Hned na úvod se vraťme k setkání Trumpa a Putina na Aljašce. Jak jej hodnotíte? Máte pocit, že šlo o významný posun k ukončení války na Ukrajině?

Domnívám se, že každé jednání mezi americkým a ruským prezidentem, pokud se týká Ukrajiny, je důležité. Neřekl bych, že jde o zásadní průlom, spíše o otevření prostoru, kde lze hledat alespoň částečné společné zájmy. Připomíná mi to začátky dialogu v době studené války – tehdy také první schůzky nepřinesly okamžité výsledky, ale položily základ k postupnému snižování napětí.

Z některých míst zaznívala kritika, že Putin vlastně odjel jako vítěz, že mu američtí vojáci k letadlu rozprostřely červený koberec… Je tato kritika oprávněná?

Nesdílím kritiku prezidenta Trumpa za to, že položil prezidentu Putinovi červený koberec a jednal s ním přátelsky. Naopak, pokud by Trump neprojevil tento vysoký stupeň respektu k Putinovi, jako k hlavě státu, tak by byly naděje na budoucí mírovou dohodu zcela nulové. Pokud někdo čte tento krok jako jednostranný ústupek, myslím, že přeceňuje formu na úkor obsahu a nechápe význam dodržování diplomatického protokolu. Daleko podstatnější je, co se vyjednávalo za zavřenými dveřmi. Ale samozřejmě uznávám, že pro Trumpa bylo toto rozhodnutí relativně snadné, neboť on osobně si Putina váží. 

Podle Trumpa Ukrajina nevstoupí do NATO, Krym zůstane Rusku…. Souhlasíte? A co říci k dalším požadavkům Ruské federace?

Naprosto souhlasím s Trumpovým rozhodnutím neumožnit Ukrajině vstup do NATO. Podle mého to byl hlavní důvod pro ruskou invazi a bez jeho odstranění, nedojde k ukončení války. Místo členství v NATO je nutné Ukrajině nabídnout jasné bezpečnostní závazky. A ty by mohly zahrnout i jakési uplatnění procesů z článku 5, což navrhuje italská premiérka Meloniová. To by mohlo znamenat, že jakýkoliv příští útok na Ukrajinu by vedl ke společné odpovědi všech signatářských států. Jsem však současně přesvědčen, že Rusové odmítnou možnost, že by na území Ukrajiny mohli vstoupit vojáci z členských států NATO. Takové vojenské jednotky by musela poskytnout například OSN. Diplomacie je umění možného – je proto jistě možné vyjednat kompromis, který bude reflektovat faktickou realitu na místě a současně zajistí Ukrajině suverenitu a Evropě bezpečnostní stabilitu. Jsem ovšem osobně přesvědčen, že dnes evropské bezpečnosti nic nehrozí. A pokud jde o Krym, na který se ptáte, tak si nedovedu vůbec představit, že by Rusové souhlasili s jeho zařazením na agendu jednání. Nakonec už i Gorbačov, který byl k Putinovi velmi kritický, uznal historické důvody k navrácení Krymu Rusku. Chruščov, který v roce 1954 nechal připsat Krym Ukrajině, nikdy nepočítal s tím, že Ukrajina nebude součástí Sovětského svazu.

Velká kritika se snesla i na Lavrova, který na Aljašku přijel s tričkem s nápisem SSSR. Chtěl tím něco vzkázat?

Znám Sergeje Lavrova z dlouhých let diplomatické služby a troufám si říct, že nic nedělá náhodně. Myslím si však, že reakci spojenců na to tričko podcenil. Je možné, že tím chtěl připomenout někdejší vliv SSSR i jeho mezinárodní diplomatické úspěchy. Snad doufal, že bude dnešní Rusko bráno stejně vážně. Ovšem zdá se, že výsledkem byla jen poměrně hloupá a nedomyšlená provokace.

Pojďme se podívat i na pondělní setkání amerického a ukrajinského prezidenta v Bílém domě. Jak toto hodnotit?

Toto setkání je pro Ukrajinu klíčové – zajišťuje, že Kyjev není v jednáních opomenut. Zelenskyj nechtěl riskovat, že by s ním Trump mohl zacházet obdobně jako před časem v Oválném sále a uvítal ochotu evropských lídrů ho v Bílém domě podpořit. Tohle vyjádření evropské solidarity s Ukrajinou se podařilo. Ovšem pokud si poslechnete úvodní prohlášení evropských politiků pečlivě, tak si uvědomíte, že značné rozpory přetrvávají. Například kancléř Merz i prezident Macron zdůrazňovali potřebu prosadit příměří, i když se Trump s Putinem v Anchorage dohodli, že místo krátkodobého příměří je nutné nyní hledat shodu na mírové dohodě, která by ukončila nejen dnešní střelbu na hranicích, ale celou válku. A to znamená nejen dohodu o linii, na níž se zastaví palba, ale dohodu o odstranění všech důvodů, které vedly k invazi, tedy například dohodu o nečlenství v NATO a i o některých výměnách území. 

