„V pátek jsem se potkal s paní Michaelou Šojdrovou, která s celou touhle záležitostí přišla. Na schůzce byli i naše bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková, naše poslankyně Monika Červíčková, která tři roky žila a pracovala v Sýrii, ministr vnitra Jan Hamáček, Jaroslav Miko z Češi pomáhají, Martin Rozumek z Organizace pro pomoc uprchlíkům, syrská lékařka působící v ČR Samira Sibai, Šimon Pánek z Člověka v tísni a další,“ sdělil Babiš s tím, že Šojdrová sama o žádných konkrétních sirotcích neví.
Jak raději pomoci sirotkům ze Sýrie?Anketa
„Nemá připravený žádný seznam. Tak jsme se dohodli, že jí Ministerstvo vnitra dá kontakt na organizace, které spravují uprchlické tábory v Řecku. A až ty konkrétní děti najde, můžeme se bavit dál. Podle lidí, kteří problematice uprchlíků rozumějí, ale takové děti neexistují. Pokud by je přece jen paní Šojdrová našla, byl bych já osobně spíš pro to, postavit jim dětský domov včetně školy v Jordánsku nebo Libanonu, než se budou moct vrátit zpátky domů do Sýrie. Tedy do prostředí, kde se narodily a vyrůstaly. Zopakoval jsem, že pomáhat musíme utečencům a jejich dětem V MÍSTĚ, kde žijí, znají ho a vyrostli v něm. Jaký se po pár minutách objevil titulek v novinách? Jasně: ‚Podle Šojdrové premiér otočil.' Ach jo. Přečtěte si prosím můj rozhovor, který jsem dal Právu, dávám ho do komentářů,“ sdělil Babiš.
Následně se vyjádřil také k Brexitu, k důchodům či investicím. Ale také k migraci jako takové.
Fotogalerie: - Další vlna EET
„Nejen čeští komentátoři, ale i někteří evropští politici se diví, proč se tak angažuju v evropské diplomacii a hlavně v boji proti migraci. Kvóty přece už nehrozí, přerozdělování migrantů je dobrovolné, jak se nám podařilo prosadit s kolegy z V4. Tak proč se ještě o něco snažím? ‚Vás se to přece netýká,‘ slýchávám. Jasně, Česko nemá moře, jsme schovaní v kotlině mimo migrační trasy. Mohli bychom si sednout na zadek a přihlížet. Já to ale neumím. Mám nápady, chci pomoct. Jsem Evropan a záleží mi na našem kontinentu,“ zmínil Babiš.
„Víte, já pocházím z byznysu. Mám jiné návyky než lidé, kteří se odjakživa živí politikou. Jsem zvyklý věci odřídit a dotáhnout do konce. Jsem přísně orientovaný na výsledek. Když vidím, že něco nefunguje a mám nápad, jak to zlepšit, nenechám si to pro sebe. Snažím se pomoct, i když někteří lidé vůbec nechápou, proč to dělám. Proč jezdím do Itálie, Malty, Německa, Maďarska a teď naposledy Rakouska a všude vysvětluju svůj plán na celoevropské zvládnutí migrace? A proč se chystám do Maroka, Alžírska a dalších států? Všude mluvím o mém plánu a ptám se na názor místních. Zjišťuju, jak to vypadá v terénu. Neustále konfrontuju svoje názory s realitou,“ dodal dále premiér a poukázal na to, že všem našim zahraničním partnerům ukazuje, že Česká republika je solidární země.
„Teď v rakouském Salcburgu jsem všem premiérům a hlavám evropských států ukázal na mapě světa, kde všude náš stát pomáhá. Řekl jsem jim o těch 2,6 miliardy, které jsme už dali ostatním státům jako pomoc na zvládnutí migrační krize. Řekl jsem jim o 2 500 syrských pacientů, hlavně dětí, ošetřených našimi zdravotníky MEDEVAC. Mapu si můžete prohlédnout v odkazu, který dávám do komentářů,“ dodal.
