Jak se dnes začíná mladým farmářům? Mají ustláno na růžích nebo trní?
Popravdě řečeno podpora mladých zemědělců je v dnešní době zcela nefunkční. Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) má v programu rozvoje venkova stále dotační titul „Mladý začínající zemědělec“. Podíváme-li se však zblízka, je dnes tento dotační titul snůška nesmyslných pravidel a bodových hodnocení, kde člověk bez seriózní poradenské firmy nemá šanci uspět.
Co je podle vás největší překážkou toho, aby se mladí lidé začali věnovat soukromému podnikání v zemědělství?
Z mého pohledu je největší překážkou výše vstupních investic. Podnikání v zemědělství je na začátku velmi náročné na vstupní investice, jednoduše řečeno nevíte, co kupovat dřív. Ať je to půda, stroje, budovy či zvířata, bavíme se v milionových částkách. A proto vždy platilo, že budování „gruntů“ je práce na několik generací.
Se zemědělstvím jsou často spojovány velké evropské a státní dotace. Jde o stovky milionů. Jak moc tyto peníze pomáhají především mladým farmářům?
Dotace jsou velmi kontroverzní téma. Dotace pobírají všichni zemědělci a nikdo nerozlišuje jejich velikost. Každý zemědělec má nárok na dotace, pokud si o ně požádá. V naší zemi jsme zcela rezignovali na zastropování zemědělských dotací na plochu. To znamená, že podniky, které obdělávají tisíc a více hektarů, generují každý rok milionové zisky pouze z dotací. To logicky zvyšuje poptávku po zemědělské půdě, a proto každý začínající sedlák vstupuje do velmi tvrdého konkurenčního prostředí.
Co by se podle vás mělo změnit v přístupu státu k malým zemědělcům? Je to o navýšení dotací, zjednodušení pravidel anebo jiných opatřeních?
Je mnoho způsobů, jak podpořit malé a střední sedláky, ale zatím k tomu není politická vůle. Co však považuji za nejdůležitější, je právě zastropování dotací. Pokud by k něčemu podobnému došlo, rozhodně by to napomohlo k uvolnění půdy, kterou mnoho firem drží pouze kvůli dotacím. Dalším tématem podpory je rozhodně Program rozvoje venkova patřící pod agenturu SZIF. Je nutné, aby investiční dotace byly taktéž omezeny, protože bohužel dochází k situacím, kdy pravidla pro získání dotace jsou napsána tak, aby vyhovovala velkým firmám, jako se to například děje v případě podpory výstavby bioplynových stanic.
Zemědělství je spojeno pupečníkovou šňůrou s venkovem jako takovým. Bohužel podle statistik venkov v Čechách i na Moravě vymírá. Co by bylo podle vás důležité, abychom takový trend zastavili?
Pokud chceme zachovat udržitelný venkov, je zcela nezbytné, aby na našem venkově vznikala nová pracovní místa. Nemusí se jednat zrovna o zemědělskou prvovýrobu, ale mám na mysli rozvoj drobného podnikání jako takového. Jakýkoliv člověk, který podniká na vesnici v místě svého bydliště, je pro vesnici přínosem. Podporovat rozvoj malého a středního podnikání můžeme mnoha mechanismy, např. bezúročné půjčky, slevy na daních, investiční dotace.
Je malý farmář skutečně zárukou kvalitní produkce? A proč si tedy tak těžko hledá cestu k zákazníkům? Co by se podle vás mělo pomoci tento paradox vyřešit?
Na tuto otázku nelze odpovědět zcela jednoznačná. Každá farma má svůj příběh a originální přístup hospodáře. Můžeme ale farmy pomyslně rozdělit podle velikosti. Malé a střední farmy musí zpravidla obchodovat s nějakou přidanou hodnotou. Může to být kupříkladu prodej ze dvora v případě masa, mléka, zeleniny a vajec, anebo prodej chovných zvířat či sadbových brambor, zkrátka komodity, které mají vyšší přidanou hodnotu. Naproti tomu velké farmy nad tisíc hektarů se zpravidla zabývají prvovýrobou, protože příjem z dotací na plochu je logicky několikanásobně větší. Co vidím jako problém, je obrovská byrokratická zátěž pro sedláky, kteří se rozhodli jít cestou vlastního prodeje potravin ze dvora. Rozhodně by pomohlo, kdyby se podařil prosadit zákon o rodinných farmách. Tento zákon se již připravuje a pro nás bude velmi důležité jeho prosazení na půdě poslanecké sněmovny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
