„Já bych určitě nikomu nepřikazovala, co má pěstovat, nebo která domácí zvířata má chovat. Alespoň v tom musí existovat nějaká volnost, která farmářům umožní zaměřit se na oblast, kde se jim daří a mají v ní dostatek zkušeností. Už tak máme v našem zemědělství těch zákazů a příkazů daleko víc než v jiných odvětvích, ale také víc, než je běžné v jiných zemích. Dávám za pravdu i některým svým kolegům-farmářům, že jedním z hendikepů českého zemědělství je druhotné zpracování námi vypěstovaných surovin v rostlinné i živočišné výrobě, které pak probíhá ve větší míře v cizině a k nám se vrací do prodejen za vyšší ceny. Vždyť třeba firmy, které u nás zpracovávají mléko, patří většinou zahraničním majitelům.  Jenže systémem různých častých kontrol, vysokou administrativní zátěží a fůrou direktivních nařízení berou úřady lidem energii rozšiřovat svoje podnikání. Pořád vám někdo mluví do toho, co máte dělat. Například teď se musí dělit pole na maximální velikost 30 hektarů, což nám komplikuje pěstování některých plodin. My kromě větších polí máme i někdy daleko menší výměry, tak nevím, proč se to nebere průměrem,“ konstatovala Pavla Löwenthalová, farmářka z Moravskoslezského kraje, která na Krnovsku a Osoblažsku obhospodařuje se svojí rodinou 825 hektarů půdy a řadí se tedy mezi větší české zemědělce. Rodina si také v loňském roce odnesla z Prahy ocenění Zemědělec roku v oboru rostlinářství.

Téma potravinové soběstačnosti se v posledních týdnech přesunulo i do Poslanecké sněmovny, kde  se sešlo hned několik návrhů, které ji mají podpořit. Tématu se chopila kromě jiných stran například i SPD, která chce prosadit soběstačnost v základních komoditách.