Milý Jiří Svobodo!

Trochu mě mrzí, že jsi otevřel pro mě nepříliš přijatelnou Pandořinu skříňku dopisování si přes média. Vzhledem k tomu, že se známe skutečně desítky let, jak píšeš, jsme to ani jeden za ta léta neučinili, i když by možná nějaký důvod byl. Nicméně Tvůj dopis je otevřený světu, tak si dovolím k němu přece jen pár slov dodat.

Poprvé jsme se setkali někdy zjara 1990, Ty jsi byl čerstvým předsedou KSČ a především mnou velmi uctívaným režisérem (Horečka, Zánik samoty Berhof, Schůzka ze stíny…). Já byl redaktorem týdeníku Reportér a přišel jsem za Tebou do nevlídné kanceláře v ul. Politických vězňů udělat rozhovor. Myslím, že dopadl dobře, neboť vyústil v postupné lidské sbližování a dlouholeté přátelství, které považuji za pokračující, aspoň z mé strany.