„Mluvím s tebou z mobilu mrtvé Židovky, zabil jsem i jejího muže. Představ si to, deset lidí a vlastníma rukama,“ volal syn taťkovi, jako by mu sděloval zážitky z dovolené. Stalo se 7. října 2023 a hrdlořez Hamásu telefonoval z Izraele otci do Gazy. Tehdy se odehrál nečekaný masakr, který bohužel většina světa buď omlouvala anebo přímo velebila. Nyní o tom – výše uvedené synovo chlubení je z ní - vyšla dechberoucí reportážní kniha, která se zabývá samotnou událostí, ale i mlhou lží kolem ní a v neposlední řadě i kořeny nenávisti zaměřené proti Židům. Vybrali jsme jen pár pasáží.
Příběhy smrti
Kniha se jmenuje O demokracii a kultu smrti a nese podtitul Izrael a budoucnost civilizace a vydalo ji nakladatelství Leda. Sepsal ji britský konzervativní novinář, editor časopisu The Spectator a autor mnoha publikací o dění ve světě, Douglas Murray. Jako ateista a homosexuál je nicméně kritikem islámu a západní imigrační politiky. Do češtiny knihu přeložil politolog Alexander Tomský, jehož názory formou rozhovorů ParlamentníListy.cz často zveřejňují.
Jedním z mnoha hororů v knize je ten ze základny Nachal Oz u hranic s Gazou, kde byly většinou neozbrojené mladé dívky, co se cvičily v průzkumu. Po útoku Hamásu Murray popisuje: „O něco později jsou na videu zachyceny ty samé mladé ženy opřené o zeď a vedle nich se jejich věznitelé na kolenou modlí patrně směrem k Mekce. Několik záběrů ukazuje dívky zakrvácené v rozkroku po znásilnění, po ráně kulkou nebo v důsledku řezných ran a přeříznutých šlach, aby nemohly utéct. Další scéna představuje teroristu, jak ukazuje na několik svázaných žen a říká: ‚Tyhle holky bychom klidně mohli oplodnit. Jsou to sionistky.‘“
Příběhy lži
Jak se v knize píše, o sympatiích západních médií nelze mluvit a pokud vůbec nějaké byly, nepřežily ani pár minut, natož celý den. Následně izraelská armáda ještě nevstoupila do Gazy, ale Izrael už se v médiích po celém světě stal terčem obvinění z genocidy. Hodně se šíří zprávy o vyvražďování dětí v Gaze. Například Sarah Leah Whitsonová, bývalá ředitelka Human Rights Watch a současná aktivistka skupiny Dawn v květnu 2024 kromě jiného Izrael obvinila, že za pouhých šest měsíců zavraždil více dětí, než je souhrnný počet dětských úmrtí za šest let ve všech globálních konfliktech dohromady. Murray to staví na hlavu a udává oběti civilistů, tedy i dětí, na Ukrajině, v Sýrii, v Etiopii a tak dále.
Vypisuje třeba také, jaké má katarská stanice Al-Džazíra v Gaze vypečené reportéry. Nejsou to jen sympatizanti Hamásu, ale většinou zakamuflovaní teroristé. Třeba novinář Mohamed Wašah, který má v Gaze od roku 2022 na starosti výzkum a vývoj leteckých zbraní. Akreditovaný korespondent Al-Džazíry Ismail Abú Omar byl zraněn v přestřelce, ale zaměstnavatelé při zděšení západních médií nezmínili, že byl zástupcem východního praporu Hamásu, s oddíly teroristů se 7. října vypravil do Izraele a vyznamenal se výrokem, že si palestinské děti „budou moci hrát s hlavami“ zmasakrovaných izraelských civilistů. Doufejme, že se taková novinářská pravidla nepřenesou ve větším měřítku i na starý kontinent.
Do protikladu opakovaného tvrzení, že je Gaza koncentrační tábor, kde se neustále odehrává humanitární katastrofa, klade novinář vyjádření syna předsedy Hamásu až do roku 2024 Ismáíla Haníji Abd Al-Saláma Haníji. Ten se na YouTube rozpovídal: „Po válce v letech 2008 až 2009 se svět Gaze otevřel. Stalo se něco opravdu nevídaného. Nejdřív jsme měli 1200 mučedníků a nastala zkáza… Nevím… Potom proběhl Arabský summit a lidé s námi začali sympatizovat. To byla opravdu úžasná změna. A pak přijížděly konvoje, aby prolomily obklíčení, a budovaly tunely… A v roce 2013 vypuklo arabské jaro, bylo to velké období pokroku, přijel k nám na návštěvu sám katarský emír a položil základní kámen rekonstrukce… Kdo navštívil Gazu v letech 2020 až 2021, nevěřil svým očím. Bylo to tady opravdu krásné, ty domy, Promenáda Dauhá, Egyptská promenáda, báječné restaurace a kdovíco ještě.“
Zrcadlo nenávisti
Tento článek opravdu berte jen jako střípky z knihy. Jen jako náznak toho, co se v ní všechno dozvíte. Douglas Murray na jejích stránkách také cituje ruského spisovatele Vasilije Grossmana, který neměl v Sovětském svazu na růžích ustláno. V románu Život a osud se totiž kdysi pokusil o zajímavou definici: „Antisemitismus je vždy mnohem víc prostředkem než cílem. Je měřítkem nevyřešených společenských rozporů. A také zrcadlem selhání jednotlivců i státu. Povězte mi, z čeho obviňujete Židy – já vám vysvětlím, co máte za problém, čím jste se provinili vy sami.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Dopouští se izraelská armáda v Gaze genocidy civilního obyvatelstva?
autor: Jan Rychetský