„Proto jsem v Salcburgu na neformální večeři hlav EU aktivně vystupoval a předkládal návrhy. Co mě tam zklamalo, byly výstupy premiérů jižních států, kteří znovu vystoupili s přerozdělováním ilegálních migrantů. Během našeho setkání v Římě jsem kolegům jasně vysvětlil, že jediné řešení je ilegální migraci úplně zastavit a řešit ji systémově ve spolupráci se severoafrickými státy a dalšími státy Afriky,“ sdělil Babiš s tím, že takový plán se vskutku připravuje. „V listopadu bude na Sicílii konference o spolupráci s Libyí a další konference o spolupráci se severoafrickými zeměmi se také připravují. Rakouský premiér Sebastian Kurz měl úspěšné jednání s egyptským prezidentem. Hlavní rozpor přetrvává v tom, že někteří kolegové považují ilegální migraci za normální a nevnímají, že pokud někdo přijde do Evropy nezákonně, je to ilegální migrant, tečka,“ dodal Babiš.
„Máme se smířit s tím, že sem prostě ilegální migranti jezdí? O tom, kdo tady bude žít a pracovat, máme nechat rozhodovat pašeráky lidí, kteří podle Europolu vydělali na pašování lidí v roce 2016 5,7 miliardy euro? Každý, kdo do Evropy ilegálně přichází, platí údajně za cestu 2 000 až 5 000 dolarů. Taky jsem kolegům připomněl, že kdo porušuje zákony Evropy, nemůže mít právo volného pohybu. Jediná možnost je umístit ho do detenčního zařízení, kde se rozhodne, jestli dostane azyl – nebo nedostane –, a tím pádem letí domů. Jenže tenhle systém nefunguje a není snaha ho zásadně řešit. Místo toho zazněla slova o přerozdělování lodí a vyhrožování vyloučením ze Schengenu, což považuji za absurdní,“ sdělil s tím, že byl zklamaný a zopakoval slova o komplexním řešení migrace.
„Náš blok V4 reprezentuje 65 milionů lidí. To je hlas, který se nedá přeslechnout. Jako před každým důležitým evropským setkáním jsme si spolu dali schůzku i teď v Salcburgu. Sice jsme se takhle pohromadě neviděli od června, ale nezaháleli jsme. V červenci jsem pozval polského premiéra Mateusze Morawieckého na karlovarský filmový festival. Na konci srpna jsem zaletěl do Budapešti za Viktorem Orbánem. A tenhle týden zase celá naše vláda rokovala s vládou Slovenska v Košicích. A taky jsem se všemi v telefonickém kontaktu. Všude jsme si vyměňovali názory na situaci v Evropě a koordinovali postup,“ sdělil Babiš, že je nutné postupovat společně. A připojil svůj názor i k Frontexu, který by nechal operovat mimo Evropu a realizoval by návrat ilegálních migrantů bez azylu zpět do vlasti.
Celý příspěvek Andreje Babiše:
Čau lidi, včera jsem měl úžasný den, strávil jsem ho s dcerou Vivien. Byli jsme v Lysé nad Labem na výstavě Kůň. Jsem rád, že jsme si mohli udělat chvilku pro sebe. Odjíždí totiž studovat do zahraničí. Bude se mi po ní stýskat, jako se stýská asi každému tátovi.
Ale teď k mému týdnu. Nejen čeští komentátoři, ale i někteří evropští politici se diví, proč se tak angažuju v evropské diplomacii a hlavně v boji proti migraci. Kvóty přece už nehrozí, přerozdělování migrantů je dobrovolné, jak se nám podařilo prosadit s kolegy z V4. Tak proč se ještě o něco snažím? “Vás se to přece netýká,” slýchávám. Jasně, Česko nemá moře, jsme schovaní v kotlině mimo migrační trasy. Mohli bychom si sednout na zadek a přihlížet. Já to ale neumím. Mám nápady, chci pomoct. Jsem Evropan a záleží mi na našem kontinentu. Určitě i vám, co tohle týdenní hlášení čtete.
Víte, já pocházím z byznysu. Mám jiné návyky, než lidé, kteří se odjakživa živí politikou. Jsem zvyklý věci odřídit a dotáhnout do konce. Jsem přísně orientovaný na výsledek. Když vidím, že něco nefunguje a mám nápad, jak to zlepšit, nenechám si to pro sebe. Snažím se pomoct, i když někteří lidi vůbec nechápou, proč to dělám. Proč jezdím do Itálie, Malty, Německa, Maďarska a teď naposledy Rakouska a všude vysvětluju svůj plán na celoevropské zvládnutí migrace? A proč se chystám do Maroka, Alžírska a dalších států? Všude mluvím o mém plánu a ptám se na názor místních. Zjišťuju, jak to vypadá v terénu. Neustále konfrontuju svoje názory s realitou.
