„Evropská unie zažívá nebezpečné chvíle nostalgie. Touha po ‚starých dobrých časech‘ nejenže ... podporuje vzestup nacionalistických politických stran; evropští lídři se snaží aplikovat včerejší řešení na dnešní problémy,“ píše Solana a vysvětluje, že integrace byla základním kamenem úspěchu celého evropského projektu, nyní je však jejím největším problémem.

Evropská unie sice nemůže za ekonomickou krizi, mnozí jí to však dávají za vinu, a tak se pak její snahy vyvolat v lidech solidaritu vůči bližním jeví jako nedůvěryhodné.

Výsledkem je vzestup stran, které se vůči EU vymezují, poukazují na její neduhy a využívají rozčarování lidí z projektu, který prostě jen není dokonalý. Jenže vedoucím těchto stran nejde jen o opětovné získání nikam neztracené národní suverenity, nýbrž i o šíření „lhostejnosti“ vůči všem, kdo nepatří k národu. „Podle nich se má každá země bránit všemi možnými prostředky, i kdyby to mělo znamenat těžkou zkoušku pro právní stát.