V úterý jste vystoupil v rámci Palachova týdne jako „Fanoušek prezidenta“, tentokrát naživo. S tímto satirickým pořadem se objevujete zhruba tři roky v médiích a na YouTube...
Včera jsem uskutečnil „Fanouška Live“, akorát jsem nakonec nezpíval, ale hovořil. Šlo o akci v rámci Palachova týdne, takže by to nebylo příliš vhodné. I když si myslím, že za svobodu se dá bojovat i humorem.
Pokud pod humor patří i satira, pak jistě. Vždyť „politická satira“ byla doménou mnoha literárních velikánů, což jistě jako češtinář víte, že?
Přesně tak! To jsem rád, že to říkáte, protože dnes, když děláte politickou satiru, tak se na vás někteří lidé tváří, jako kdybyste pošlapával královský majestát, ale přitom ta tradice je tady obrovská. A to dokonce z nepoměrně méně svobodného prostředí, než máme – aspoň teoreticky – dneska.
Politická satira má smysl, když je co satirizovat, tedy „kritizovat“ nešvary nějaké mocenské struktury. „Fanoušek prezidenta“ je postaven zejména na existenci Miloše Zemana... Bude mít tedy pořad s takovým názvem smysl, pokud v 2. kole voleb zvítězí Jiří Drahoš?
To je dobrá úvaha. Je fakt, že když už Miloš Zeman nebude prezidentem, tak pro mě to bude velká ztráta. On je pro mě neutuchající zdroj inspirace. Ale víte co... Pan prezident je spíše příznak nějaké nemoci než ta nemoc sama. I když jí pomáhal posledních pět let na svět, seč mu síly stačily. „Fanouškovi prezidenta“ se asi nebudu věnovat už tak často.
Když nad tím trochu uvažuji – je tu řada dalších „skvělých“ lidí jako pan Babiš, Tomio Okamura a další, kterým satira bude slušet. Je možné, že začnu s novým pořadem, nebo to mohu vést jako „Fanouška bývalého prezidenta“, protože Miloš Zeman zůstane v paměti ještě hodně, hodně dlouho. S dílem, které po něm zůstane, se budeme ještě nějaký čas vypořádávat. Ale přímo do něj se už asi trefovat nebudu, já mu ten odpočinek na Vysočině upřímně přeju.
Do této chvíle jsem udělal asi 78 dílů „Fanouška“ a zhruba polovina je věnována jemu, jinak jsem se věnoval i Konvičkovi, Okamurovi, ale nejúspěšnější díl, který měl kolem 50 tisíc zhlédnutí, se týkal, tuším, Babiše.
Možná by se mi i líbilo na to teď rezignovat. Vždyť jsem to nikdy dělat nechtěl, že bych si třeba řekl: „Tak, teď budu dělat politickou satiru.“ Já jsem dělal naprosto apolitické písničky, teprve v roce 2015, když jel prezident na Rhodos za peníze Jakunina, jsem – zřejmě v afektu – udělal, myslím, jedinou „zlou“ věc, kterou jsem kdy udělal, a to píseň Ruský šváb.
Opravdu jsem se hodně zlobil. Pak jsem šel cestou spíše jemného humoru. Vy, když se podíváte na některý díl Fanouška, zasmějete se?
Pár jsem si jich pustila a asi jsem se usmívala. Nejsem typická „cílová skupina“ a sledovat pravidelně youtuberskou scénu ani nemám moc čas. Já to spíš posuzuji jako novodobou formu právě zmíněné politické satiry, která má v českém umění výrazné místo... Možná by byl K. H. Borovský dneska politickým youtuberem, kdoví?
Zajímavý postřeh, na to by se dalo také udělat pěkné video. Jinak já jsem se nikdy nepovažoval za youtubera. To jsem se o sobě dozvěděl až v rozhovoru pro Reflex. Do té doby jsem netušil, že existuje něco jako youtuberská scéna. Myslel jsem, že jsem člověk, který dělá satirický pořad a legrační písničky, což umisťuje na platformu YouTube, aby se na to lidé mohli dívat. Když mi řekli, že jsem pro ně jakýsi zvláštní youtuber, tak jsem si to musel nechat vysvětlit. Já dělám klasickou satiru, písničky, videa – sám si je skládám, zpívám, sám si je točím.
Youtuberem je v podstatě dneska třeba i Václav Klaus.
Když to budeme brát takhle, tak Miloš Zeman je významný „influencer“, ovlivňovatel...
...já jsem influencer. A někdo je třeba defluencer, protože defloruje myšlenky lidí jakýmsi křivým způsobem...
V Quidově výzvě jste sdělil konkrétní důvody proti Zemanovi: úpadek morálky, nástup vulgarity, změna směřování naší země, proruská politika... Víc než v pravomocích, které poskytuje prezidentovi Ústava, tkví přeci jeho největší dopad v ovlivňování veřejného mínění, nebo ne?
S tím naprosto souhlasím. Jestli Zeman něco je, tak „defluencer“, ale nikoli jen na YouTube, protože jemu stačí vystrčit pazneht z Hradu a hned ho média citují. V tom je ta jeho účinnost: On nemá žádnou velkou výkonnou moc. Jak jsem řekl v Quidově výzvě: Český prezident mnohem více než politik je morální vzor. V tom je jeho největší selhání. Největší ostuda.
Že nás táhne na Rusko nebo že mnohokrát tuto zemi politicky potupil, to vše bych nějakým způsobem skousl. Ale strašně špatně snáším úpadek, který je s prezidentským místem spojený. Přitom je to post pro Čechy zásadní, protože si do něj hodně projektujeme – stáli na něm ti významní čeští králové nebo Masaryk, který byl mramorizovaný už za svého života. Václav Havel – toť, dejme tomu, je otázka názoru, ale já jsem přesvědčen, že to byl slušný člověk. Václav Klaus starší – mě tedy zklamal, ale vždycky to by člověk, který si držel nějakou úroveň, nějaké charisma. Stále mohl před dětmi člověk říci „náš pan prezident“, aniž by se u toho ušklíbal. Ale tohle?