A taky ukazuju všem našim zahraničním partnerům, že Česká republika je solidární země. Teď v rakouském Salzburgu jsem všem premiérům a hlavám evropských států ukázal na mapě světa, kde všude náš stát pomáhá. Řekl jsem jim o těch 2,6 miliardách, které jsme už dali ostatním státům jako pomoc na zvládnutí migrační krize. Řekl jsem jim o 2500 syrských pacientech, hlavně dětech, ošetřených našimi zdravotníky MEDEVACu. Mapu si můžete prohlédnout v odkazu, který dávám do komentářů.
KROK ZPĚT
Proto jsem v Salzburgu na neformální večeři hlav EU aktivně vystupoval a předkládal návrhy. Co mě tam zklamalo, byly výstupy premiérů jižních států, kteří znovu vystoupili s přerozdělováním ilegálních migrantů. Během našeho setkání v Římě jsem kolegům jasně vysvětlil, že jediné řešení je ilegální migraci úplně zastavit a řešit ji systémově ve spolupráci se severoafrickými státy a dalšími státy Afriky.
Takový plán se připravuje. V listopadu bude na Sicílii konference o spolupráci s Libyí a další konference o spolupráci se severoafrickými zeměmi se také připravují. Rakouský premiér Sebastian Kurz měl úspěšné jednání s egyptským prezidentem. Hlavní rozpor přetrvává v tom, že někteří kolegové považují ilegální migraci za normální a nevnímají, že pokud někdo přijde do Evropy nezákonně, je to ilegální migrant, tečka.
Máme se smířit s tím, že sem prostě ilegální migranti jezdí? O tom, kdo tady bude žít a pracovat, máme nechat rozhodovat pašeráky lidí, který podle Europolu vydělali na pašování lidí v roce 2016 5,7 miliardy euro? Každý, kdo do Evropy ilegálně přichází, platí údajně za cestu 2000 až 5000 dolarů.
Taky jsem kolegům připomněl, že kdo porušuje zákony Evropy, nemůže mít právo volného pohybu. Jediná možnost je umístit ho do detenčního zařízení, kde se rozhodne, jestli dostane azyl - nebo nedostane - a tím pádem letí domů. Jenže tenhle systém nefunguje a není snaha ho zásadně řešit. Místo toho zazněla slova o přerozdělování lodí a vyhrožování vyloučením ze Schengenu, což považuji za absurdní.
Místo toho, abychom se dohodli jak zastavit migraci, spíš se nám snažili podsunout, ať se smíříme, s tím že ilegální migranti prostě přicházejí. A jediné, co s tím máme dělat, je přerozdělovat si lidi z připlouvajících lodí. Výborně. Další pozvánka pro migranty a povzbuzení pro pašeráky. Byl jsem opravdu zklamaný. A znovu řekl, že migraci musíme řešit komplexně.
BOJUJEME
Náš blok V4 reprezentuje 65 milionů lidí. To je hlas, který se nedá přeslechnout. Jako před každým důležitým evropským setkáním jsme si spolu dali schůzku i teď v Salzburgu. Sice jsme se takhle pohromadě neviděli od června, ale nezaháleli jsme. V červenci jsem pozval polského premiéra Mateusze Morawieckého na karlovarský filmový festival. Na konci srpna jsem zaletěl do Budapešti za Viktorem Orbánem. A tenhle týden zase celá naše vláda rokovala s vládou Slovenska v Košicích. A taky jsem se všemi v telefonickém kontaktu. Všude jsme si vyměňovali názory na situaci v Evropě a koordinovali postup.
Musíme postupovat společně. A nejenom proto, abychom prosadili úplné zastavení ilegální migrace. Taky je teď na stole evropský rozpočet, kde se objevují fakt neuvěřitelné částky, které je potřeba prověřit. Ptal jsem se v Salzburgu, proč máme z evropského rozpočtu nalívat o 25 miliard euro víc do Bezpečnosti a obrany, když všechny naše země zbrojí v rámci NATO a musí plnit své závazky ve výši 2 procenta HDP? To předpokládám dosáhneme do roku 2024. Ptal jsem se, jakým klíčem přišli na to, že Frontex musí nabrat 10 tisíc nových zaměstnanců? Kde budou nasazení a jaký bude jejich úkol? Budou pomáhat pobřežním strážím jednotlivých zemí nebo vypomáhat v navracení migrantů, kteří nemají nárok na azyl?
