložená data o sexuálním násilí, která upozorňují na alarmující počet případů. A na straně druhé, společenské, debata obvykle začíná i končí u toho, že se přece nic neděje, a pokud ano, jde o excesy jednotlivců,“ tvrdí Fila v komentáři na serveru Heroine.cz.
„Zcela nepochybně není prvním, kdo v české společnosti přišel s otevřeným šovinismem, misogynií a zlehčováním násilných trestných činů, ale je takového chování symbolem a tváří. V rozsáhlém seriálu o životě a díle Radima Uzla jsem vycházel z jeho knih a článků a drtivá většina témat se týká jeho osoby, zároveň ale slouží jako zástupné memento postoje, který může vyústit právě v bagatelizující pohled velké části společnosti,“ píše Fila v komentáři.
Podle vládních dat v České republice fyzické nebo sexuální násilí zažilo 32 % žen, nebezpečné pronásledování 9 % žen, sexuální zneužívání 12 % žen a znásilnění 5 % žen. Každý rok vyhledá ošetření po následcích domácího násilí běžně až 150 tisíc žen, z nichž několik desítek zemře. „Navzdory těmto číslům není neobvyklé, že se násilí na ženách bere jako prostředek k žertování,“ diví se Fila.
A tento společenský názor se podle něj bohužel objevuje také u vrcholných politiků. Prezident Miloš Zeman žertoval při volební kampani v konfrontaci s Karlem Schwarzenbergem, že zemani nebyli tak zdegenerovaní jako aristokratická knížata, protože neměli právo první noci a museli vydávat energii na znásilňování. Případně ve Sněmovně záměrně předstíral přeřeknutí, že ekologické aktivistky přivázané u stromu mají dřevorubci přeříznout,“ vzpomíná na prezidentovy výroky Fila.
„Kombinace reálné moci, verbální agrese a zlého humoru mu zajišťuje pozici onoho vůdčího samce. Vulgární rétorika mu pomáhá zastřít fyzickou nemohoucnost,“ má jasno Fila. „Na předstírání panovnické mohoucnosti či získání sympatií prostého lidu to jistě stačí, bohužel se přitom zlehčuje reálné každodenní utrpení mnoha žen,“ štve komentátora.
Ing. Miloš Zeman
Podle statistik jsou v Česku průměrně znásilněny dvě až tři ženy denně. Mimo tyto oznámené případy jsou ale čísla ještě mnohem vyšší, uvádí se až číslo 20 denně, tedy přes sedm tisíc ročně. Některé odhady potom dokonce hovoří o závratných 12 tisících případů ročně.
„Kromě vysoce postavených státníků, jakými jsou prezident nebo bývalý předseda Senátu Jaroslav Kubera, který téma zneužívání a obtěžování zlehčoval zvláštně hloupým způsobem, tu pak máme autority typu Radima Uzla. Ten dlouhá desetiletí šíří bodrým stylem přehršle nesmyslů a stereotypů, s nimiž už dávno nesouhlasí většina jeho mladších kolegů a kolegyň, kteří se i stydí za to, že by je s ním někdo chtěl spojovat. Ano, jsme sexuologové, ale jsme vědci, ne přežilí baviči jako Uzel,“ tvrdí Fila, že Uzel již dávno není odborníkem, ale spíše mediální postavou, která vystupuje v reklamách na erekci.
Podle komentátora je snadná cesta od obtěžování ke zneužívání a znásilnění. Proto je společensky nebezpečné, když se sexuální obtěžování bagatelizuje. „Jedná se nikoli o zcela izolované jevy s jinými příčinami, ale jde o kontinuum a spektrum týchž projevů nadřazenosti. Jedno posiluje druhé, slovní zlehčování snižuje bariéru pro následné činy, a činy jsou pak méně postihovány,“ říká Fila s tím, že v Česku se za znásilnění udělují většinou jen podmínečné tresty.
