Bývalý místopředseda Evropského parlamentu, sociální demokrat Libor Rouček upozorňuje na příklad britské pravicové vlády, která oznámila, že zavádí mimořádnou 25% daň ze zisků energetických společností. Získané prostředky pak poskytne formou jednorázového příspěvku nejchudším domácnostem.
„Uvádím příklad Velké Británie, protože tam vládne pravicová konzervativní vláda. Když dáte v Česku příklad ze Skandinávie nebo z Německa, Španělska, kde vládnou sociální demokraté, pravicoví politici tomu nevěnují pozornost a shodí to ze stolu. Britská konzervativní vláda zasahuje do tržní ekonomiky, řeší finanční dopady a pomáhá normálním obyčejným lidem. Je jasné, když máme energetickou krizi a ceny šly nahoru třikrát nebo čtyřikrát, postihlo to těžce domácnosti i podniky,“ uvedl Rouček.
„Na druhé straně mají obrovské zisky energetické společnosti, ať jsou ropné nebo elektrárenské. Když mimořádnou daň může dát Velká Británie, proč to nejde u nás? Prodejci elektřiny a plynu nesmírně bohatnou. A co chudší domácnosti a podniky, které potřebují energii, třeba sklárny? Je to příklad, jak by stát mohl získat finanční prostředky a dát je lidem. Mnozí už nemají peníze a hrozí se zimy. Jak budou topit?“ ptá se.
Fotogalerie: - Ministři a Dlouhý
Rouček přidává další příklad, jak získat do rozpočtu peníze. Banky mají za uplynulý rok, za covidové období, rekordní zisky. Ostatní chudli, banky mají zásadní zisk. „Opět nevidím sebemenší důvod, proč by stát nemohl banky jednorázově zdanit. Navíc v zemi, kde jsou firemní daně neskutečně nízké v porovnání s ostatním světem. Srovnávám s nejkapitalističtějšími zeměmi, např. s Velkou Británií,“ doporučuje rozhlédnut se kolem Rouček.
Rouček: Stát by měl vstoupit do tržních mechanismů
Mezitím u nás slyšíme, že ČEZ zdraží plyn o víc než 80 %. „Má enormní zisky. Ze 70 % jde o státem vlastněnou společnost. Přitom nebere ohledy na situaci jak podniků, tak domácností a masivně pro nové odběratele zdražuje. Další příklad, kdy by měl stát v době krize vstoupit do tržních mechanismů. Když je to možné ve Francii? EDF je také polostátní firma. Nevidím sebemenší důvod, proč by toto při dobré vůli nešlo u nás. Nevymlouvat se, že nám zákon něco neumožňuje. Zákony jsou od toho, aby umožnily co nejlepší fungování společnosti, a když to neumožňují, je potřeba zákon změnit,“ navrhuje zřetelně Rouček.
Jste pro razantní navýšení výdajů na obranu?Anketa
Situace je podle něj pořád stejná od počátku 90. let. „Jsou v zajetí nějakých představ, jak by mělo fungovat tržní hospodářství bez přívlastků. I tržní hospodářství musí mít mechanismy a někdy musí vláda zakročit, ať jde o zastropování cen nebo o mimořádné daně!“
Naprosto asociální doporučení. „Nepomůžou“
Dobré rady znějí jednoduše. Lidé prý mají šetřit a najít si druhou práci. „Takto to vidí česká pravicová vláda a jejich okolí. Naprosto asociální. Tohle nepomůže ani ekonomicky, ani co se kvality života týče, a neposune to naši zemi dál, aby u nás byly platy srovnatelné se sousedním Rakouskem nebo Německem. Jsme jediná země v OECD, kde je počet volných pracovních míst vyšší než počet nezaměstnaných. Je to dáno mimo jiné tím, že naše mzdová úroveň, naše platy jsou velmi nízké,“ popsal.
Vláda také uvažuje o zjednodušení zaměstnávání cizinců. „Problém nízkých mezd se nevyřeší zaměstnáváním cizinců ze zemí mimo Evropskou unii, ať jsou to Ukrajinci, Srbové nebo Filipínci. Ano, pracovní síly potřebujeme, ale zároveň k tomu by se měla zvýšit a pravidelně zvyšovat minimální mzda. Každý rok mírně nad výší inflace. Aby šly nahoru mzdy. Podniky by pak musely více inovovat a jít do vyšší technologické úrovně, aby jednodušší práce nevykonávali jen nízce placení zahraniční dělníci,“ vysvětluje Rouček.
„Pokud toto neuděláme, budeme mít jen více a více zahraničních dělníků, počet se bude za pár let přibližovat milionu, budeme mít pořád nízké mzdy, kvalifikovaní pracovníci, mozky budou odcházet do zahraničí,“ dodává s tím, že stále jsme na úrovni třiceti, čtyřiceti procent, co si lidé vydělají v Rakousku nebo v Holandsku.
„Jdeme do slepé uličky!“ Nestačí umět ovládat „ještěrku“
„Naši lidé budou odcházet – a my budeme zaměstnávat statisíce zahraničních dělníků ze zemí mimo EU. To je problém české pravice. Od počátku 90. let, ať vládl Topolánek nebo Nečas, jejich model je postaven na málo placené pracovní síle,“ analyzuje Rouček.
„Když se podíváme na období pravicových vlád, nikdy nebyla zvyšována minimální mzda. Byla zvyšována jen tehdy, když byla ve vládě sociální demokracie. Dnes, když lidé chtějí přidat a v době 15% inflace, lidi viní, že roztáčejí tzv. inflační spirálu. Jsme v zajetí pochybné pravicové ideologie českých pravicových vlád,“ upozorňuje. A pro jistotu opakuje znovu: „Dal jsem příklad Brítánie. To, co máme u nás, není ani v nejkapitalističtějších zemích! Jdeme do slepé uličky,“ varuje.
