„Je za těžko si představit konflikt, který tak nutně potřebuje příměří, jako to kruté násilí, jež zpustošilo Sýrii, stálo život téměř půl milionu lidí a další miliony vyhnalo ze svých domovů.“ Stejně tak je ale těžké si představit, že příměří bude opravdu znamenat konec zabíjení. Jeden z důvodů je velký počet soupeřících skupin, druhý pak Vladimir Putin.

„Přes roky sankcí, nadávek a proseb Putinův vstup do války v Sýrii na straně vlády prezidenta Bašára Asada radikálně proměnil dynamiku konfliktu.“ V současnosti je totiž největší silou v zemi syrská armáda, která se těší ruské letecké podpoře. Jenže pro prezidenta Putina je „příměří taktika, či dokonce kouřová clona, nikoli cíl“. Celému světu to ukázal na Ukrajině, kdy i přes příměří nadále zřejmě podporuje tamní konflikt.

Podle New York Times je však zcela zásadní si uvědomit, že Putinův hlavní cíl, který je nadřazen všem ostatním, je opět ustanovit Rusko jako světovou velmoc a „vrazit klín do západní aliance“. „Opětovné budování ruského vlivu a touha po respektu jsou také zdrojem jeho stálé popularity mezi Rusy, i za cenu ekonomických sankcí a západního opovržení.“