Toto připomněli Ivanu Trojanovi po jeho nářku na Čechy

Čeští herci Ivan Trojan a Hynek Čermák se z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech pár slovy vyjádřili i k politice.

Divákům představovali svůj společný film Neporazitelní o parahokejistech, který podle Trojana diváka i v současném světě může dovést k tomu, aby udělal něco pozitivního pro své okolí.

Anketa

Žije se vám lépe, než před čtyřmi roky?

Ano

96%

hlasovalo: 22882 lidí

„Žijeme ve světě, kdy je podporována taková ta negativnost. Voliči se získávají tím, že se straší. Pěstuje se zášť, nepřátelství. Válčí se ve světě,“ rozpovídal se Ivan Trojan. Film naopak diváka vede, aby se stal lepším.

Hynek Čermák zase v podcastu Seznam Zpráv mluvil o své nedávné internetové rozepři s europoslancem Filipem Turkem.

„Vaše oficiální vyjádření ke kauze, která se jmenuje ‚Turek jezdí jako prase‘, je podobné tomu, jako kdybyste na základní škole dal facku spolužačce a přišel to vysvětlovat váš bohatej táta. Tak se trochu vzpamatujte,“ doporučoval Čermák Turkovi již v dubnu tohoto roku.

„Mě politika vůbec nezajímá. Řekl jsem, že Turek jezdí rychle a že lže a že mě to štve, to je pravda. Řekl jsem, že by za to měl mít svěrací kazajku a doživotní zákaz řízení. Když někdo jezdí 325 km za hodinu, tak já na tom trvám. Takový člověk nepatří za volant a na české silnice. S politikou to nemá vůbec nic společného,“ vysvětloval nyní známý představitel filmových a seriálových policistů.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Hynek Cˇerma´k (@cermakhynek)

„Jestli někdo chce volit Motoristy, tak je to jeho plné právo a může je volit, samozřejmě. Jsme v demokratické zemi. Ale o politice to není. Štvou mě lidi, kteří prostě lžou a nechovají se společensky,“ dodal.

„Pan Čermák překvapivě řekl dvě docela pozitivní věci,“ ocenil předseda Motoristů Petr Macinka, když mu hercova slova předložily k okomentování ParlamentníListy.cz. Kromě ujištění, že lidé mohou klidně volit Motoristy, za což jejich předseda děkuje, jej zaujalo i Čermákovo naštvání na lidi, kteří v politice lžou. „S tím souhlasím a oceňuji upřímnost, s jakou si dovolil zaútočit na premiéra Petra Fialu,“ říká Macinka.

Trojan: Snažím se naplňovat Havlovu občanskou společnost

Ivan Trojan oproti Čermákovi zdůraznil, že se o politiku velmi zajímá. „Velice mě zajímá, kam se ubírá Česká republika, jak bude vypadat svět za rok nebo za pět let, za 30 let. Není mi to jedno. Mám čtyři děti, takže se snažím nějakým způsobem naplňovat Havlovu občanskou společnost. To znamená, že si myslím, že mám právo na to, pokud cítím nějakou obavu, se vyjadřovat k politické situaci, k naší společnosti,“ věří herec. Ten v rámci svých občanských aktivit mluvil už k mnoha demonstracím, naposledy letos v Bratislavě.

Pokud se to někomu nelíbí, Trojan připouští, že je to jeho právo. „Pokud se u toho chová jako prase, tak je to jeho problém,“ dodal.

Vůbec se prý nepohybuje na sociálních sítích, jen mu asi před rokem švagrová založila instagram kvůli podpoře charitativních projektů. Síť ale nesleduje, jen mu prý občas někdo řekne, co mu tam lidé píší ošklivého.

Prý mu tam jednou dokonce napsali, že by měl být oběšen. Trojan konstatoval, že podobné věty píšou rozzlobení lidé, kteří však využívají relativní anonymity sociálních sítí.

„Je to podporovaný určitou politickou garniturou. Je to projev nenávisti a já se snažím, abychom se snažili ten svět udělat lepším, než ve skutečnosti je,“ vyznal se na karlovarském festivalu.

Docent Valeš: Trojan je obětí svého světa

Fakt, že vlastní komunikaci Trojan vnímá jako právo, zatímco postoj jiných jako nenávist, je podle politologa Lukáše Valeše ukázkou problémů dnešní doby. „Je to slepá kolej komunikace. K ní potřebujete dva subjekty, které si naslouchají. Ale lidé ve veřejném prostoru jsou dnes schopni pouze monologů, jako když mluví k divákům z jeviště,“ obává se docent Valeš.

Sociální sítě, o kterých jsme si mysleli, že budou jakousi novodobou obdobou antické Agory, se ukázaly jako prostor, kde si za klávesnicí lidé troufnou napsat věci, které by v reálném životě nikdy neřekli, s tím souhlasí. Rozhodně si ale nemyslí, že by to byla jen záležitost některých názorů či dokonce některých politických „garnitur“, jak naznačuje Ivan Trojan.

Anketa

Věříte, že příčinou (jednou z příčin) výpadku elektřiny byly obnovitelné zdroje?

Věřím, že byly

91%

Věřím, že nebyly

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 7226 lidí

„Zažil jsem to sám, když jsem si troufl na síti poznamenat něco o předlistopadové minulosti prezidenta Pavla. I lidé, o kterých jsem si do té doby myslel, že jsou intelektuálové, mě zahrnuli takovými urážkami, že jsem pochopil, že nemá smysl debatovat,“ vzpomíná Lukáš Valeš.

Dělení na tvůrce lepšího světa a šiřitele nenávisti podle něj utváří společnost barikád, a ve skutečnosti demokracii poškozuje. Vzpomněl si přitom na film Skřivánci na niti a okřídlený výrok „Vaše imperialistické válečné chřtány zalijeme naší mírovou ocelí“.

Oblíbeným argumentem na podporu té „pravdy“ je, že jedna a jedna vždycky budou dvě. „Ale v demokracii se přece neřeší, kolik je jedna plus jedna. Řeší se politické otázky, na co se dají peníze a co se bude dělat. A na to vždy budou názory subjektivní a zcela rovnoprávné, nebude možné říci, kde je pravda. Tedy pokud nejste Otakar Foltýn,“ poznamenává Valeš.

Demokracie se od totality liší hlavně tím, že se nebojí přiznat svou nedokonalost a je otevřena změnám a korekcím. „Takže když jsme vášnivě přesvědčeni o svém dobru a chceme jím zlepšovat svět, tak tím tu demokracii ve skutečnosti spíše podkopáváme,“ myslí si.

Ivan Trojan na něj působí dojmem, že je obětí svého světa.

„To, že jste známý a veřejně činný, vám přináší výhodu. Vaše postoje tím získávají větší relevanci, často zcela bezdůvodně,“ poznamenává politolog. Tím spíše by veřejně činní lidé měli přemýšlet, co jejich výroky dělají se společenskou atmosférou.

„Mně se strašně líbilo, co k tomu kdysi řekl pan David Švehlík. Že herci mají sklon nadsazovat svůj význam jen proto, že jsou známí. A u některých to dokonce zajde tak daleko, že věří, že mají povinnost se vyjadřovat. Přitom objektivně nejsou výjimeční ničím, co by jejich postoji dávalo větší hloubku než u jiných občanů,“ uzavírá Lukáš Valeš.