Líbily se vám letošní oslavy 17. listopadu?Anketa
„Obecně se říká, že za vědeckou cenzurou stojí autoritářští úředníci s temnými motivy, jako je dogmatismus a netolerance. Naše analýza naznačuje, že vědecká cenzura je často vedena vědci, kteří jsou motivováni především ochranou sebe, benevolencí vůči kolegům vědcům a prosociálními obavami o blaho lidských sociálních skupin,“ uvádí se v úvodu studie s tím, že to vysvětluje jak nedávné poznatky o vědecké cenzuře, tak proč se čím dál více pro hodnocení výzkumu používá kritérium, zda nemůže někoho poškodit.
Jak studie poukazuje, není to zdaleka jen stát, který může cenzurovat teorie, které pokládá za nevhodné nebo dokonce škodlivé. Ale také děkani, rektoři a další vedoucí pracovníci univerzit, kteří mohou nepohodlného výzkumníka vyhodit nebo mu omezit zdroje. A samozřejmě šéfové vědeckých publikací, kteří mohou odmítnout kontroverzní články zveřejnit. Kromě toho neformálně mohou vědce cenzurovat i kolegové nátlakem, ostrakizací a pomluvami.
„Někteří vědci, kteří se setkali s negativní odezvou, stáhli své vlastní práce, i když nezjistili žádné chyby. Instituce se obávají poškození pověsti (a finančních ztrát), a tak mohou jednotlivci v akademickém prostředí i mimo něj využívat šeptandu a sociální média k nátlaku na instituce, aby cenzurovaly, a bohatí sponzoři mohou kvůli tomu vyhrožovat zadržením finančních prostředků. Recenzenti mohou doporučit zamítnutí článků nebo žádostí o grant, které považují za morálně nevhodné. Někteří vědci se dokonce zasazují o morálně motivovaná zamítnutí,“ uvádí studie, podle které skoro všichni vědci ve Spojených státech přiznávají, že se do nějaké míry sami cenzurují.
Fotogalerie: - Seminář o covidu
Studie konstatuje, že je třeba dávat velký pozor na rozlišování mezi cenzurou a standardním vědeckým zamítnutím špatného výzkumu. A dodává, že hodnotící mohou být zaujatí a neuvědomovat si to, což je velmi těžké prokázat. „Například (psycholog –pozn. red.) Ceci a další zjistili, že etické komise častěji zamítají návrhy testující diskriminaci bílých mužů než jinak stejné návrhy testující diskriminaci žen a menšin. Své zamítnutí však komise zdůvodňovaly zdánlivě legitimními obavami (např. malá velikost vzorku), které nebyly důsledně uplatňovány,“ zmiňuje. Poukazuje také na tendenci vyhledávat informace, které se člověku hodí do krámu a být kritičtější k těm, které se nehodí. A to se týká i vědců.
Studie pak dle výzkumu běžně popisují pozitivněji ty, ke kterým vědci cítí sounáležitost, než ty, ke kterým ji necítí. Vědci také spíše zamítnou studii, kterou sepsal někdo neznámý, než známého autora. Dle další studie 96 % statistických chyb bylo ve prospěch hypotéz, které se vědci snažili dokázat. Upozorňuje také, že většina dnešních vědců je levicového zaměření, tedy pravicovější pohledy se stávají terčem cenzury pravděpodobněji. Dodává, že kdyby vědci byli pravicoví nebo měli jinou ideologii, tak by opoziční ideologie byly s největší pravděpodobností také terči cenzury.
Motivace pro cenzuru může být i prosociální, tvrdí výzkumníci. Ti, kdo akademickou cenzuru prosazují, se totiž obávají, že kontroverzní výsledky mohou být zneužity lidmi s nekalými úmysly. „Jak vědci, tak laici uvádějí, že některé oblasti výzkumu jsou příliš nebezpečné, než aby se jimi zabývali, a velká část současné vědecké cenzury má za cíl chránit zranitelné skupiny. Vnímaná škodlivost informací zvyšuje cenzuru mezi veřejností, obavy ze škodlivosti jsou ústředním bodem moderování obsahu na sociálních sítích a čím více lidé přeceňují škodlivé reakce na vědu, tím více podporují vědeckou cenzuru. Lidé jsou obzvláště náchylní k cenzuře, když považují ostatní za náchylné k potenciálně škodlivým informacím. V některých současných západních společnostech má mnoho lidí námitky proti informacím, které nepříznivě zobrazují historicky znevýhodněné skupiny, a akademická obec se stále více zabývá historicky znevýhodněnými skupinami,“ konstatuje studie.
Fotogalerie: - Proměny Tuvii Tenenboma
S tím, že to vysvětluje čtyři pozorované jevy. Za prvé, že jak se možnost vysoškolského studia a vědecké kariéry rozšířila, stejně jako rozšíření definic toho, co je škodlivé, tak se zvýšila i cenzura v akademických kruzích. Za druhé, že ženy, které obecně více dbají na to, aby někdo nebyl poškozen a více se starají o zranitelné skupiny, mají větší sklony k cenzuře než muži. Za třetí, i když progresivně smýšlející jsou často méně nakloněni cenzuře než konzervativci, tak egalitariánští progresivisté chtějí více cenzury informací, které by mohly poškodit „historicky marginalizované skupiny“ (např. Romy, černochy, LGBT apod. – pozn. red.). A konečně za čtvrté, že ve společenských vědách jsou větší sklony k cenzuře než v těch přírodních a technických.
Jak to s cenzurou mezi vědci je, studovali autoři z průzkumů v USA, Velké Británii a Kanadě. Podle nich 9 až 25 % vědců a až 43 % doktorandů podporovalo kampaně proti těm, kdo dochází ke kontroverzním závěrům. Další výzkum z amerických univerzit pak zjistil následující: 4 až 11 % bylo napomenuto nebo dokonce trestáno za to, co učili nebo jakým výzkumem se zabývali. 6 až 36 % pak podporovalo „měkké“ tresty, jako zavrhnutí nebo prošetřování kolegů, kteří hlásají kontroverzní myšlenky. Větší podpora byla u mladších, levicovějších žen z akademického prostředí. 34 % uvedlo, že byli kolegy tlačení k tomu, aby kontroverzní výzkum neprovozovali. 25 % uvedlo, že jsou velmi náchylní cenzurovat své vědecké publikace a 91 % uvedlo, že alespoň částečně cenzurují své publikace a své projevy při osobním setkání, v prezentacích i na sociálních sítích.
Přesto podle autorů studie zbývá mnohem více otázek než odpovědí. Ale shodují se, že vědecká diskuse by byla mnohem lepší, kdyby se vědci soustředili především na sbírání dat než na neustálé hádky. „Je možné, že existují případy, kdy cenzura vědy je ku prospěchu. Ale to nemůžeme vědět, dokud se věda o cenzuře ve vědě nezlepší,“ míní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Šebesta
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
bosstanaka
