Strach z války byl v Evropě dlouhá léta neznámý pojem. A ani dnes, kdy se o hrozbě války mluví a v našem sousedství ji můžeme pozorovat v reálu, nelze říct, že by válka naháněla strach. Nemáme totiž s válkou osobní zkušenost. Neumíme si ji, a sebe v ní, představit.
Války minulé zhodnotili jejich pamětníci coby čiré zlo, tragédii a zmar, a je jisté, že války příští se budou hodnotit stejně. Přesto pozorujeme, jak má pro lidi znuděné dlouhým mírem válka své kouzlo. Těší se z existence nepřítele, kterého lze porazit v boji. Po generacích vyznávajících pacifismus přicházejí generace militantní, kterým imponuje konfrontace. Podle průzkumů mimochodem roste podpora povinné vojenské služby.
Souhlas s válkou předchází důvodům k válce. Obraz nepřítele není důsledkem konfrontace, nýbrž její příčinou. Temná potřeba někým pohrdat, nenávidět, si hledá cíl dávno před tím, než se pro konfrontaci najdou racionální argumenty. Válka není reakcí na nepřátelství. Je nepřátelstvím.
Fotogalerie: - Free Assange
Má Evropa přejít na válečnou ekonomiku, aby se ubránila Rusku?Anketa
VOJNA JEDNA BÁSEŇ: SERIÁL ČESKÉ TELEVIZE
Politicky válka představuje alibi pro politiky. Válka je univerzální lék na krize všeho druhu: Na krizi z nedostatku i na krizi z nadvýroby. Válka umožňuje omezit občanská práva, zákonné nároky i svobodu slova. Vojnu logicky provází nepohoda, nedostatek, chaos, bída, nesvoboda. Válka pravidelně přichází, když hrozí, že by prospěch ze společenského pokroku mohla mít kromě privilegované elity i široká veřejnost. S tím totiž systém založený na konkurenci a konfrontaci nepočítá. Neviditelná ruka trhu svede kapitál pouze koncentrovat. Na jeho spravedlivou distribuci nemá know-how.
Funkcí války v kapitalismu je restart systému. Kapitalismus je totiž něco jako bájný Fénix, který se rodí z popela. Když společnost zbohatne, stává se pohodlnou, línou, ztrácí motivaci tvrdě pracovat. K opětovnému nastartování ekonomiky, ale i společenské dynamiky, potřebuje kapitalismus trosky. Zmar. Bez válečné sebedestrukce hrozí kapitalistům socialismus!
Fotogalerie: - Tramvaj v ukrajinských barvách
Čeho se politik děsí, co mu způsobuje nespavost a noční můry, je společnost, která by ho nepotřebovala. Společnost harmonická, svobodná, mírumilovná. Společnost sebevědomých občanů, kteří odmítají politický dozor. Je to strach ze sociální spravedlnosti, mezigenerační solidarity a tolerance jinakosti, kvůli kterému politik preferuje konfrontaci a před mírem instinktivně upřednostňuje válku.
Otázka nestojí, zda nás politici zavlečou do války. Určitě ano. Jde pouze o to, kdy to bude, s jakým nadšením to uvítáme – a zda to bude válka poslední.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ivan Hoffman
anaboca
