„Jarek Nohavica převzal v Moskvě od Vladimira Putina Puškinovu cenu. Je udílena těm, kdo se zasloužili o rozvoj kultury. Asi už tak nějak patří k naší době a k naší společnosti, že tento akt vyvolal řadu vyloženě nekulturních reakcí. Nad Nohavicou vyjádřil opovržení například Jiří Dolejš, zásadový komunista, který se drží svého celoživotního hesla – Proti Rusku na věčné časy a nikdy jinak!“ podotkl k ocenění Keller. A všiml si i toho, že větší práci s morálním odsudkem si dala právnička Hana Marvanová, podle níž to u ní prohrál a přestane jej poslouchat. 

„Nohavica se skutečně dopustil něčeho, co musí být z jejího pohledu naprosto nepřijatelné. V závěru své děkovací řeči naznačil, že lidé by se neměli navzájem zabíjet, neměli by být nepřáteli, které někdo věčně žene proti těm druhým. Takové řeči z úst mírového štváče musely Hanu Marvanovou morálně nesmírně pobouřit,“ podotkl Keller a vzpomněl na článek Marvanové z října 2001, kdy vyzývala k tvrdému úderu po pádu newyorských dvojčat. 

„Naposledy jsem se viděl s Jarkem Nohavicou na peroně nádraží Ostrava–Svinov. Měl zrovna kulaté narozeniny a jel do Prahy na letiště, aby je oslavil ve Spojených státech, které miluje. Náš rozhovor ukončil slovy: To je zajímavé, vy jste levicový, já jsem pravicový, a můžeme se klidně bavit na jednom peroně. Kdybych tehdy tušil, že se z něho vyklube mírový štváč, ruku mu nepodám,“ uzavřel Keller. 

Svůj názor na ocenění má i Marek Švehla z Respektu. „Když písničkář začal uprostřed normalizace zpívat vlastní přebásněné verze Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy, zprostředkoval českému publiku kontakt se Sovětským svazem, jak jej běžně neznalo. Nikoliv jako s neskonale nudnou, přitom arogantní a agresivní říší zla, ale s prostorem, kde existuje jemná alternativní kultura, jejíž kritičnost je pro nás v pohledu na režim a na sebe samu podnětná,“ poznamenal Švehla s tím, že pokud má někdo v Česku aspirovat na ocenění za propagaci ruské kultury, je to právě Nohavica.