„Novinářka Silvie Lauder uvádí, že podmínečné tresty se udělují ve zhruba 40 % rozsudků, a to včetně případů, kdy šlo o znásilnění dítěte předškolního věku, o incest, nebo brutální znásilnění, jež přineslo dlouhodobé zdravotní následky a posttraumatický syndrom. O neadekvátnosti trestů za znásilnění psala nedávno na Heroine.cz právnička Lucie Hrdá. Ovšem i v roce 2020 je naprosto běžné, že různí lidé, ale třeba i zábavní rozhlasová stanice zveřejní na Facebooku vtip – ‚Když ti nedá z lásky, kup lepicí pásky‘ –, protože znásilnění je přece nesmírně legrační záležitost,“ říká ironicky Fila.
Poté se Fila vrací k osobě sexuologa Radima Uzla a analyzuje množství jeho rozhovorů z minulých let. „V nich na sebe prozrazuje, že profesně zaostal tak posledních dvacet až třicet let a zcela mu ujel vlak jak v jeho oboru, tak v oblasti obecné společenské etikety. Jen ve svodce webu Neviditelný pes se za poslední dva roky objevilo devět jeho textů, v nichž různým způsobem zpochybňuje závažnost sexuálního obtěžování, občas se pustí i do relativizace znásilnění či domácího násilí,“ analyzuje Fila.
Všímá si také jeho publikací z posledních let, které jsou podle Fily repetitivní, často překračující hranici sebeplagiátorství, neboť obsahují i téměř identické kapitoly, odstavce a věty. „Je možné, že jednotlivým nakladatelům toto omílání nevadí a knihy jimi vydávané ani sami nečtou a neporovnávají, takže jim to nepřijde trapné,“ uvažuje komentátor.
Uzel se také častokrát objevuje v různých talk show, kde podle Fily častokrát prokazuje, že ztratil kontakt s realitou. „Objevují se argumentační fauly, faktografické chyby, vylhané příklady, vymýšlení si statistik, překrucování cizích textů, ignorace dávno prokázaných věcí, cimrmanovské úkroky stranou. Je toho zkrátka příliš na to, aby to šlo pominout jako pouhé drobné omyly nebo formulační nepřesnosti,“ má jasno Fila.
„Po pročtení dalšího zhruba tuctu Uzlových článků, přesně deseti knih, a zhlédnutí deseti videorozhovorů počet obludných výroků vystoupal tak vysoko, že je nešlo vměstnat do článku standardních rozměrů. Již po dvou týdnech střádání poznámek mi došlo, že tak jako filozofka Hannah Arendt psala svého Eichmanna v Jeruzalémě a zabrala jím velkou část několika vydání magazínu New Yorker, tak já píšu svého Uzla v Třeboni,“ píše Fila s tím, že další díly pojednání o sexuologovi Radimu Uzlovi budou následovat, protože materiálu je hodně.
Uzel podle něj svým působením ve veřejném prostoru napáchal mnoho škod, které budou odeznívat ještě dlouhá léta. „Neberu to jako osobní útok na jednu osobu. Pouze se na příkladu tohoto aktéra veřejného dění snažím ukázat, co je typické pro současnou českou diskusi o více tématech spojených s lidskou sexualitou a přirozeností, mezilidskými vztahy a společenskými konvencemi,“ tvrdí Fila, že primárním cílem jeho textů je poukázat na nebezpečné chápání sexuality v české společnosti.
„Proč jsem si vybral zrovna Radima Uzla a nezahrnul do textu třeba ještě Jaroslava Zvěřinu, Lauru Janáčkovou nebo Hanu Fifkovou? Ano, česká sexuologie by co do veřejné prezentace nutně potřebovala občerstvit novou krví, ale to už je na lidech, kteří tento obor vystudovali v posledních deseti patnácti letech. Jistě je to i na médiích, aby si v redakcích aktualizovala adresáře a kontakty. Zvěřina, Janáčková nebo Fifková ale – na rozdíl od Radima Uzla – nevystupují tolik v médiích, natožpak hudebně-zábavných pořadech a reklamách, nepodnikají zájezdy do škol, kulturních domů, domovů důchodců a lázní po celé republice, nejsou místopředsedy Obce českých spisovatelů, nedostávají medaile Za zásluhy od prezidenta republiky,“ vysvětluje Fila, proč pojednává právě o Uzlovi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jma