V Quidově výzvě 2018 jste doslova řekl: „Budu volit KOHOKOLIV, kdo postoupil z prvního kola a nejmenuje se Miloš Zeman.“
...snažil jsem se to říci co nejjednodušeji. Jakmile začnete dělat nějaké výjimky, tak se do toho zamotáte.
Tím KDOKOLI je Jiří Drahoš, to už teď víme. Na základě čeho vzniká obrovská důvěra v člověka, kterého z politiky vůbec neznáme a jehož jméno bylo před rokem většině obyvatel naprosto neznámé? Nebo jde prostě jen o naplnění „programu Antizeman“?
Naprosto upřímně vám odpovím, že ano. Jsem přesvědčen, že až se Jiří Drahoš stane prezidentem, bude mít své způsoby, jak nás zklame. Ale to je podstata demokracie, že člověk dříve či později udělá něco, čím se nemůže zavděčit všem. Role politika podle mě ani není v tom, aby se všem zavděčil.
Teď je důležitý program Antizeman. Mně na Hradě bude stačit člověk, který bude ctít ducha Ústavy a nebude nám dělat mezinárodně ostudu. To není otázka důvěry k panu Drahošovi, to je otázka naprosté ztráty důvěry v pana Zemana.
Nevím, jak hodně strategicky řešíte prognózy pro druhé kolo. Například podle komentátora Davida Klimeše „čísla hrají pro Zemana“, protože pokud si udrží své skupiny a vybere ty zbytky od Okamury, komunistů, „socanů“, kteří ho ještě nevolili, tak vyhrál... Co by měl Drahoš udělat, aby posbíral co nejvíce voličů od kandidátů, kteří nepostoupili? Vyjet například do regionů, kde lze předpokládat nerozhodnuté voliče?
Měl by trvat na těch dvou debatách v televizi. I Zeman, když s debatou souhlasil, tak řekl: „Dvě debaty budou akorát, víc by bylo moc.“
Jestli televizní debaty rozhodnou, to bych se ale bál říct. Situace je nyní velmi polarizovaná. Bude záležet také na tom, zda lidé uposlechnou výzev Horáčka, Hilšera a ostatních prezidentských kandidátů, aby volili Jiřího Drahoše. Vliv bude mít také volební účast. Čím vyšší bude, tím menší šanci Miloš Zeman podle mě má.
Jiří Drahoš by to teď měl hrát na tři věci:
1) jednoznačně regiony – vyzývat lidi, aby volili, 2) jít do dvou debat a velmi dobře se připravit: vybrat si v týmu nějakého „zemano-člověka“, který si na něj připraví ty nejhnusnější hnusoty, a trénovat, trénovat, trénovat, 3) přijmout pomoc od Hilšera a Horáčka a apelovat na veřejnost. Pak může vyhrát.
Není ovšem Zeman považován za dobrého řečníka, který umí improvizovaně reagovat?
Myslím, že Zeman je jako řečník přeceňovaný. I proto, že málokdy měl protihráče nějakých kvalit. S ním je těžké mluvit, ale stačí přijít na ten gryf. V čem je jeho síla? V tom, že si v určité chvíli vůbec nemá problém vymyslet něco, co vydává za fakta. Případ Peroutka a tak dále. Protihráč to musí umět s ním hrát. Já bych reagoval například: „A pane prezidente, to je skutečnost, nebo je to jako vždycky...?“ On je mnohonásobně usvědčený lhář a to je jeho slabina.
Zeman má podle mě panickou hrůzu z intelektuálů a touží po tom, aby on byl intelektuál. Jsem zvědav, jak se mu bude dařit s člověkem, který má úroveň, pod kterou nikdy nejde.
Může to být ještě hodně zajímavé. Zvláště když je Zeman považován za favorita – je v nevýhodě, protože všichni čekají, že ho rozseká na nudličky a těší se na to.
Nejnovější hit od Quida, jak jinak než s tématem prezidenta, si můžete poslechnout ZDE.
V úterý 16. ledna jste na Facebooku napsal status: „Zdá se, že pan Babiš začíná dostávat rozum. Nejen, že dává ruce pryč od Zemana, ale dokonce veřejně přiznal, že Čapí hnízdo je ‚prasárna a svinstvo‘!“ Doufám, že onu skrytou ironii v tom čtenáři pochopí, vás se chci zeptat: Jak vnímáte, že se vztah Babiš–Zeman začíná měnit?
Mění se už teď. Babiš je velký pragmatik. Proč den po volbách přišel opakovaně s tím, že by se Zeman měl zbavit Nejedlého a Mynáře? Proč to neřekl den před volbami, měsíc před volbami nebo před třemi lety?
Že se ten vztah mění, vidí i Zeman. Oni dva teď nemohou dělat nic moc jiného.
Pokud zvítězí pan Drahoš, jaký vztah můžeme mezi ním a Andrejem Babišem čekat?
Pragmatický. Pokud Zeman ještě před prezidentskou inaugurací, jak říkal, pověří Babiše jednáním o vládě, tak tady ta vláda samozřejmě bude. Až se Drahoš stane hlavou státu, tak Babiš bude předsedat vládě, která získala důvěru Sněmovny. Pak půjde o jednání prezidenta s legálním premiérem. Drahoš bude korektní a může sehrát pozitivní roli, jakou na Slovensku sehrává Andrej Kiska. Roli kotvy prozápadního směřování.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