Takže v říjnu jsem zažádal o termín u vedení Frontexu. Chci diskutovat o jejich práci, strategii a názorech na ilegální migraci a nabrat další poznatky.
Já si myslím, že bychom spíš měli finančně podpořit pobřežní stráže přímořských zemí a nechat Frontex operovat mimo Evropu a hlavně realizovat NÁVRAT ilegálních migrantů, kteří nedostali azyl, zpět do jejich vlasti.
Vícero premiérů mi řeklo, že Frontex nepotřebujeme. Je to spíš taková rezervní evropská policie, kterou si třeba členské země můžou zavolat, když jejich pobřežní stráž přestává stíhat. Takže se o tom pojďme bavit. O penězích a o kompetencích jednotlivých států a organizací. Sám ředitel Frontexu Fabrice Leggeri varuje, že počet ilegálních migrantů, kteří nedostali azyl a měli by se vrátit, neustále stoupá, i když počet nově příchozích dramaticky klesl.
Vyptávám se na chystaný rozpočet nejen proto, abychom neplýtvali penězi všech evropských daňových poplatníků. Pokud budeme rozumní, vidím tam jasnou příležitost investovat peníze do skutečného řešení migrace. A to je dohoda se severoafrickými státy. Je potřeba jim nejen kompenzovat výdaje za to, že zastaví migraci na svých jižních hranicích. Ale taky třeba, aby nám Libye dovolila operovat v jejích vodách. Už teď jsme díky spolupráci s ní dosáhli významného snížení počtu migrantů. To ale nestačí. Musíme zabránit tomu, aby vůbec pašeráci vypluli na moře. Musíme se snažit dojednat dohodu s Marokem, kde je teď údajně 100 tisíc migrantů. A s dalšími severoafrickými zeměmi. A musí nám zbýt peníze na novodobý Marshallův plán pro Afriku. Protože dokud budou žít lidé v bídě, nepřestanou “chodit za lepším” do Evropy.
NADĚJE
Není migrace jako migrace. Šéfka českého UNICEFu Pavla Gomba tenhle týden oznámila, že jen za srpen se 200 tisíc uprchlíků vrátilo zpátky do rodné Sýrie. Lidé, kteří uprchli před válkou, se chtějí vrátit domů. Zato lidé, kteří jdou za lepším, se už nikdy dobrovolně nevrátí. Proto potřebujeme pracovat napřímo s africkými státy. Dohodnout s nimi plán spolupráce a rozvoje.
V Salzburgu jsme se dohodli, že uspořádáme summit se severoafrickými státy. Bude i summit s dalšími africkými státy. A italský premiér chystá na listopad konferenci s Libyí. Rakouský kancléř Sebastian Kurz zase úspěšně vyjednával s Egyptem. Potřebujeme dosáhnout dohody i s dalšími zeměmi.
Probírali jsme samozřejmě spoustu jiných věcí. Jako posilování přeshraniční spolupráce policie a justice a boj proti kybernetickým hrozbám. A samozřejmě brexit.
Kdyby to bylo na mě, tak bych Britům poradil uspořádat nové referendum. Bohužel je to ale definitivní a žádné další referendum nebude. To, že odcházejí, je velice špatná zpráva. Byli jsme si v Unii s Brity opravdu blízcí. Teď, když ale odchází, jsme se všichni shodli, že si Británie nemůže ponechat výsady členské země, třeba účast na jednotném trhu. Říjen bude ve vyjednávání naprosto kritický. Musíme najít s Brity dohodu. Náš evropský hlavní vyjednavač Michel Barnier má naši podporu a jsme ve stanovisku jednotní.
Byly to brutálně narvané dva dny. Neformální večeře předsedů vlád a hlav států trvala od sedmi večer do půl jedné v noci a hned na druhý den jsme pokračovali v devět. Dal jsem i rozhovor BBC.
KOŠICE
Jak jsem se už zmínil, měli jsme taky tenhle týden společné zasedání vlád České republiky a Slovenské republiky v Košicích. Nebyla to jen příprava na Salzburg, setkávání našich vlád je tradice, s vybranými polskými ministry budeme mít stejné setkání v listopadu v Praze.
