„Dopsal jsem své novoroční zamyšlení a dal ho přečíst své mamince, která seděla u stolu opodál. Zajímal mě její názor. Radila mi celý život a vždy mi byla oporou. Dočetla a pouze se zeptala, zda se nebojím. Začala mi popisovat dobu, kdy se osobní názory a pravda netolerovaly a byly tvrdě trestány. Já ji pamatuji už jen mlhavě, jsem 81. ročník, ale tu dlouhou frontu, kterou jsem s ní jako dítě stál na tři banány, si stále ještě pamatuji. Zeptal jsem se své maminky, zda by na mě byla hrdá, kdybych se bál říkat pravdu… Řekla ,nebyla' a já do světa pustil text, který mnoho z vás četlo," poznamenal Vágner ke svému novoročnímu shrnutí, které sdílely tisíce lidí. Zamýšlel se v něm nad současným světem.

„Pomalu, ale jistě si necháváme krást naši identitu, naši kulturu, naši historii, naše tradice, a necháváme extremistické menšiny a lidi bez respektu k lidskému životu rozhodovat o většinové populaci. O našich osudech, našich rodinách, naší budoucnosti. Nechápu ale, proč. Proč musíme tolerovat něco, co bude zcela jistě ohrožovat budoucnost našeho národa? Je to plivnutí do tváře našich předků,“ psal Vágner.