Od roku 1979 sice Martínek žije v Paříži, ale Prahu pravidelně od sametové revoluce navštěvuje. Čtrnáctého července tak sledoval prezidenta Zemana na francouzském velvyslanectví. Hodnocení, které zveřejnil na portále časopisu Přítomnost, si ale česká hlava státu za rámeček nedá.  

„Hrdina z bamberského rodokapsu, žalobníček s kufříkem, iniciátor akce Olovo, hygienik z operace Čisté pracky, neohrožený bojovník s pornografií, znalec Peroutkova díla, spoluautor Opoziční smlouvy, štamgast z mokré čtvrti, kumpán rusomilů, průkopník hesla ‚co na srdci, to na jazyku‘, což dokázal třeba tím, když hostitele na státní návštěvě informoval o průjmu, který dostal ze slovenského piva. Prezident zvolený dvěma miliony sedmi sty tisíci svých ctitelů, jak s oblibou zdůrazňuje zejména při příležitostech co možná nejnevhodnějších, schopný při udílení státních metálů připíjet na smrt abstinentů a vegetariánů, měl skutečně co říct. Klika, že se obětoval pro vlast, i když kvůli tomu musel porušit svůj slib, že bude objímat už jen stromy na Vysočině, které se nemohou bránit,“ zahájil Martínek rozbor prezidentova vystoupení.

Veselá kopa na prezidentském stolci

V projevu, který pronesl, si prezident Zeman nemohl dle Martínka nechat ujít příležitost, aby přítomné nepoučil o Francoisi Mitterandovi, jehož bustu odhaloval. Esejista se vůbec nediví, že se „veselá kopa na prezidentském stolci“ vzhlédla v dle něj tomto mocí posedlém sjednotiteli socialistické strany, jednom z tvůrců Evropské unie, jehož zásluhou krajně pravicová Front National získala tisíce podpůrců, či bigamistovi, který prý na ochranu své druhé rodiny založil tajnou soukromou policii pověřenou odposlechy a šikanováním neservilních novinářů.