Bylo to už třetí společné zasedání české a slovenské vlády, kterého jsem se zúčastnil. Tentokrát v roli premiéra. A taky mělo zvláštní význam. Vždyť tento rok slavíme 100 let našeho společného státu. Pan premiér Peter Pellegrini je zvaný 27. října do Prahy a já pojedu zase na oplátku 30. října pod Tatry do Martina. Já jsem to vždycky cítil tak, jakoby se naše země ani nikdy nerozdělily. Úroveň našich vztahů může být příkladem pro celý svět. Dokonce bych řekl, že se po rozdělení ještě zlepšily. Hlavně naše spolupráce v rámci V4 je perfektní.
Do Košic nás letělo strašně moc, možná až příliš. Každý ministr s sebou vzal své spolupracovníky, aby byli schopní nabrat co nejvíc informací během jednání se svými protějšky. Vyzval jsem je, aby se snažili realizovat úspěšné projekty ze Slovenska i u nás v Česku. Vždyť já sám jsem ze Slovenska přivezl Daňovou kobru, kontrolní hlášení nebo třeba slevu na jízdné pro seniory a studenty.
S premiérem Pellegrinim jsem se hlavně bavil o naší spolupráci na vyzbrojování obou armád. Domluvili jsme se, že se potkáme 1. října na veletrhu v Brně a vezmeme s sebou i naše ministry obrany a generální štáby. Musíme si ujasnit, jaký vojenský materiál chtějí naše země nakupovat a cíl jejich použití. Třeba my vyrábíme bojová vozidla, Slováci zase pověstnou samohybnou houfnici Zuzanu. Bylo by skvělé najít synergie i v rámci V4, zlepšovat spolupráci a zvyšovat vzájemný obchod.
Během jednání mě taky zaujal termín enviro-kriminalita, která znamená třeba černé skládky, plastový odpad a podobně. Mluvili jsme i o sociálním systému a integraci nezaměstnaných. Naše země mají velmi podobné problémy, hlavně nedostatek zaměstnanců. Nakonec jsme podepsali Společné prohlášení, ve kterém jsme se zavázali ke spolupráci v energetice, dopravě, obraně, bezpečnosti, financích, spravedlnosti, zdravotnictví a dalších klíčových oblastech.
V čem nás Slováci předběhli, je počet žen ve vládě. Oni mají pět, my jen čtyři. Pořád jsme na tom ale líp než naši předchůdci. Jo, a pro zajímavost, právě v Košicích je největší česká komunita, ne v Bratislavě, jak bych čekal. Je to pro mě záhada. Když jsem se ptal slovenských novinářů, ani oni nedokázali odpovědět, proč to tak je. Možná je sem přilákaly IT firmy.
V Košicích to bylo opravdu přátelské a otevřené. A dobře jsme se najedli. Navzájem jsme se inspirovali ve věcech, které bychom v našich zemích mohli zavést. Nejen já, ale i ministři obou zemí nakonec litovali, že na sebe neměli víc času. Témat bylo příliš mnoho, abychom je probrali všechny. Budeme se takto potkávat častěji než jednou za rok. Pozval jsem nakonec celou slovenskou vládu na 27. října, nejvýznamnější den oslav 100. výročí založení Československa, kdy slavnostně otevřeme zrekonstruované Národní muzeum.
SYRŠTÍ "SIROTCI"
Kauza už se rozmázla tak, že se k ní nechci moc vyjadřovat. V pátek jsem se potkal s paní Michaelou Šojdrovou, která s celou touhle záležitostí přišla. Na schůzce byla i naše bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková, naše poslankyně Monika Červíčková, která 3 roky žila a pracovala v Sýrii, ministr vnitra Jan Hamáček, Jaroslav Miko z Češi pomáhají, Martin Rozumek z Organizace pro pomoc uprchlíkům, syrská lékařka působící v ČR Samira Sibai, Šimon Pánek z Člověka v tísni a další.
Potvrdilo se, že paní Šojdrová sama o žádných konkrétních sirotcích neví. Nemá připravený žádný seznam. Tak jsme se dohodli, že jí ministerstvo vnitra dá kontakt na organizace, které spravují uprchlické tábory v Řecku. A až ty konkrétní děti najde, můžeme se bavit dál. Podle lidí, kteří problematice uprchlíků rozumí, ale takové děti neexistují. Pokud by je přece jen paní Šojdrová našla, byl bych já osobně spíš proto, postavit jim dětský domov včetně školy v Jordánsku nebo Libanonu, než se budou moct vrátit zpátky domů do Sýrie. Tedy do prostředí, kde se narodily a vyrůstaly. Zopakoval jsem, že pomáhat musíme utečencům a jejich dětem V MÍSTĚ, kde žijí, znají ho a vyrostli v něm. Jaký se po pár minutách objevil titulek v novinách? Jasně: “Podle Šojdrové premiér otočil.” Ach jo. Přečtěte si prosím můj rozhovor, který jsem dal Právu, dávám ho do komentářů.
