Neví se, zda lze předpovědět budoucnost, ale je jisté, že úspěšnější bude ten, kdo budoucnost plánuje. Kdo pouze přihlíží tomu, co se děje, toho budoucnost zastihne nepřipraveného. A kdo předpokládá, že se o budoucnost nemusí nějak zasloužit, toho budoucnost nečeká. 

Nedávno nás rozesmál vnuk, když na otázku, zda pomůže s pletím v zahradě, ochotně zareagoval: „Zkusím, jestli by mě to bavilo.“ A rychle zjistil, že by ho to nebavilo. Existuje názor, že člověk je dobrý jenom v tom, co ho baví. Připravovat se na něco, v čem nevynikám, že je ztráta času. Problém je, že náš vnuk je z generace, kterou baví televizor, tablet a mobil. A jelikož na mobilech hrozí závislost, má přístup k tomu, co ho baví, regulovaný. V čem bude dobrý?

Téma dětská práce je zvykem otevřít hlavně v souvislosti s levnou konkurencí zboží, dováženého odněkud, kde se toleruje zaměstnávání dětí. Péče o to, aby děti nepřišly o dětství, komplikuje podnikání západních firem v zemích, kde se vykořisťování dětí neřeší. Fotografie šikovné drobotiny v asijské továrně může útlocitného Evropana odradit od koupě značkového oděvu. Proto firmy, profitující z dětské práce, musí investovat velké peníze do kampaní, ve kterých obelhávají klienty, že dětství dětí je u nich na prvním místě.

Země, ve kterých děti nemusí, anebo dokonce nesmí pracovat, by teoreticky měly mít vzdělanou, kreativní mládež, která má před sebou skvělou budoucnost. Ta ale jaksi není na obzoru. V praxi rychleji ekonomicky rostou země, kde děti pracují. Tedy kromě těch, kterým se v tvrdé konkurenci podaří dostat na kvalitní školy a získat vzdělání, především v technických oborech. Ukazuje se, že perspektivu mají země, ve kterých se člověk už od mala musí obracet a nic nedostane zdarma.

U nás, na civilizovaném Západě, se hledí především na to, aby se děti nestresovaly. Nízké nároky a chybějící drsná konkurence je trend, nad kterým drží ochrannou ruku milující rodiče, a když to nestačí, pak také sociální pracovníci, psychologové a dětští ombudsmani. Když děti dostanou na výběr, co by je bavilo, práce to není. A není to ani škola. Bývá to mobil. Co z toho plyne do budoucna? Generace, dobré ve schopnosti nestresovat se a dělat jen to, co je baví, brzy vystřídají generace, které budou nuceny pracovat. A to na cizím.

Stejně, jako technicky vyspělý, průmyslový a vojensky silný Západ v posledních třech stoletích kolonizoval Asii a Afriku, a právem silnějšího diktoval podmínky slabším, stane se sám kolonií silnějších, vyspělejších a života schopnějších zemí (Říše středu například), ve kterých již ale děti příštích kolonistů budou mít zakázáno pracovat a budou znuděné zjišťovat, co je baví… Západ je za zenitem a směřuje ke své minulosti, kdy bez práce nebyly koláče, kdo nepracoval, nejedl, a platilo to i pro děti.

Jelikož u nás dnes žije jenom zlomek dospělých, kteří jako děti museli pracovat, dá se říct, že Západ zajistil svým občanům šťastné dětství. Dětství ale netrvá věčně. A co si člověk v dětství nenadpracuje, to už v dospělosti nestihne.