Psali jsme:
Aby mohl systém dobře fungovat, je podmínkou i potřeba kvalitního vzdělávání. „Aby u nás rostly sklady, kde pracovník musí umět akorát ovládat „ještěrku“? Je důležité, abychom se dostali do vyšší ligy, aby se u nás nejen něco skladovalo. Aby se u nás také něco vyrábělo a řídili jsme výrobu,“ doporučuje Rouček. „Dám zase příklad. V éře globalizace a společné Evropy by také bylo dobré, aby lidé uměli co nejvíce jazyků. Minimálně angličtinu plus jazyk souseda. Dává smysl učit se němčinu. Ministr školství místo toho, aby toto podpořil, chce zrušit druhý cizí jazyk. Neustále budeme zaostávat a pořád se lidé budou divit, že si pořád vyděláme třetinu toho, co přes hranice v Bavorsku,“ popisuje.
Stát by měl podpořit, aby do škol s rozšířenou výukou mohli chodit i méně finančně zabezpečené děti. „Nejsou o nic hloupější, než děti z bohatších rodin. Někdy je to naopak. Jen nemají možnosti. Když rodina dítěti studium nemůže zaplatit a nepomůže stát, tak je pořád na nižších úrovních a nikdy se nedostane nahoru. Je to škoda jak pro dotyčného člověka, tak pro celou společnost. Když jedete do Holandska nebo do Švédska, vidíte, že společnost je vzdělanější, lépe se ve světě orientuje. Stát je od toho, aby lidem pomohl a ne, jak říká Adamová Pekarová, že není. A jsme opět u filosofie české pravice,“ dodává.
Otevřeněji se začíná hovořit i o tom, že současný kabinet prostě nemá potřebu sbírat další voliče, protože chudší lidé ODS nebo TOP 09 stejně nikdy volit nebudou. „Lidé jsou zklamaní, unavení, od rána do večera musí bojovat o základní existenci a pak nejdou k volbám. K volbách jdou vzdělanější, movitější, volí pravici a ta pak vyhraje celostátně. A jsme v začarovaném kruhu. Je to do určité míry i vina sociální demokracie, která by je měla zastupovat, ale z nejrůznějších důvodů zklamala. Lidé ji přestali volit a volili Andreje Babiše. On není levicový politik, ale populista,“ analyzuje dál Rouček.
Čteme s Roučkem a ptáme se dál. Jak zlaté české ručičky rozkradly banky
Libor Rouček popsal svůj životní příběh a kariéru v knize Můj a náš příběh, ke které se na stránkách Parlamentních Listů pravidelně vracíme. Popsal v ní i situaci, kdy v roce 2000 vláda zachraňovala české banky, které se pod tíhou nedobytných úvěrů a pohledávek začaly hroutit. Krizová jednání probíhala obyčejně v noci, v utajovaném režimu za zavřenými dveřmi a ráno pak nic netušící veřejnost Rouček, jako tehdejší mluvčí vlády, informoval. Vláda nejprve zachránila největší finanční ústav v zemi Českou spořitelnu, v létě Investiční a poštovní banku a před Vánocemi pak Komerční banku. Proč se tedy do dnes divíme, že banky nejsou české? Po očistění bank a vyvedení nedobytných úvěrů vláda nabídla finanční domy k privatizaci. Během jednoho jediného roku tak skončila Česká spořitelna ve vlastnictví rakouské Die Erste, IPB přes ČSOB v rukách belgické KBC a Komerční banka u francouzské Société Générale.
„Vzpomínám si na situaci velmi dobře. Vzpomínám si na noční jednání, kdy vláda musela zachraňovat Českou spořitelnu a Komerční banku. Byly neskutečně zadlužené po tzv. Klausově bankovním socialismu. Kamarádi kamarádům půjčovali na projekty, které nemohly být nikdy splaceny. Vytvořili tím miliardy a desítky miliard dluhů,“ vzpomíná na situaci Rouček. „Banky byly státní nebo polostátní a vládě nezbylo nic jiného, než je zachránit. To znamená napumpovat tam státní peníze. Kdyby se to nestalo, zkolaboval celý finanční systém v republice. Vláda musela nacpat do bank státní peníze. Muselo se to dělat v noci, tajně tak, aby na to veřejnost nepřišla. Jinak by stály fronty před bankami a každý by chtěl vzít své peníze. Pak by nastal opravdu problém. Vláda banky zachránila a pak privatizovala. Jak řekl Miloš Zeman při několika příležitostech, bohužel je pak musela privatizovat do cizích rukou. Co se stalo? Zlaté české ručičky banky rozkradly. To jsou slova Miloše Zemana. To si pamatuji do dnes. Zlaté české ručičky to rozkradly,“ smál se už Rouček.
„Takže, když si stav shrneme po dvaceti letech, jsme jednou ze zemí, kde je většina bank v cizích rukou, máme jeden z nejstabilnějších finančních systémů. Jenže, jejich vysoké zisky, jdou do zahraničí. I z tohoto důvodu, když se bankám tak dobře daří, dávalo by smysl dát mimořádnou daň. Máme stabilní finanční sektor díky Zemanově privatizaci, jen žádná další vláda už neměla vůli dát jim daň, aby část zisků u nás zůstávala,“ uzavírá dnešní vydání „Evropana“ Rouček.
Listujeme v knize Můj a náš příběh Libora Roučka. Foto: Daniela Černá
Listujeme v knihe Můj a náš příběh Libora Roučka. Foto: Daniela Černá
Věnování v knize Můj a náš příběh. Foto: Daniela Černá
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
