„Jarek Nohavica převzal v Moskvě od Vladimira Putina Puškinovu cenu. Je udílena těm, kdo se zasloužili o rozvoj kultury. Asi už tak nějak patří k naší době a k naší společnosti, že tento akt vyvolal řadu vyloženě nekulturních reakcí. Nad Nohavicou vyjádřil opovržení například Jiří Dolejš, zásadový komunista, který se drží svého celoživotního hesla – Proti Rusku na věčné časy a nikdy jinak!“ podotkl k ocenění Keller. A všiml si i toho, že větší práci s morálním odsudkem si dala právnička Hana Marvanová, podle níž to u ní prohrál a přestane jej poslouchat.
„Nohavica se skutečně dopustil něčeho, co musí být z jejího pohledu naprosto nepřijatelné. V závěru své děkovací řeči naznačil, že lidé by se neměli navzájem zabíjet, neměli by být nepřáteli, které někdo věčně žene proti těm druhým. Takové řeči z úst mírového štváče musely Hanu Marvanovou morálně nesmírně pobouřit,“ podotkl Keller a vzpomněl na článek Marvanové z října 2001, kdy vyzývala k tvrdému úderu po pádu newyorských dvojčat.
„Naposledy jsem se viděl s Jarkem Nohavicou na peroně nádraží Ostrava–Svinov. Měl zrovna kulaté narozeniny a jel do Prahy na letiště, aby je oslavil ve Spojených státech, které miluje. Náš rozhovor ukončil slovy: To je zajímavé, vy jste levicový, já jsem pravicový, a můžeme se klidně bavit na jednom peroně. Kdybych tehdy tušil, že se z něho vyklube mírový štváč, ruku mu nepodám,“ uzavřel Keller.
Svůj názor na ocenění má i Marek Švehla z Respektu. „Když písničkář začal uprostřed normalizace zpívat vlastní přebásněné verze Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy, zprostředkoval českému publiku kontakt se Sovětským svazem, jak jej běžně neznalo. Nikoliv jako s neskonale nudnou, přitom arogantní a agresivní říší zla, ale s prostorem, kde existuje jemná alternativní kultura, jejíž kritičnost je pro nás v pohledu na režim a na sebe samu podnětná,“ poznamenal Švehla s tím, že pokud má někdo v Česku aspirovat na ocenění za propagaci ruské kultury, je to právě Nohavica.
„Jenže podobně jako v časech Vysockého, ani dnes se ruská kultura nepohybuje ve vzduchoprázdnu. Je obklopena špinavou politikou a mocenským cynismem, na který – chtě nechtě – musí umělec nějak reagovat. Nohavica reaguje, a opět se rozhodl, že Rusko zprostředkuje, přiblíží, ukáže v detailu,“ uzavřel Švehla se slovy, že Nohavica přijetím medaile vzdal hold režimu, který navenek mluví o přátelství mezi národy, ale přátelí se jen s těmi, kteří Putinovi asistují.
A bývalý poslanec za TOP 09 František Laudát se pustil do veršování:
Buď jak buď:
Buď jak buď,
Jarek hrdě v Kremlu vypnul hruď.
Mrtvé syny Ukrajiny - neřeší,
Na metály dostal chuť,
buď jak buď.
Po návratu z Moskvy,
možná bude lidem vymývat mozky.
Před Havlem to byla idyla,
soudruzi s chutí znovu do díla.
Buď jak buď,
na metály dostal Jarek chuť.
Já jsem slezský bard a kdo je víc?
Zapěju vám z plných plic.
Na Polomi, pendolinu zamrzly všechny CD romy.
Buď jak buď, metál zdobí moji hruď.
Buď jak buď,
každá hra jednou končí.
A metál od Putina prezidenta,
strhává masku Jarka disidenta.
Pro některé skončily sympatie, naděje a tužby,
Mirek se vrací do služby.
A aby pointa byla,
vážení - vyberte si pro svoje svědomí -
Nohavicu Jaromíra, nebo Karla Kryla!!!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
