V Knihovně Václava Havla proběhla debata o masakru v redakci Charlie Hebdo, které se zúčastnili politolog Jacques Rupnik žijící ve Francii, teolog Tomáš Halík, šéfredaktor Respektu Erik Tabery, orientalista Bronislav Ostřanský a pražský imám Emir Omič. Záznam debaty je přístupný na serveru ČT24.

V Česku problém nemáme

Politolog Rupnik hned na úvod řekl, že se ve Francii skutečně zvýšila bezpečnostní opatření, ale nemá pocit, že by po masakru v redakci časopisu Charlie Hebdo žil v policejním státě. Byl to strašlivý čin, ale politolog vidí jednu pozitivní věc, nejen ve Francii se otevřela debata o svobodě slova a soužití menšin, kultur a podobně. Bude záležet na tom, jak se toho politici chopí. Podobné příležitosti prý byly promarněny už mnohokrát.

Velké riziko vidí v tom, že se někteří radikálnější politici chopí tématu národovectví, antiimigrace, zároveň k tomu přimíchají odpor k evropské integraci a v tu chvíli se zrodí až příliš nebezpečný koktejl. V této otázce je ale Evropa stále rozdělená. Zatímco v západní Evropě je to skutečně téma, v České republice nebo na Slovensku žijí velmi malé muslimské komunity a tento problém fakticky zatím nemusíme řešit.

Tabery mu v tom dal za pravdu. "V Česku je to postavené na hlavu," pronesl a srovnal západní státníky s prezidentem Milošem Zemanem. "Zatímco západní státníci vyzývali k jednotě společnosti, prezident Miloš Zeman volá do zbraně a naznačuje, že někteří lidé by v české společnosti raději žít neměli."

Kdo je a kdo není hrdina?

Halík zopakoval, že se necítí být Charlie, ale ne proto, že by schvaloval teroristický útok nebo hájil muslimské radikály. Nelíbilo se mu ale zaměňování obětí a hrdinů. Profesor Halík nepřijal, že francouzský prezident Francoise Hollande i další osobnosti prohlásili zavražděné novináře za hrdiny, když to byli spíše oběti. Podle Halíka bychom to neměli zaměňovat. "Pro mě jsou hrdinové lidé, kteří lezou do tygří klece, aby zachránili dítě, které tam spadlo. Ale lidé, kteří lezou do tygří klece, aby exhibovali, že se neohlíží na žádná pravidla a riskují život nejen svůj, ale i životy dalších lidí, tak to pro mě hrdinové nejsou," trval si na svém profesor. Počínání zastřelených kreslířů navíc nelze chápat jako hlavní proud evropské kultury.