Někdejší prezident Václav Klaus v rozhovoru pro Nadační fond Svědomí národa s profesorem Jaroslavem Turánkem se úvodem rozhovořil o scientismu. „Jestli mě něco trápí už dlouhá desetiletí, tak je to právě tento způsob uvažování,“ vyjádřil se s poukazem na „zaplevelení našeho jazyka spoustou odborných termínů, kterým málokdo rozumí“.

Podle Klause se věda zneužívá ve snaze politiků diktovat společnosti a jde o „záměrný cíl pokrokářů“. „Ti, kteří nechtěli skutečnou demokracii a svobodu, utíkali ke snaze zavést vědce k tomu, aby kecali do společnosti,“ podotkl, s čímž Turánek souhlasil s potvrzením, že i on zažil podobné tlaky.

Exprezidenta rovněž vždy pobaví, že existují názory o existenci evropské spolupráce jen díky „nápadu“ Evropské unie. „Označovat myšlenku evropské spolupráce za nápad je úsměvné. Lidé spolu spolupracovali uvnitř státních celků i mimo jejich hranice od nepaměti. Evropská unie a její ideologičtí představitelé si tu spolupráci přece nevymysleli,“ vyřkl s tím, že evropské integrační snahy byly ve skutečnosti záminkou pro unifikaci, centralizaci a dirigismus z centra.

Podle něj již kvůli této centralizační snaze EU zaniká česká zahraniční politika, což má dokládat například to, jak jsou v zahraničí čeští velvyslanci neustále povoláváni na unijní porady, kde „se jim diktuje, co mají prosazovat a říkat“. „Náš velvyslanec je velmi často jen úředníkem,“ podotkl s tím, že to je přitom jen část všeho souvisejícího s unijním integračním procesem.

Lidé u nás si mají namlouvat, že svrchovanost a samostatnost máme, to je však dle Klause již „naprostou mystifikací“. Vše se má promítat na příkladu přijímání evropských směrnic. „Česká republika dostává direktivy z Evropské unie každou chvíli,“ jmenoval a podotkl, že v Německu v minulosti zjišťovali, kolik procent práva ve členských zemích EU tvoří tyto evropské direktivy a dobrali se ve svém výpočtu až k hodnotě 85 %.

Klaus upozornil, že přestože tato hodnota může být podle jiných studií odlišná, přichází k nám z Evropské unie množství právních předpisů převyšujících to, které jde ve Spojených státech k jednotlivých americkým státům z Washingtonu.

Že by až přílišná integrační snaha EU a nespokojenost občanů jednotlivých zemí vedla k tomu, že lidé „vyjdou do ulic“ a postaví se postupnému svazování poměrů v unii, jakým je například zamýšlené zrušení práva veta, je dle Klause mylná představa. „Od nespokojenosti k jakékoli vzpouře je nekonečná vzdálenost,“ míní.

Vše ilustroval na paralele očekávání pádu komunismu. „Někteří lidé si myslí, že už jsme tak v roce 1987 a komunismus už klopýtá a nemá sílu cokoliv udělat… Kdyby ta paralela s tím komunismem byla použitelná, tak nejsme v roce 1987, ale optimistickým pohledem v roce 1971. A já bych řekl, že jsme tak na úrovni roku 1961 ne-li 1951 dokonce,“ zaznělo s tím, že nás „revoluce“ v dohledné době nečeká.