Ta by měla zajistit Rusku kontrolu nad územím, kde žije většina rusky mluvících občanů, tedy nad územím Doněcké a Luhanské republiky, které vyhlásily samostatnost, kterou Rusko v předvečer invaze uznalo. Domnívám se, že by se takto Rusko mohlo i vzdát části území, které dnes okupuje, a to nejen v charkovské oblasti, ale třeba i v regionech Chersonska a Záporoží, navzdory faktu, že i je ruská Duma uznala jako součást Ruské federace. Chápu ale ukrajinské námitky, že ten malý kus Doněcka, který Rusko dosud nedobylo, mají velmi dobře opevněný, a pokud se ho vzdají, tak směrem na Kyjev se rozprostírají spíše jen neuhajitelné roviny. Pokud však k té dohodě nedojde, tak budou boje pokračovat a Rusko bude i za cenu obrovských ztrát dobývat vesnici po vesnici další doněcká území. Předpokládám, že například Pokrovsk padne v dohledné době.

Informace jak a jestli vůbec proběhne setkání ruského prezidenta s ukrajinským se různí. Jak to „čtete“ vy?

Nedomnívám se, že by k summitu Putin-Zelenskyj mohlo dojít v dohledné době. Myslím si, že Moskva nyní hraje o čas a čeká, zda se narýsuje nějaká přijatelná mírová dohoda. Tu ale musí nejdříve předjednat zkušení úředníci, pak ministři zahraničních věcí a teprve až bude něco konkrétního na stole, tak se sejdou šéfové. Tak to v diplomacii fungovalo vždycky. Prezidenti nebudou riskovat, že se sejdou a jen se pohádají. Musí být schopni hovořit o některých významných a předjednaných věcech. A vyřešit už jen menší nesrovnalosti, které samy o sobě nemusí zabránit ukončení konfliktu. Připomínám však, že čas a situace na frontě hraje spíše pro Rusko, a proto větší tlak na nejvyšší summit bude prosazovat Ukrajina, která však musí dnes začít rychle uvažovat o obrysech možného kompromisu. Mimochodem chápu, proč Rusové odmítli Švýcarsko jako místo pro ten summit. Myslím si, že rozumnější alternativou by mohla být třeba Bratislava.

Co říci k postoji evropských lídrů k jednání mezi Trumpem, Putinem a Zelenským? Co nyní od Evropy očekávat?

Přiznám se, že od Evropy velká očekávání nemám. Ve Washingtonu předvedli evropští politici to, co museli, tj. jednotnou podporu Ukrajiny. Jak jsem řekl výše, tak ani tam v detailech úplná jednota nebyla. A to nehovoříme o odlišných prioritách například Německa a Francie a na druhé straně států střední Evropy. Jistě je důležité, aby Evropa zůstala aktivním hráčem a nebyla jen divákem americko-ruského dialogu. K tomu je ovšem nutné, aby se někteří politici vzdali naivního přesvědčení, že je možné Rusko vojensky porazit. Podlézání a líbání Trumpova prstenu však Evropě nepomůže. Proti možné opětovné dohodě velmocí o sférách vlivu by měla Evropa formulovat vlastní postoj, například v rámci multilaterálního rámce a s daleko aktivnější rolí např. OBSE. K takovému překonání vnitřních evropských rozporů jsem však dnes dost skeptický.

Domníváte se, že je šance na zlepšení vztahů mezi Ruskem a evropskými zeměmi do budoucna, po skončení války na Ukrajině? A co konkrétně ČR?

Historie ukazuje, že vztahy se po konfliktech postupně obnovují – byť nikdy ne tak, jako dřív. Jsem naprosto přesvědčen, že i s Ruskem se dříve či později povede dialog o všech možných formách spolupráce. Začne pravděpodobně o otázkách energetiky či bezpečnosti. Už i prezident Macron uznal, že Rusko bude muset být součástí budoucnosti Evropy. Česká republika se tomuto neúprosnému vývoji bude muset přizpůsobit. Po našich příštích volbách, a výměně na postu ministra zahraničí, to vidím poměrně optimisticky. Už dnes se řada českých firem těší na obnovení vzájemného obchodu.

Až válka skončí, měly by se na Ukrajině mimo jiné konat prezidentské volby. Jak vidíte v současné době pozici  Zelenského na Ukrajině?

Osobně bych na prezidenta Zelenského moc nesázel. Ano, uznávám, že je pro mnoho Ukrajinců symbolem odporu proti ruské invazi, což mu dává jistý politický kapitál. Na druhou stranu válka vždy unavuje společnost a zvyšuje kritičnost vůči lídrům. Nakonec i Britové místo proslaveného Winstona Churchilla zvolili po válce labouristického Attleeho. V případě prezidenta Zelenského si myslím, že doplatí především na nedostatečné zvládnutí rozšířené korupce. Myslím si, že třeba generál Zalužnyj, dnes velvyslanec v Londýně, nebo třeba i starosta Kyjeva Kličko by mohli být pro prezidenta vážnými konkurenty.

Psali jsme:

Mír? Trump tlačí. Z Ruska přišla odpověď

„A Evropa to zaplatí.“ To nedopadlo u českých politiků dobře

Tři Putinovy požadavky, tři NE z Ukrajiny. Prý by to byla kapitulace

Jak poslat vojáky na Ukrajinu, aby to Rusko přijalo. Nad tím přemýšlí Západ