„Představme si, že skutečně na vnějších hranicích EU máme desetitisíce policistů, imigračních úředníků a případně vojáků, kteří jim poskytují podporu. Všechno funguje jako hodinky – schengenská i dublinská pravidla platí a jsou vynucována,“ píše Janda. 

„Kdokoliv překročí hranici, je zadržen a požádán o doklady. Pokud je nemá, je mu nabídnuta možnost požádat o azyl. To udělá, protože nechce být okamžitě navrácen do země původu,“ fantazíruje Janda s tím, že po vyřízení žádosti buď zůstává v dané zemi, nebo je deportován. I přestože to podle něj může znít naprosto logicky, nejsme ani po roce a půl do tohoto stavu schopni dojít.