„Život už nic neznamená, slyšíme to denně v novinách, vem si všechen moudrý věk na ramena a uteč někam do daleka,“ začíná první píseň nazvaná Padlým básníka Pavla J. Hejátka. Do vydání jeho skeptického a temného cédéčka Eden nedohleden se zapojili i Rusové. Tak se pojďme podívat, jak se toto všechno mohlo stát…

Jeho kramářské písně

V ParlamentníchListech.cz vyšel s Pavlem Josefovičem Hejátkem obsáhlý rozhovor na konci roku 2020, který se zabýval mimo jiné i strašákem covidu- 19 a jeho písní Vir, již prý skládal s pocitem absolutní bezmoci, a která byla v té době relativně populární. „Mnohé mé písně jsou takzvané ‚kramářské písně‘. Vycházím v nich z tradic lidových písničkářů, kteří především na různých trzích zpívali písně o problémech týkajících se všech lidí, kteří na těchto trzích, chcete-li slavnostech, byli, nakupovali a stýkali se. Tyto písně mnohdy později zlidověly a dodnes jsou dokladem své doby,“ sdělil tehdy v jedné z odpovědí.

„Jsem nacionální bolševik a stalinista. Pro mě je liberalismus simulakrem absolutní zkázy pro masu nevyvolených. Tedy těch nejchudších, nejubožejších a přitom současně i nejsedřenějších, díky nimž si na druhou stranu ale mohou elity hrát na to, nač si hrají. Je tak pro mě o to sprostší, že jen díky těmto masám může existovat něco tak zlovolného, pokryteckého a tyranského jako je liberalismus. Třídní systém je tu věky věků, a i když jsem jako nacionální bolševik dalek mnoha marxistických myšlenek, tohle je jedna z mála, se kterou souzním. Jeden moudrý muž kdysi pravil: ‚Celé lidstvo žije v otroctví. Každá víra je otroctví; každé náboženství, každý politický systém, každý kostel, každá synagoga, každý chrám, každý volební program není nic jiného než vězení s otevřenými dveřmi. Dveře jsou záměrně otevřené, aby ve vás vyvolaly iluzi, že nejste ve vězení‘,“ citoval v prostředku rozhovoru Rajneeshe Chandru Mohana Jaina, tedy známého indického mystika Osho.

Písně nejen kramářské

Autorovi článku poslal zmíněné cédéčko Eden nedohleden. Na jeho plastickém přebalu je nálepka „Izdanie exil“, tedy vydáno v exilu. V knížce textů k cédéčku se píše, že za jeho vydáním stojí nakladatelství Kmen a ruská společnost Krasnaja linija, tedy Rudá čára. Je tam třeba píseň Balada o ovcích. „Zlomený procházím stádem ovcí, spokojeně pasou se v travinách, pastva se však oplocuje, hody končí, jetel spasen, řekl ovčák – ovčák kat. S velkou vášní se jeho psi za ovcemi honí, ukazují, kam která musí jít, ovce slepě ty příkazy poslouchají, když je ovčák spokojený, mají klid,“ zpívá. Zajímavý je verš písně Co smyslem je: „To, když z tchořů mačkají voňavku z jejich prdů.“