REKORDNÍ DŮCHODY A INVESTICE
Na vládě jsme schválili nařízení o zvýšení důchodů. Takže je to definitivní. Od ledna příštího roku si v průměru každý důchodce rekordně polepší. Však už jsem vám několikrát psal, že se to chystá. V průměru 918 korun měsíčně navíc pro každého a k tomu tisícovka měsíčně pro seniory nad 85 let.
A taky jsme schválili rozpočet na rok 2019. Bude znamenat nejen rekordní růst důchodů, ale i investic: 122,2 miliard korun, z toho 79,6 miliard z národních zdrojů. Navyšujeme i platy, peníze do školství a na vědu a výzkum. Učitelé dostanou v průměru o 15 procent víc a nepedagogičtí pracovníci o 10 procent. Navyšujeme peníze na sociální služby nebo třeba sociálně-právní ochranu dětí.
Na naše zasedání v Hrzánském paláci přišel i pan prezident, aby vyjádřil svůj názor na rozpočet. A nebyl by to on, kdyby nepřišel s nějakou hláškou. Prý že nejhezčí výhled z Hrzánu na Malou Stranu, je ze záchodu. Kdo to chcete posoudit, tak 27. a 28. října budeme mít v Hrzánském paláci den otevřených dveří. Přijďte se podívat na Prahu, z terasy v Hrzánu je nádherná. Pokud politici Evropské unie mluví o hodnotách, tak tohle je přesně ono. Naše krásná Praha, kterou nám postavili naši předkové, kultura, architektura, duchovní bohatství, způsob života. Zkrátka naše civilizace.
Šel jsem se podívat s Danem Ťokem na tunel Ejpovice. Je to mistrovské dílo na železniční trati z Prahy do Plzně a až ho dokončí, bude to vůbec nejdelší železniční tunel v Česku. První vlaky by tady měly projet už tenhle rok 15. listopadu. A je stavěný tak, aby skrz něj mohly soupravy jezdit 160 kilometrů za hodinu a výhledově až dokonce 200. Samozřejmostí jsou moderní zabezpečovací zařízení a bezbariérová nástupiště. Je to další krok v naší snaze posunout Česko do 21. století. Vysokorychlostní železnice a páteřní dálniční síť mohly být dávno hotové, kdyby to porevoluční vlády zajímalo.
Když už jsme u těch předchozích vlád, nemůžu nenapsat o mýtu. Náš ministr Ťok řekl do novin, že bylo původně předražené až o miliardu a že by se nedivil, kdyby se o to ještě jednou zajímala policie. Pan novinář David Klimeš se ptal, kdože to tak předražil. No kdo asi, pane Klimeš? Tradiční demokratické strany, některé s bohatou korupční historií. Měl byste si to, pane Klimeš, nastudovat, určitě máte u sebe nějakého investigativního novináře, který se zabývá i něčím jiným než Babišem. My jsme vyhlásili transparentní soutěž na nového provozovatele. Stáli v ní proti sobě dosavadní Kapsch a konkurenti slovenský SkyToll, maďarský National Toll Payment Services a německý T-Systems. A tentokrát vyhrála ta nejlepší nabídka. Ministerstvo dopravy podepsalo desetiletý kontrakt s vítězným konsorciem firem CzechToll a SkyToll.
Měli jsme Radu pro výzkum, vývoj a inovace. Volili jsme členy výzkumné rady Technologické agentury ČR a probrali návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj.
Na základě mého jednání u prezidenta Macrona a jeho ministryně obrany jsem přijal s naším ministrem obrany Lubomírem Metnarem zástupce Agentury pro zadávání obranných zakázek Francouzské republiky.
Na Černém mostě v Praze byla další sousedská večeře s naším kandidátem na primátora Petrem Stuchlíkem. Plznička, párky, bramboráky a debaty. Lidi si hlavně stěžovali na bydlení a vysoké nájmy.
Tak to byl můj týden. A teď už jdu kouknout na vaše otázky. Mějte se fajn
— (– cítí se zimomřivě) v místě Sokolovna Průhonice
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
